Všude kolem je ticho a do noci svítí jen displej telefonu, na kterém se míhá jedno video za druhým. Už jen tohle reelsko a jdu spát, říkáte si. Když konečně odložíte telefon, zjistíte, že je dávno po půlnoci. A předsevzetí, že před spaním do mobilu koukat nebudete, zase vzalo za své.

Je vám tato scéna povědomá? Může se to ale týkat i práce, která nekončí po pracovní době. Tréninku, který nevynecháte, i když vás zlobí koleno, hazardních her nebo nákupů oblečení a utrácení obecně… Hranice se dají překročit skoro u čehokoliv. A pak se z toho, co vám mělo přinášet radost, stává něco, co spíše škodí.

„Naše hranice nejsou pevná čára, kterou jednou nastavíme a pak už jen hlídáme,“ vysvětluje psycholog a terapeut Lukáš Carlos Hrubý, který se ve své praxi dlouhodobě věnuje práci s hranicemi a závislostním chováním a spolupracuje v tématu zodpovědného hraní se společností Allwyn Česko.

Stejný mechanismus funguje u čehokoliv, co nám dává pocit odměny a co náš mozek začne chtít víc, než jsme si původně dovolili.

Podle Hrubého navíc naše schopnost rozpoznat vlastní hranici není vrozená, ale učíme se ji. „Mozek nebyl evolučně vytvořen pro to, aby nás činil šťastnými nebo vyrovnanými. Jeho primárním úkolem je přežití. A právě zde vzniká paradox. Mnoho strategií, které nám kdysi pomáhaly přežít, nás dnes vedou k překračování vlastních hranic,“ říká.

Tím se vysvětluje i to, proč vůle často nestačí. „Některé naše vnitřní struktury očekávají další odměnu: uznání, pocit užitečnosti, úlevu od úzkosti. A když se racionální rozhodnutí dostane do konfliktu s touto potřebou, často prohrává,“ doplňuje terapeut.

U telefonu a sociálních sítí jsou dnes běžně dostupné funkce jako časové limity aplikací, upozornění na dobu strávenou scrollováním nebo režim nerušit. U online hraní existují časové a finanční limity, sebeomezující nástroje nebo program Hraj s rozumem, který se zabývá prevencí a praktickými radami a nástroji, jak mít hraní pod kontrolou.

„U financí je základ úplně stejný, mít nastavený rozpočet a vědět, kolik si můžete dovolit utratit, než se do něčeho pustíte. Spousta lidí ale žádný rozpočet nemá, prostě utrácí, jak přijde nálada, a pak na konci měsíce zjistí, že jim to nevychází,“ říká Jana Merunková, spoluzakladatelka organizace Yourchance zaměřené na finanční gramotnost, která s Allwynem spolupracuje.

Telefon jsem si brala i do koupelny. Co kdyby mi něco uniklo?

Tereza (29) pracuje v administrativě a před dvěma lety si založila instagramový účet o vaření. Neměla s ním velké plány, jen ji vaření bavilo a ráda se svými výtvory pochlubila. Postupně jí přibývali sledující, přišly první komentáře, pak první zprávy od lidí, kteří chtěli recept. Bylo to příjemné.

Dnes fotí skoro každé jídlo a telefon je její nedílnou součástí. „Říkám si, že se jen kouknu na statistiky, a pak zjistím, že je hodina pryč a scrolluju účty jiných lidí, co také vaří, a srovnávám se s nimi,“ popisuje Tereza. Když příspěvek nemá tolik lajků, jak čekala, cítí zklamání, které jí vydrží celý den. Občas si přijde roztěkanější než dřív a telefon kontroluje i padesátkrát za den.

Naposledy ji na to upozornil přítel, když ji vzal do restaurace a ona deset minut přeskládávala příbor na talíři, aby to na fotce sedělo. „Řekl mi, že si se mnou chtěl normálně popovídat, ale že se to poslední dobou nedá,“ vzpomíná Tereza. „Bylo mi trapně. Ale ještě víc mě vylekalo, že jsem si to vůbec neuvědomila, dokud mi to neřekl.“

U hazardních her jsem si nastavil limit, pomohlo mi to

Ondřej (34) je číšník v pražské restauraci. Hrát online hry začal během covidu, když musel být doma, přišlo mu to jako obyčejná zábava a odreagování po směnách. Nejdřív hrál jednou za pár dní, pak se intervaly zkracovaly.

Postupně si všiml, že u toho tráví víc a víc času a stojí ho to víc peněz, než původně plánoval. „Přišlo mi, že hraju pořád stejně, ale najednou jsem zjistil, že sázky, co jsem dřív dával jednou za měsíc, dávám každý týden,“ popisuje Ondřej. Cítil, že ztrácí přehled o svých financích.

Foto: Shutterstock

Při hraní hazardních her si lze nastavit limity, například finanční

Nastavil si finanční limit a časové omezení přímo v aplikaci. První týden bylo těžké u nich vydržet, párkrát se přistihl, že hledá způsob, jak limit obejít. Ale vydržel. Dnes hraje pořád, jen jinak. Ví přesně, kolik si může dovolit prohrát nebo kolik času chce u hry strávit, a když toho stropu dosáhne, zavře aplikaci a jde dál. „Nemám pocit, že bych se o něco ochudil. Spíš mi to dovoluje si hru v pohodě užít,“ říká.

