Dnes už jsme parťáci. Rodinné porady svoláváme proti rodičům, říkají sourozenci Prachařovi

Umění nemusí mít politický názor, aby měnilo společnost. Jakou roli má dnes kultura?

Musí mít umění názor, nebo stačí, když v nás vyvolává emoce? A může být vůbec apolitické? O tom na letošním Signal Festivalu debatovali designér Maxim Velčovský, zakladatel festivalu Martin Pošta a dramaturgyně organizace Díky, že můžem Ester Valtrová. Zatímco podle Pošty nemusí každé dílo nést hlubší sdělení, Valtrová zastává opačný názor. „Tvorba má názor vždycky, to je vůbec podstata tvorby,“ říká.

V debatě moderované Evelínou Beníškovou z CzechCrunche Velčovský přiblížil vznik své porcelánové busty Lenina a hosté diskutovali také o instalaci inspirované Havlovou Mocí bezmocných nebo o tom, jak propojovat připomínku sametové revoluce se současností. Řeč přišla i na význam kultury pro společnost. „Umění a kultura přinášejí společnosti vzdělání, byť subtilněji,“ uvedl Pošta, s nímž Velčovský částečně polemizoval. Závěr patřil umělé inteligenci a jejímu vlivu na budoucnost umělecké tvorby.

Může být umění skutečně apolitické? Jakou odpovědnost mají umělci vůči společnosti? A ohrozí umělá inteligence lidskou kreativitu, nebo se stane dalším nástrojem tvorby? Celý záznam debaty ze Signal Festivalu si pusťte v přehrávači.

Byla neznámá, pak nazpívala hit s Calinem. To on mi dodal kuráž dělat hudbu, říká Juli Koli

Zpěvačka a modelka Juli Koli, vlastním jménem Julie Kolínková, se k hudbě dostala víceméně náhodou. Calin zaslechl její vokály v písních Radka Lajfra, pozval ji do studia a výsledkem byl společný track Window Shopper. Právě ten jí dodal sebevědomí pokračovat a postupně se stala součástí labelu Rychlí kluci. „Nikdy bych asi sama od sebe nezačala dělat hudbu, protože bych z toho měla strach,“ říká v podcastu Režim nerušit.

Na procházce Brnem s Evelínou Beníškovou popisuje své hudební začátky i hledání vlastního zvuku. Přestože už vydala debutové EP Konec prázdnin a vystoupila vedle Calina v O2 universu i O2 areně, sama má někdy pocit, že by měla být dál. „Pak si ale připomenu, že to bude teprve rok, co jsem vydala EP,“ přibližuje. V hudbě se podle svých slov stále hledá, zkouší různé žánry a každou novou skladbu do určité míry vnímá jako experiment.

Řeč přijde také na modeling, kterému se věnuje od patnácti let a už v šestnácti za ním poprvé odletěla do Paříže. Dnes od něj ale postupně dává ruce pryč. „Zjistila jsem, že to prostě není pro mě. Je to docela toxické prostředí a zároveň jsem zjistila, že mě to vlastně ani nebaví,“ vysvětluje. Peníze z modelingu přitom stále tvoří část jejích příjmů, protože samotná hudba ji podle jejích slov zatím úplně neuživí.

Jaké je být jedinou ženou mezi Rychlými kluky? Dokáže dopředu odhadnout, který song uspěje na TikToku? A kam chce svou hudbu posunout dál? Celý rozhovor si pusťte v přehrávači výše nebo ve svých oblíbených podcastových aplikacích.

Na sítích ji sledují statisíce lidí. Od osmnácti díky tomu investuju, peníze dávám i do nemovitostí, říká

Influencerka, hudebnice a modelka Elena Adjei alias Ela Yababy strávila velkou část dospívání na sociálních sítích. Na TikToku ji dnes sledují stovky tisíc lidí, za sebou má účast v reality show Like House, modeling, studium v Asii i vlastní hudební tvorbu. V poslední době ale začala přemýšlet, jestli není čas na změnu. „Minulý rok mi došlo, že hodně věcí na sociálních sítích je dost povrchních, a už mě nebaví hrát tu hru. Říkala jsem si, že musím začít žít to, co jsem chtěla,“ říká v podcastu Režim nerušit.

Na procházce s Evelínou Beníškovou vzpomíná na dospívání, kdy se kvůli svým česko-ghanským kořenům cítila jiná než její okolí, i na začátky na sociálních sítích. Ty jí postupně otevřely dveře k modelingu, hudbě i životu v zahraničí. Nějakou dobu žila a pracovala na Tchaj-wanu a v Japonsku, teď se chystá na další velkou změnu: stěhuje se s přítelem do Londýna, kde začne studovat magisterskou psychologii. A už má jasno i v tom, kam bude chodit na kafe. „Třeba šest zastávek od nás má barák Zendaya s Tomem Hollandem, takže už vím, kde si najdu kavárnu,“ směje se.

