Levná nabíječka vás může stát baterii. Kvalita příslušenství telefonu není jen detail

Zatímco výběrem nového telefonu trávíme často řadu hodin i dní, u nabíječky, kabelu nebo bezdrátové podložky už nebýváme tak pečliví a přicházíme tím o peníze. Vysvětlují to Hana Lindušková a Jan Maňásek ze společnosti Ertea SE, kteří byli hosty podcastu BrandStories. Necertifikované příslušenství podle jejich dat nenápadně zkracuje životnost zařízení. „Ve chvíli, kdy si pořídíte to lepší, si říkáte: Jak jsem bez toho mohla žít?“ říká Lindušková a popisuje, jak vypadá práce s prémiovými značkami i vlastní značkou ER Power.

Řeč přijde i na vlastní experimenty. Jak dopadlo tahání kolegy po kanceláři na kabelu nebo test dvou totožných telefonů, které rok nabíjely odlišné nabíječky? „Rozdíl v kondici baterií překvapil i samotné testery. Prosím, čtěte krabičky, ptejte se na certifikace a nespokojte se s tím, že všechno se jeví stejně,“ apeluje Maňásek.

V podcastu se také dozvíte:

• Jaké signály vám napoví, že vaše nabíječka není v pořádku.
• Proč může necertifikovaná nabíječka zkrátit životnost baterie o celé roky.
• Jaké mýty kolující na trhu se Ertea SE nejčastěji snaží bořit.

Říkali jim, že v králíkárnách nikdo bydlet nebude. Teď jsou malometrážní byty v Brně investičním hitem

„I malý byt o 25 metrech čtverečních může investorovi přinést velký výnos,“ říká Robert Sedláček, spoluzakladatel fondu Spilberk, který se zabývá nemovitostmi v Brně. „Když jsme s malometrážními byty začínali, dívali se na nás přes prsty. Tvrdili, že v takových králíkárnách nikdo bydlet nebude,“ vypráví v novém díle podcastu BrandStories. Právě tyto malé byty dnes podle něj kombinují přesně to, co městské bydlení potřebuje – dostupnou cenu, rychlý nájem a produkt, po kterém sahají studenti, expati i začínající investoři.

Spilberk kombinuje development, nájemní bydlení, retail parky a energetiku. Jeho zakladatelé se ale nesnaží o růst za každou cenu. „Nejdřív hledáme projekt, který nám dává smysl. Až poté řešíme financování. Nikdy naopak,“ říká Sedláček. Vysvětluje také to, proč zvolili model se 7% ročním výnosem a krátkou likviditou a jak se z původně dvoučlenného týmu stal fond, který spravuje miliardový majetek.

V podcastu se také dozvíte:

• Proč malometrážní byty fungují jen v určitých lokalitách a pro koho dávají největší smysl.
• Jak si fond vybírá jen pár top projektů z desítek nabídek měsíčně.
• Jak se zakladatelé vyrovnávají s riziky, která development přináší.

Ne každá investice v Dubaji je dobrá, pozor na pozlátko instagramových mrakodrapů, říká makléřka

Simona Chlápková měla v Praze dobře rozjetou kariéru v realitách, ale po deseti letech jí začala být česká metropole malá. Bez jistoty fixní mzdy, jen s provizemi a kufrem zkušeností z luxusního segmentu se přestěhovala do Dubaje – na jeden z nejdivočejších realitních trhů světa, kde podle ní působí kolem 50 tisíc makléřů. „První obchod jsem uzavřela asi po třech měsících,“ říká v podcastu BrandStories. Dubaj ji ale chytla natolik, že ji dnes bere jako svůj druhý domov a sama už tam vlastní investiční byt.

Otevřeně mluví o tom, že Dubaj není jen pozlátko instagramových mrakodrapů, ale hlavně tvrdý byznys, ve kterém rozhoduje rychlost, kvalita a osobní značka. „Ne každá investice v Dubaji je dobrá,“ upozorňuje a popisuje, jak mezi zhruba dvěma tisíci developery vybírá jen hrstku těch opravdu kvalitních. A také to, proč makléř v roce 2025 musí být zároveň influencer. „Bez osobního brandu v Dubaji neuspějete. Lidé jsou ale často překvapení, jak extrémně úspěšné tam mohou být ženy,“ dodává.

V podcastu se také dozvíte:

• Jak funguje nákup bytu v Dubaji na dálku a proč klient ani nemusí přiletět.
• Podle čeho Simona Chlápková pozná, že si projekt dlouhodobě udrží hodnotu.
• Proč je Dubaj podle ní nová „Amerika“ pro Čechy, kteří doma narazili na kariérní strop.

Jen sedmnáct procent pražských bytů má tržní nájem. Co dělají investoři špatně a jak to změnit?

