Když zkraje roku hasil online supermarket Rohlik.cz problém s nespokojenými kurýry, nechtíc rozpoutal ještě jednu debatu – o roli švarcsystému ve světě startupů. Část jeho řidičů totiž není zaměstnaná na klasický pracovní poměr, ale jsou oficiálně živnostníky. Jde o praxi, která je nejen mezi tuzemskými startupy velmi rozšířená. Jenže zároveň hodně riskantní.

Když přijde na najímání zaměstnanců, nabízí advokátka Linda Kolaříková z právní kanceláře Sedlakova Legal základní rozdělení: „Spolupráce může být různá – společník přímo držící podíl na společnosti, zaměstnanec či kontraktor neboli OSVČ. Když se rozhodnete pro OSVČ, musíte si ale ověřit, že to úřady nebudou vnímat jako výkon závislé práce, tedy takzvaný švarcsystém.“

Foto: Chris Liverani/Unsplash

Podání rukou

Proč je to takový problém? Protože švarcsystém je zakázaný a hrozí za něj celkem drakonické pokuty. Pro zaměstnavatele až 10 milionů korun a pro zaměstnance až 100 tisíc korun. Důvod takových pokut je nasnadě – jednak touto cestou státu utíká dost peněz, jednak jde o ochranu pracovníků.

To jsou i dva základní důvody, proč firmy k zaměstnávání na IČO přistupují. Na jedné straně společnost ušetří výrazné náklady za odvody na sociální a zdravotní pojištění, na druhé není ve vztahu ke spolupracovníkovi vázaná parametry zákoníku práce. Ten je v českém prostředí relativně striktní a stanovuje velmi přísná pravidla třeba pro to, kdy a za jakých podmínek lze lidi propustit.

Kde se vlastně vzal název švarcsystém? Pochází od jména benešovského podnikatele Miroslava Švarce, který ve své stavební firmě v 90. letech ve velkém využíval právě systém zaměstnávání nikoli na pracovní poměr, ale na IČO. Byl sice průkopníkem, ale státu se to ani trochu nelíbilo – Švarc nakonec musel svou společnost zavřít a dokonce strávil několik měsíců ve vazbě.

Jak poznat, kdy už jde o nepřípustný švarcsystém, popisuje Jaroslav Menčík z právní kanceláře Mavericks: „Jde o situaci, kdy živnostník fakticky vykonává závislou práci, ale neřídí se pracovněprávním vztahem. To je tehdy, když je živnostník ekonomicky závislý na svém klientovi, poskytuje mu své služby osobně, je ve vztahu podřízenosti vůči klientovi, vystupuje jménem klienta a na odpovědnost klienta a řídí se jeho pokyny.“

Takže pokud plánujete využívat ičaře, bylo by dobré si dát pozor na následující věci:

• Mezi živnostníkem a firmou by neměl být vztah podřízenosti, respektive nadřízenosti.
• Spolupráce na IČO má vzniknout dobrovolně, nikoli z donucení.
• Poskytovatel služeb vystupuje svým jménem, nikoli klientovým.
• Živnostník má více klientů a nedostává pravidelně shodnou odměnu od jedné společnosti.
• Neměla by být pevně stanovená pracovní doba.
• Spolupracovník na IČO používá vlastní zařízení jako mobil nebo počítač.
• Živnostník nese jen omezenou odpovědnost.

I když tohle všechno splníte, může ale nastat situace, kdy se zaměstnáváním na IČO narazíte – když přijdou investoři nebo když se svůj startup rozhodnete prodat. Předně jde o to, že především zahraniční investoři neradi vidí, že má firma v nějakém směru potenciálně problematické vztahy a zaměstnávání přes IČO v Česku vždycky minimálně trochu sporné či komplikované bude. Investoři pak můžou žádat, aby se maximum spolupracovníků buď převedlo do zaměstnaneckého poměru nebo aby se zakladatelé zaručili, že případné pokuty uhradí ze svého.

Druhý rozměr je spíše symbolický. Pokud startup při vyjednávání o investici deklaruje, že má desítky – nebo dokonce stovky – zaměstnanců, ale v účetnictví pak nic takového není a všechny personální náklady jsou schované v kolonce „služby“, tak to na velké investory nemusí udělat zrovna seriózní dojem.