Ve třinácti přesedlal z lyží na snowboard, teď s ním míří na olympiádu. Očekávání nemám, říká Hroneš

Rodák ze Špindlu Kuba Hroneš původně závodil na lyžích, na snowboard přesedlal až ve třinácti letech. Jen o pár let později se zapsal do historie, když jako první na světě skočil náročný trik. Teď, ve svých jednadvaceti, míří na svou první zimní olympiádu v Itálii. „Budu se snažit ukázat standard svého nejlepšího ježdění – a pak se můžou dít věci,“ říká český snowboardista v podcastu Režim nerušit.

Na procházce s Evelínou Beníškovou mluví o cestě od lyží ke snowboardu, o respektu místo strachu i o tom, proč je ve vrcholovém sportu klíčová hlava. „Snowboardovat umí mezi závodícími fakt všichni, ale z osmdesáti procent rozhoduje hlava,“ vysvětluje Hroneš. Řeč přijde i na rutiny, regeneraci po vážném zranění, mentální přípravu nebo spánek, na který nedá dopustit.

Jak se česká naděje připravuje na největší závod kariéry? Kolik stojí jedna sezóna na horách? A co na olympiádě plánuje předvést? „Nemít očekávání je dobré, protože spoustu věcí stejně neovlivním,“ říká. Celý rozhovor si pusťte v přehrávači výše nebo ve svých oblíbených podcastových aplikacích.

Začínal u fotbalu, nakonec ho přemohly geny. Můj sen je hrát hodnýho troubu, říká Franta Prachař

Franta Prachař vyrůstal v herecké rodině a pod drobnohledem médií, přesto dlouho mířil úplně jinam. Jako dítě hrál fotbal za Slavii i Slavoj Vyšehrad a snil o profesionální kariéře. Nakonec ale vyhrálo herectví – dnes studuje konzervatoř, hraje ve filmech a snaží se budovat vlastní cestu mimo očekávání, která s jeho příjmením přicházejí. „Když něco dělám, chci v tom být dobrej. Nechtěl bych ztratit život tím, že budu v něčem průměrnej,“ říká v podcastu Režim nerušit.

Na procházce s Evelínou Beníškovou mluví o dospívání pod tlakem bulváru, nálepce „nepo baby“ i o tom, proč se nespoléhá na to, že mu něco spadne do klína. Otevřeně popisuje také vztah k rodině, první týdny dospělosti i vlastní sebevědomí. „Každej jsme někdy křehkej, ale snažím se to neventilovat do veřejného prostoru,“ říká.

Řeč přijde i na hudbu, kterou bere jako důležitý protipól herectví, ale i na to, jaké role by si dnes přál hrát. Jak se žije s příjmením, které přitahuje pozornost? A kdy se plánuje odstěhovat od rodičů? Celý rozhovor si pusťte v přehrávači výše nebo ve svých oblíbených podcastových aplikacích.

Rapper z Brna, který recituje Shakespeara. Tajemný jako Calin nejsem, ale mám i citlivou stránku, říká Radek Lajfr

Radek Lajfr se pohybuje mezi dvěma světy, které si běžně moc nerozumí. Působí jako rapper se sebeironickými a vtipnými texty, zároveň studuje divadlo na DAMU a čerstvě se ukazuje jako filmový herec – v novém snímku Dream Team hraje syna Martina Hofmanna.

V hudbě také osciluje, a to mezi Prahou a Brnem. Spolupracuje s mladými rappery Mat213 nebo Gufrau i brněnskou scénou kolem Rychlých kluků, kde působí vůbec nejposlouchanější čeští umělci jako Calin nebo Stein27. „Calin si věci moc nepouští k tělu, ale zároveň jsme v jádru podobně šílení šašci – v dobrým. Jsme na stejný vlně, jen já k vážným věcem docházím jinudy,“ říká Lajfr v podcastu Režim nerušit.

Na procházce s Evelínou Beníškovou mluví o tom, proč je pro něj hudba odpočinkem od divadla a divadlo zase útěkem od hudby. Nebo o tom, proč mu rapový stereotyp „mysteriózního týpka s řetězem“ nikdy neseděl.

Jak jde dohromady rap a shakespearovský blankvers? Jakou roli v životě „finančně negramotného umělce“ hraje jeho babička? Co mu dává brněnská scéna a proč se k ní pořád vrací? A proč sám sebe označuje jako „otroka umění“? Pusťte si celý rozhovor.

Boří stereotypy a dělá osvětu o romské kultuře. V Česku je anticiganismus hluboko zakořeněný, říká herec

Nick Ferenc patří k výrazným hercům mladé generace. Hraje v divadle, dabuje a míří do nového seriálu od tvůrců Mostu!. Na Instagramu zároveň boří stereotypy o Romech a vysvětluje, proč romští herci nedostávají role lékařů nebo právníků. „My Romové nehrajeme charaktery. Hrajeme etnikum tak, aby to vyhovovalo většině,“ říká v podcastu Režim nerušit.

V rozhovoru otevřeně mluví o anticiganismu v české společnosti i pozitivní diskriminaci. Popisuje své začátky na DAMU, casting na Oddíl B, ale i moment, kdy se rozhodl natáčet osvětu na Instagram. „Jeden den jsem si řekl: dneska strhnu náplast. A přestanu se bát,“ říká.

Mění se podle něj vztah Čechů k Romům? Může prolomení stereotypního obsazování herců pozitivně ovlivnit myšlení společnosti? A jaké jsou jeho oblíbené romské tradice? Celý rozhovor s Nickem Ferencem si pusťte v podcastu Režim nerušit.

Talent nemám, jedu 13 tréninků týdně. A chci na olympiádu, říká content creator Janis Mach

Janis Mach patří mezi nejrychlejší mladé běžce v Česku, přesto atletiku začal brát vážně teprve před pár lety – po dvou operacích kolene, které ukončily jeho fotbalový sen. Dnes má půlmaraton za 1:09, běhá za Duklu a věří, že se jednou postaví na start olympiády. „Na jednom z prvních tréninků mi trenér řekl, že jsem talent nepobral. Všechno si musím vydřít,“ říká v podcastu Režim nerušit.

V rozhovoru mluví o tom, proč má 13 tréninků týdně, jak se pere s hlavou a co se stalo na zářijovém Birell Grand Prix, kde se mu v cíli podlamovaly nohy. Otevřeně popisuje i období na Erasmu v Portu: „Usínal jsem smutnej, protože ostatní šli ven a já musel spát. Ráno byl trénink.“

Jak se manifestuje olympiáda? A co pro něj znamená jeho brácha Nikos, se kterým dělají na sítích „krávovinky“? Celý rozhovor s Janisem Machem si pusťte v podcastu Režim nerušit.