Říkali jim, že v králíkárnách nikdo bydlet nebude. Teď jsou malometrážní byty v Brně investičním hitem

„I malý byt o 25 metrech čtverečních může investorovi přinést velký výnos,“ říká Robert Sedláček, spoluzakladatel fondu Spilberk, který se zabývá nemovitostmi v Brně. „Když jsme s malometrážními byty začínali, dívali se na nás přes prsty. Tvrdili, že v takových králíkárnách nikdo bydlet nebude,“ vypráví v novém díle podcastu BrandStories. Právě tyto malé byty dnes podle něj kombinují přesně to, co městské bydlení potřebuje – dostupnou cenu, rychlý nájem a produkt, po kterém sahají studenti, expati i začínající investoři.

Spilberk kombinuje development, nájemní bydlení, retail parky a energetiku. Jeho zakladatelé se ale nesnaží o růst za každou cenu. „Nejdřív hledáme projekt, který nám dává smysl. Až poté řešíme financování. Nikdy naopak,“ říká Sedláček. Vysvětluje také to, proč zvolili model se 7% ročním výnosem a krátkou likviditou a jak se z původně dvoučlenného týmu stal fond, který spravuje miliardový majetek.

V podcastu se také dozvíte:

• Proč malometrážní byty fungují jen v určitých lokalitách a pro koho dávají největší smysl.
• Jak si fond vybírá jen pár top projektů z desítek nabídek měsíčně.
• Jak se zakladatelé vyrovnávají s riziky, která development přináší.

Ne každá investice v Dubaji je dobrá, pozor na pozlátko instagramových mrakodrapů, říká makléřka

Simona Chlápková měla v Praze dobře rozjetou kariéru v realitách, ale po deseti letech jí začala být česká metropole malá. Bez jistoty fixní mzdy, jen s provizemi a kufrem zkušeností z luxusního segmentu se přestěhovala do Dubaje – na jeden z nejdivočejších realitních trhů světa, kde podle ní působí kolem 50 tisíc makléřů. „První obchod jsem uzavřela asi po třech měsících,“ říká v podcastu BrandStories. Dubaj ji ale chytla natolik, že ji dnes bere jako svůj druhý domov a sama už tam vlastní investiční byt.

Otevřeně mluví o tom, že Dubaj není jen pozlátko instagramových mrakodrapů, ale hlavně tvrdý byznys, ve kterém rozhoduje rychlost, kvalita a osobní značka. „Ne každá investice v Dubaji je dobrá,“ upozorňuje a popisuje, jak mezi zhruba dvěma tisíci developery vybírá jen hrstku těch opravdu kvalitních. A také to, proč makléř v roce 2025 musí být zároveň influencer. „Bez osobního brandu v Dubaji neuspějete. Lidé jsou ale často překvapení, jak extrémně úspěšné tam mohou být ženy,“ dodává.

V podcastu se také dozvíte:

• Jak funguje nákup bytu v Dubaji na dálku a proč klient ani nemusí přiletět.
• Podle čeho Simona Chlápková pozná, že si projekt dlouhodobě udrží hodnotu.
• Proč je Dubaj podle ní nová „Amerika“ pro Čechy, kteří doma narazili na kariérní strop.

Jen sedmnáct procent pražských bytů má tržní nájem. Co dělají investoři špatně a jak to změnit?

„Mnoho majitelů bytů nechtěně přichází o statisíce tím, že dělá při pronájmu chyby,“ říká v podcastu BrandStories David Bureš, zakladatel a CEO společnosti Flet. Ta vytvořila platformu pro investice do nájemních bytů, která zjednodušuje celý proces od výběru a financování až po pronájem a správu.

„Většina lidí nad tím přemýšlí jenom tak, jako kdyby byt kupovali pro sebe,“ říká Bureš. Jenže nájemník má jiné priority než majitel a přesně na tom se láme rozdíl mezi bytem „nějak pronajatým“ a skutečně výnosnou investicí.

Flet má Prahu rozdělenou na mikrolokality. Týdně organizuje stovky prohlídek a podle desítek parametrů filtruje jen ty nejlepší byty. „V Praze nás zajímá jenom asi 25 % území,“ dodává Bureš. Zbylé adresy podle dat nedávají smysl.

V rozhovoru se Bureš zaměřuje také na chyby majitelů. Mezi ty nejběžnější podle něj patří nezvyšování nájemného, chybějící průběžné kontroly, slabé smlouvy i předávací protokoly. „Člověk tak třeba 20 až 25 % ročně vlastně ztratí zbytečně,“ upozorňuje na kombinaci podhodnoceného nájmu a neefektivní správy bytu s tím, že jen 17 % pražských bytů je podle něj pronajato za tržní nájem.

Flet přitom nestaví jen na lidech, ale stále více i na technologiích. Automatizace a AI třídí chaotická vyúčtování, sjednocují data a urychlují rutinu, která by jinak zabrala dlouhé minuty. „Výsledkem je správa bytů, která se opírá méně o improvizaci a více o data,“ popisuje Bureš.