„Mnoho majitelů bytů nechtěně přichází o statisíce tím, že dělá při pronájmu chyby,“ říká v podcastu BrandStories David Bureš, zakladatel a CEO společnosti Flet. Ta vytvořila platformu pro investice do nájemních bytů, která zjednodušuje celý proces od výběru a financování až po pronájem a správu.

„Většina lidí nad tím přemýšlí jenom tak, jako kdyby byt kupovali pro sebe,“ říká Bureš. Jenže nájemník má jiné priority než majitel a přesně na tom se láme rozdíl mezi bytem „nějak pronajatým“ a skutečně výnosnou investicí.

Flet má Prahu rozdělenou na mikrolokality. Týdně organizuje stovky prohlídek a podle desítek parametrů filtruje jen ty nejlepší byty. „V Praze nás zajímá jenom asi 25 % území,“ dodává Bureš. Zbylé adresy podle dat nedávají smysl.

V rozhovoru se Bureš zaměřuje také na chyby majitelů. Mezi ty nejběžnější podle něj patří nezvyšování nájemného, chybějící průběžné kontroly, slabé smlouvy i předávací protokoly. „Člověk tak třeba 20 až 25 % ročně vlastně ztratí zbytečně,“ upozorňuje na kombinaci podhodnoceného nájmu a neefektivní správy bytu s tím, že jen 17 % pražských bytů je podle něj pronajato za tržní nájem.

Flet přitom nestaví jen na lidech, ale stále více i na technologiích. Automatizace a AI třídí chaotická vyúčtování, sjednocují data a urychlují rutinu, která by jinak zabrala dlouhé minuty. „Výsledkem je správa bytů, která se opírá méně o improvizaci a více o data,“ popisuje Bureš.

Zkušenosti firmy Flet vyhledávají i developeři. Někteří chtějí poradit s výběrem jednotek do vlastního portfolia, jiní upravují projekty už ve fázi návrhu, aby lépe odpovídaly poptávce nájemníků. A stále častěji se otevírá prostor také pro fondové investování, tedy cestu, jak se do rezidenčního trhu dostat i s menším kapitálem, než stojí jeden byt.

V podcastu se také dozvíte:

• Na co se dívat u investičního bytu úplně jinak než u vlastního bydlení.
• Proč je detailní předávací protokol a fotodokumentace nejlepší pojistka proti drahým opravám.
• Jak může profesionální správa zvýšit čistý výnos i člověku, který už má několik nemovitostí.

Když nemoc rozdělí rodinu, Dům Ronalda McDonalda ji zase spojí. Nabízí soukromí, klid i jistotu

Když onemocní dítě, jednou z největších pomocí, jakou může rodina dostat, je možnost být spolu. V podcastu BrandStories o tom mluví Ivana Švingrová Pešatová z Nadačního fondu Dům Ronalda McDonalda. Dům u motolské nemocnice poskytl za tři roky téměř 900 rodinných pobytů těm, kdo tráví týdny či měsíce v nemocnici. „Rodiče neřeší jen diagnózu, ale i to, kde budou spát a jak nenechat rozpadnout zbytek rodiny,“ říká Švingrová Pešatová.

Budova funguje jako skutečný „domov daleko od domova“ – s kuchyní, obývákem, hernou i místem k práci. Rodiny oceňují hlavně jednoduché věci jako možnost uvařit oblíbené jídlo, vyprat prádlo nebo být spolu v soukromí. „Když máma uvaří to, co dítě miluje, a ono to konečně sní, je to obrovský krok,“ dodává ředitelka nadačního fondu.

V domě vzniká i komunita, která si rozumí. Rodiny sdílí starosti, pokroky i malé radosti a často vznikají přátelství na celý život. „Nikdo vám neporozumí tolik jako ten, kdo prožívá něco podobného,“ popisuje Švingrová Pešatová.

Provoz domu i výstavba druhého, tentokrát v Olomouci, stojí čistě na darech jak firem, tak jednotlivců. První budova stála sto milionů, druhá jich vyžaduje zhruba sto padesát. A přetrvává mýtus, že když mají tak velkého partnera, jako je McDonald’s, už žádné peníze nepotřebují. Nadační fond proto sází na pravidelné dárce, jednorázové příspěvky i firemní podporu, například možnost „adoptovat“ pokoj nebo zapojit se do Pyžamového dne. „Každý dar jde přímo na pomoc rodinám,“ dodává Švingrová Pešatová.

V podcastu se také dozvíte:

• Proč nadační fond dům nevlastní, ale provozuje ho.
• Jak vznikl vůbec první takový dům už v 70. letech ve Filadelfii.
• Jaké další projekty, třeba Family Rooms, chce nadační fond přivést do českých nemocnic.