Začínal u fotbalu, nakonec ho přemohly geny. Můj sen je hrát hodnýho troubu, říká Franta Prachař
Franta Prachař vyrůstal v herecké rodině a pod drobnohledem médií, přesto dlouho mířil úplně jinam. Jako dítě hrál fotbal za Slavii i Slavoj Vyšehrad a snil o profesionální kariéře. Nakonec ale vyhrálo herectví – dnes studuje konzervatoř, hraje ve filmech a snaží se budovat vlastní cestu mimo očekávání, která s jeho příjmením přicházejí. „Když něco dělám, chci v tom být dobrej. Nechtěl bych ztratit život tím, že budu v něčem průměrnej,“ říká v podcastu Režim nerušit.
Na procházce s Evelínou Beníškovou mluví o dospívání pod tlakem bulváru, nálepce „nepo baby“ i o tom, proč se nespoléhá na to, že mu něco spadne do klína. Otevřeně popisuje také vztah k rodině, první týdny dospělosti i vlastní sebevědomí. „Každej jsme někdy křehkej, ale snažím se to neventilovat do veřejného prostoru,“ říká.
Řeč přijde i na hudbu, kterou bere jako důležitý protipól herectví, ale i na to, jaké role by si dnes přál hrát. Jak se žije s příjmením, které přitahuje pozornost? A kdy se plánuje odstěhovat od rodičů? Celý rozhovor si pusťte v přehrávači výše nebo ve svých oblíbených podcastových aplikacích.