Pracuju čtrnáct hodin denně, kolegové na mě spoléhají

Martin (41) je spoluzakladatelem startupu, který se posledních pár let snaží dostat do černých čísel. Pracuje čtrnáct hodin denně, na maily odpovídá i o půlnoci. Dovolenou si už tři roky nedopřál, poslední, kterou si vzal, strávil s notebookem na klíně u bazénu, zatímco jeho děti volaly, ať se jde konečně koupat. „Jsme spolu, ale nejsme,“ řekla mu nedávno manželka, když seděli večer na gauči a on celou dobu koukal do telefonu. Martin si to vzal k srdci, na dva dny odložil notebook, ale pak přišel e-mail od investora a bylo po předsevzetí.

„Jakmile se startup rozjede, bude líp,“ opakuje si tři roky. Nevšiml si, že mu to narušuje nejen vztahy, ale i zdraví, v poslední době ho bolí záda, špatně spí, a když má výjimečně volný večer, neví, co s ním dělat.

Sport mě zachránil po rozchodu, teď ale nevím, kde mám míru

Klára (35) dělá triatlon už čtvrtým rokem. Trénuje každý den v týdnu, ráno plavání nebo kolo, večer běh, o víkendech dlouhé tratě. Se sportem začala po rozchodu, který jí tehdy dal docela zabrat.

Po sportu se jí vždycky zlepšila nálada a svět nevypadal najednou tak černě. A pak zkusila závody. „Ta euforie, když jsem poprvé stanula na bedně, se nedala popsat. Chtěla jsem to ještě zažít,“ říká.

Foto: Shutterstock

Sport nám svědčí, ale jako u všeho, pokud to s ním nepřeháníme

Jenže teď v ní vynechání tréninku vyvolává úzkost, kterou si sama neumí moc vysvětlit. Když měla loni pohmožděné koleno, lékař jí doporučil čtyři týdny klidu, vydržela deset dní.

Když trénink jednou vynechá kvůli práci nebo nemoci, má celý den horší náladu a připadá si, jako by něco zpackala, i když si racionálně uvědomuje, že jeden vynechaný trénink nic neznamená.

Jak si hranice nastavit dřív, než vznikne problém

Signály lze podle Hrubého poznat i u blízkých, dlouhodobá podrážděnost, ústup z běžných vztahů, ztráta zájmu o dřív oblíbené činnosti, bagatelizovaná únava nebo časté omlouvání pracovního přetížení. „Otázka ‚jak se vlastně máš?‘ otevírá mnohem víc prostoru než konstatování ‚zase to přeháníš‘,“ radí Hrubý.

„U financí je pak prvním z varovných signálů absence domácího rozpočtu. Člověk bez znalosti své finanční situace má tendenci podléhat impulzivním nákupům a tlaku svého okolí,“ říká Jana Merunková.

„Nastavit si limit není omezení. Je to nástroj, díky kterému si hru užijete zodpovědně a víte, že to máte pod kontrolou vy, ne hra. A stejně to platí i u jiných činností,“ doplňuje Kateřina Muráni.

„U financí často stačí jednoduchá otázka s upřímnou odpovědí: Mohu si to dovolit?“ říká Merunková.

Kam až lze dojít?

Ne každé intenzivní zaujetí hned znamená, že je člověk závislý nebo k tomu směřuje. „Rozhodující není množství času, ale ztráta svobody volby,“ vysvětluje Hrubý. O závislosti podle něj začínáme mluvit, když člověk ztrácí kontrolu nad chováním, pokračuje navzdory zjevným negativním důsledkům, potřebuje stále víc pro stejný efekt, zanedbává ostatní oblasti života a při omezení aktivity zažívá výrazný psychický diskomfort.

„Tyto principy platí nejen pro alkohol nebo drogy, ale i pro práci, sport, hraní her nebo sociální sítě. Společným jmenovatelem není konkrétní činnost, ale změněný vztah člověka k ní,“ dodává.

„Šikmá plocha začíná zhoršením spánku, zvýšenou nervozitou, na to navazujícími zhoršenými vztahy. Situace může gradovat do závislostí, ať už je to alkohol, nebo roztáčení dluhové spirály,“ potvrzuje Merunková. „Stále máme vysoké statisíce lidí v exekuci. Lidé překračují hranice, kupují si na dluh věci, které rychle ztrácí hodnotu.“

U hazardu jsou rizikové vzorce dobře zmapované. Podle Muráni jde typicky o prodlužování doby hraní, zvyšování sázek, hraní v nočních hodinách, rušení nastavených limitů nebo vkládání výher zpět do hry místo toho, aby se využily jinak.

„To, co Allwyn odlišuje, je komplexní přístup k prevenci a ochraně hráčů, který jde nad rámec zákonných požadavků,“ říká Muráni. Hráčům nabízí celou řadu nástrojů, které jim pomáhají udržet si kontrolu nad hraním, od možnosti nastavit si časové a finanční limity či ověřit své herní návyky prostřednictvím sebetestů až po okamžitou možnost dát si od hraní pauzu.

Současně využívá technologie, které dokážou rozpoznat rizikové vzorce chování. V takových případech situaci posoudí proškolený tým specialistů a doporučí vhodné nástroje nebo další formy podpory pokud je to potřeba. „Vyhledání pomoci není známkou slabosti,“ zdůrazňuje Hrubý. „Je to projev schopnosti využít další zdroj regulace ve chvíli, kdy vlastní kapacita přestává stačit.“