Řeč přijde i na hudbu, kterou Ela v posledních letech upozadila, ale v Londýně se k ní chce postupně vrátit. Zároveň ukazuje i stránku, kterou její sledující možná tolik neznají. „I když se to nezdá, od osmnácti investuju, mimo jiné i do nemovitostí,“ říká.
Jaké bylo vyrůstat v Česku s ghanskými kořeny? Jak přistupuje k výdělkům ze sítí? A bude Londýn její cílovou destinací? Celý rozhovor s Elou Yababy si pusťte v přehrávači výše nebo ve svých oblíbených podcastových aplikacích.

Dlouho se snažila zapadnout, dnes budí na ulici pozornost. Designové kousky byly drahé, tak si šiju vlastní, říká baletka

Tanečnice a oděvní tvůrkyně Madlen Moravcová ukazuje, že každodenní outfity nemusí být nuda. Většinu šatníku si skládá z kousků ze sekáče, které si sama přetváří, nebo si oblečení šije rovnou celé. Před nedávnem navrhla šaty pro zpěvačku Marii April na předávání Cen Anděl a na podzim se jako baletka objevila na pódiu vyprodané O2 areny po boku Calina. „Můj život je plný side questů, které tvoří ten main quest,“ říká v pořadu Režim nerušit.

Na procházce s Evelínou Beníškovou mluví o letech strávených na tanečních trénincích i o čerstvém přesunu do Prahy, kde začíná budovat svůj život od nuly. Otevřeně popisuje, jak se z dívky, která se dlouho snažila zapadnout a jít s davem, stala nepřehlédnutelná osobnost. „Baví mě, když to, jak žiju nebo co si myslím, ze mě jde vidět. Cítím se lépe, když oblečení mluví za mě dřív než já,“ vysvětluje.

Řeč přijde i na náhodu, díky které se během pár dnů ocitla na scéně vedle Calina v O2 areně, na vnímání módních trendů i na reakce okolí, které ne vždy bývají pozitivní. Reaguje také na virální výrok Timothéeho Chalameta o úpadku opery a baletu a dodává, že klasické umění není žádný přežitek – jde s dobou a má co nabídnout, jen mu zkrátka musíme znovu dát šanci.

Jak vznikaly šaty na Ceny Anděl během spontánních „terapeutických sessions“? Proč je pro ni tvorba především osobním ventilem a útěkem? A co by dnes vzkázala svému tříletému já? Celý rozhovor s Madlen Moravcovou si pusťte v přehrávači výše nebo ve svých oblíbených podcastových aplikacích.

Od šikany ve škole a vyhoření k pomalému životu. Někdy je tlaku na sítích těžké odolat, říká Olena

Tvůrkyně obsahu a marketingová specialistka Olena Varlamova ukazuje na sociálních sítích tak trochu jiný internet. Místo neustálého spěchu, tlaku na výkon a honby za úspěchem mluví o zpomalení, malých radostech a sebepřijetí. „Máme v hlavě představu, že přeci musíme něčeho dosáhnout a někým významným se stát. Je ale úplně v pořádku žít obyčejný život, dokonce se z toho stává nový trend,“ říká v podcastu Režim nerušit.

Na procházce s Evelínou Beníškovou popisuje svou cestu od pohádkového dětství na Ukrajině přes stěhování do Česka v jedenácti letech až po hledání vlastní identity. Otevřeně vzpomíná na těžké začátky v české škole, kde čelila jazykové bariéře i nevraživosti spolužáků. Popisuje také zkušenost s modelingem v jihokorejském Soulu, kde narazila na neúprosný tlak na vzhled a ideální míry. „Jen mi to zhoršovalo vnímání sebe sama. Zjistila jsem, že to není svět, ve kterém se vidím,“ přibližuje.

Řeč přijde i na období vyhoření po letech strávených v kreativním prostředí a marketingu, kdy si na sociální sítě doslova vypěstovala alergii. Varlamova vysvětluje, jak se naučila vnímat profily na sítích jen jako digitální vizitku, proč se ve své tvorbě nebojí vystupovat z konkrétní škatulky a co jí v době plné podnětů pomáhá vypnout hlavu. „Baví mě zkrátka žít život a těšit se z obyčejných věcí – ať už jde o procházky, jógu nebo hluboké rozhovory s manželem na různá životní témata,“ dodává.

Jak se vyrovnat s vnitřním tlakem na produktivitu, když všichni okolo budují kariéru? Jak zpětně pohlíží na těžké začátku v Česku? A proč se po letech honění za úspěchem nebát zvolnit? Celý rozhovor s Olenou Varlamovou si pusťte v přehrávači výše nebo ve svých oblíbených podcastových aplikacích.