Nechtěla být jen dcerou slavných rodičů. Tak česká herečka dobyla angličtinou TikTok a získala přes milion sledujících

Herečka Anna Dvořáková je známá z televizních obrazovek i sociálních sítí. Přestože pochází z výrazné herecké rodiny – jejími rodiči jsou Barbora Munzarová a Jiří Dvořák –, svou vlastní cestu si buduje především skrze anglicky mluvený content na TikToku. Tam ji sleduje 1,3 milionu fanoušků. „Lidi mě sledují, protože je baví to, co dělám já. Většina z nich ani neví, kdo jsou moji rodiče,“ vysvětluje v podcastu Režim nerušit.

Na procházce s Evelínou Beníškovou mluví o tom, proč se původně chtěla od hereckého světa distancovat, i o poctivém vyhrávání rolí na castinzích bez pomoci rodiny. Otevřeně popisuje také své zkušenosti s panickými atakami a úzkostmi, které ji v minulosti na měsíce uvěznily doma. „Bylo důležité si uvědomit, že to není nemoc a nemusím se z toho uzdravit. Je to moje součást, se kterou se musím naučit pracovat,“ říká herečka.

Jaké to je vyrůstat v rodině hereckých legend a nechodit na konzervatoř? Co jí pomáhá se zvládáním úzkosti? A proč vnímá tvorbu na sítích jako zodpovědnost? Celý rozhovor s Annou Dvořákovou si pusťte v přehrávači výše nebo ve svých oblíbených podcastových aplikacích.

Tancuje s Benem Cristovaem i Ewou Farnou. Tanečníci jsou v Česku pořád extrémně málo placení, říká

Tanečnice Karolína Šenková je známá ze sociálních sítí i velkých pódií. Tancovala po boku Bena Cristovaa, Ewy Farné nebo Sofiana Medjmedje a často je tou, která má na show své sólo. Na TikToku ji sledují desítky tisíc lidí, sama ale říká, že úspěch nepřišel zničehonic. „Jako tanečník jsi byznysman – svůj vlastní manažer i svůj content creator,“ vysvětluje v podcastu Režim nerušit.

Na procházce s Evelínou Beníškovou mluví o cestě od sportovního aerobiku k africkým stylům, o nervozitě před vyprodanými halami i o tom, proč je v tanci stejně důležitá hlava jako tělo. Popisuje taky hejty na sociálních sítích, terapii i rozhodnutí opustit stabilní práci a živit se naplno tancem. „Nikdy to nesmí být jenom o penězích,“ říká.

Proč jsou tanečníci v Česku tak podfinancovaní? Jakou roli má TikTok na dnešní taneční scéně? A jaké jsou její taneční cíle? Celý rozhovor si pusťte v přehrávači výše nebo ve svých oblíbených podcastových aplikacích.

Ve třinácti přesedlal z lyží na snowboard, teď s ním míří na olympiádu. Očekávání nemám, říká Hroneš

Rodák ze Špindlu Kuba Hroneš původně závodil na lyžích, na snowboard přesedlal až ve třinácti letech. Jen o pár let později se zapsal do historie, když jako první na světě skočil náročný trik. Teď, ve svých jednadvaceti, míří na svou první zimní olympiádu v Itálii. „Budu se snažit ukázat standard svého nejlepšího ježdění – a pak se můžou dít věci,“ říká český snowboardista v podcastu Režim nerušit.

Na procházce s Evelínou Beníškovou mluví o cestě od lyží ke snowboardu, o respektu místo strachu i o tom, proč je ve vrcholovém sportu klíčová hlava. „Snowboardovat umí mezi závodícími fakt všichni, ale z osmdesáti procent rozhoduje hlava,“ vysvětluje Hroneš. Řeč přijde i na rutiny, regeneraci po vážném zranění, mentální přípravu nebo spánek, na který nedá dopustit.

Jak se česká naděje připravuje na největší závod kariéry? Kolik stojí jedna sezóna na horách? A co na olympiádě plánuje předvést? „Nemít očekávání je dobré, protože spoustu věcí stejně neovlivním,“ říká. Celý rozhovor si pusťte v přehrávači výše nebo ve svých oblíbených podcastových aplikacích.

Začínal u fotbalu, nakonec ho přemohly geny. Můj sen je hrát hodnýho troubu, říká Franta Prachař

Franta Prachař vyrůstal v herecké rodině a pod drobnohledem médií, přesto dlouho mířil úplně jinam. Jako dítě hrál fotbal za Slavii i Slavoj Vyšehrad a snil o profesionální kariéře. Nakonec ale vyhrálo herectví – dnes studuje konzervatoř, hraje ve filmech a snaží se budovat vlastní cestu mimo očekávání, která s jeho příjmením přicházejí. „Když něco dělám, chci v tom být dobrej. Nechtěl bych ztratit život tím, že budu v něčem průměrnej,“ říká v podcastu Režim nerušit.

Na procházce s Evelínou Beníškovou mluví o dospívání pod tlakem bulváru, nálepce „nepo baby“ i o tom, proč se nespoléhá na to, že mu něco spadne do klína. Otevřeně popisuje také vztah k rodině, první týdny dospělosti i vlastní sebevědomí. „Každej jsme někdy křehkej, ale snažím se to neventilovat do veřejného prostoru,“ říká.

Řeč přijde i na hudbu, kterou bere jako důležitý protipól herectví, ale i na to, jaké role by si dnes přál hrát. Jak se žije s příjmením, které přitahuje pozornost? A kdy se plánuje odstěhovat od rodičů? Celý rozhovor si pusťte v přehrávači výše nebo ve svých oblíbených podcastových aplikacích.

Rapper z Brna, který recituje Shakespeara. Tajemný jako Calin nejsem, ale mám i citlivou stránku, říká Radek Lajfr

Radek Lajfr se pohybuje mezi dvěma světy, které si běžně moc nerozumí. Působí jako rapper se sebeironickými a vtipnými texty, zároveň studuje divadlo na DAMU a čerstvě se ukazuje jako filmový herec – v novém snímku Dream Team hraje syna Martina Hofmanna.

V hudbě také osciluje, a to mezi Prahou a Brnem. Spolupracuje s mladými rappery Mat213 nebo Gufrau i brněnskou scénou kolem Rychlých kluků, kde působí vůbec nejposlouchanější čeští umělci jako Calin nebo Stein27. „Calin si věci moc nepouští k tělu, ale zároveň jsme v jádru podobně šílení šašci – v dobrým. Jsme na stejný vlně, jen já k vážným věcem docházím jinudy,“ říká Lajfr v podcastu Režim nerušit.

Na procházce s Evelínou Beníškovou mluví o tom, proč je pro něj hudba odpočinkem od divadla a divadlo zase útěkem od hudby. Nebo o tom, proč mu rapový stereotyp „mysteriózního týpka s řetězem“ nikdy neseděl.

Jak jde dohromady rap a shakespearovský blankvers? Jakou roli v životě „finančně negramotného umělce“ hraje jeho babička? Co mu dává brněnská scéna a proč se k ní pořád vrací? A proč sám sebe označuje jako „otroka umění“? Pusťte si celý rozhovor.