Zkušenosti firmy Flet vyhledávají i developeři. Někteří chtějí poradit s výběrem jednotek do vlastního portfolia, jiní upravují projekty už ve fázi návrhu, aby lépe odpovídaly poptávce nájemníků. A stále častěji se otevírá prostor také pro fondové investování, tedy cestu, jak se do rezidenčního trhu dostat i s menším kapitálem, než stojí jeden byt.

V podcastu se také dozvíte:

• Na co se dívat u investičního bytu úplně jinak než u vlastního bydlení.
• Proč je detailní předávací protokol a fotodokumentace nejlepší pojistka proti drahým opravám.
• Jak může profesionální správa zvýšit čistý výnos i člověku, který už má několik nemovitostí.

Když nemoc rozdělí rodinu, Dům Ronalda McDonalda ji zase spojí. Nabízí soukromí, klid i jistotu

Když onemocní dítě, jednou z největších pomocí, jakou může rodina dostat, je možnost být spolu. V podcastu BrandStories o tom mluví Ivana Švingrová Pešatová z Nadačního fondu Dům Ronalda McDonalda. Dům u motolské nemocnice poskytl za tři roky téměř 900 rodinných pobytů těm, kdo tráví týdny či měsíce v nemocnici. „Rodiče neřeší jen diagnózu, ale i to, kde budou spát a jak nenechat rozpadnout zbytek rodiny,“ říká Švingrová Pešatová.

Budova funguje jako skutečný „domov daleko od domova“ – s kuchyní, obývákem, hernou i místem k práci. Rodiny oceňují hlavně jednoduché věci jako možnost uvařit oblíbené jídlo, vyprat prádlo nebo být spolu v soukromí. „Když máma uvaří to, co dítě miluje, a ono to konečně sní, je to obrovský krok,“ dodává ředitelka nadačního fondu.

V domě vzniká i komunita, která si rozumí. Rodiny sdílí starosti, pokroky i malé radosti a často vznikají přátelství na celý život. „Nikdo vám neporozumí tolik jako ten, kdo prožívá něco podobného,“ popisuje Švingrová Pešatová.

Provoz domu i výstavba druhého, tentokrát v Olomouci, stojí čistě na darech jak firem, tak jednotlivců. První budova stála sto milionů, druhá jich vyžaduje zhruba sto padesát. A přetrvává mýtus, že když mají tak velkého partnera, jako je McDonald’s, už žádné peníze nepotřebují. Nadační fond proto sází na pravidelné dárce, jednorázové příspěvky i firemní podporu, například možnost „adoptovat“ pokoj nebo zapojit se do Pyžamového dne. „Každý dar jde přímo na pomoc rodinám,“ dodává Švingrová Pešatová.

V podcastu se také dozvíte:

• Proč nadační fond dům nevlastní, ale provozuje ho.
• Jak vznikl vůbec první takový dům už v 70. letech ve Filadelfii.
• Jaké další projekty, třeba Family Rooms, chce nadační fond přivést do českých nemocnic.

Koupit si dobrý pocit za třicet korun? Vánoční sbírka mění život lidem se zrakovým handicapem

I drobný dar umí mít velký dopad. V novém díle BrandStories o tom mluví Jiří Váňa z Nadačního fondu Českého rozhlasu a Peter Chalupianský z Kauflandu. Společně vysvětlují, jak funguje Vánoční sbírka pro Světlušku a proč dokáže každoročně pomoci tisícům lidí se zrakovým handicapem.

Sbírka stojí na jednoduchém principu: vánoční jmenovka za třicet korun, ke které Kaufland přidává dalších deset korun navíc. „Díky této aktivitě dokážeme zafinancovat většinu potřebných žádostí, které k nám dorazí,“ říká Váňa. A jak dodává Chalupianský: „Koupit si za třicet korun dobrý pocit je podle mě k nezaplacení.“

Výsledky jsou každoročně viditelné. Kolem 20 milionů korun putuje na kompenzační pomůcky, podporu školáků a studentů, ale i systémové změny, které například modernizují regionální neziskové organizace. „Tohle jsou věci, na které by si organizace běžně vůbec nesáhly,“ připomíná Váňa.

Silným prvkem je také zapojení zaměstnanců Kauflandu. Někteří se po dobu sbírky nechávají přeřadit na pokladnu, jiní se vracejí z důchodu jen proto, aby mohli jmenovky prodávat. „Je to opravdu celoroční spolupráce a intenzivní partnerství,“ popisuje Chalupianský.

A jak ukazují příběhy podpořených lidí, i malá pomoc dokáže někomu výrazně proměnit život. Sbírka tak přirozeně propojuje svět vidících a nevidomých a připomíná, že solidarita může mít velmi konkrétní podobu.

V podcastu se také dozvíte:

• Jak sbírka přispívá k digitalizaci a profesionalizaci neziskových organizací.
• Které technologie nejvíc pomáhají lidem se zrakovým handicapem.
• Proč jsou jmenovky efektivnější než klasické charitativní prodeje.