Jižní Čechy skýtají mnoho krásných míst. Ať už jimi projíždíte autem nebo na kole, na klikatících se silnicích míjíte husté lesy České Kanady, rybníky, líně se vlnící kopce a vesnice plné selsky barokních stavení. Jednou z nich je vesnička Obora, která se nachází kousek pod Táborem. Na první pohled ničím zásadním nevyniká: uprostřed rybník, na kraji kravín a dlouhé lány plné ječmene, kam oko dohlédne. Pozornost však začíná jitřit chmelnice, pivovar, v kravíně roboti a vedle pole stanice na bioplyn, která zásobuje teplem kus vesnice. Za výdobytky, které by vůbec neoznačil za moderní, stojí progresivní sedlák a majitel pivovaru Obora Martin Novák.

S pivovarnictvím začal Martin Novák jednoduše proto, že ho bavilo domácí vaření piva. A jelikož měl jako sedlák k dispozici dostatek místa v podobě staré stáje na svém hospodářství a k tomu asi 495 hektarů půdy, řekl si, že nebude troškařit a kromě pivovaru začne pěstovat i vlastní chmel a ječmen pro zásobu ječného sladu. Právě na chmelnici začíná naše prohlídka Obory.

„Martin tady hospodaří posledních třicet let. A celou dobu je hodně progresivní a úplně soběstačný – všechno si vypěstuje a vyrobí. Takže když začal vařit pivo, což bylo někdy v roce 2015, řekl si, že si i pro něj vše vypěstuje sám. Vysadil tak ječmen na slad a chmel, konkrétně čtyři základní české druhy. Voda je pak z vrtu na pozemku, takže třeba takový ležák je vážně stoprocentně z Obory,“ vysvětluje Štěpán Klíma, brand manažer pivovaru.

Na chmelnici roste Žatecký poloraný červeňák, Sládek, Kazbek, Premiant a Rubín. Když v Oboře vaří speciální várky piva, objednávají pro ně chmely ze zahraničí, protože podle Martina Nováka nemá cenu v jižních Čechách pěstovat třeba chmel z Kalifornie. Celá produkce je navíc úzce propojená s kravínem. Hnůj od krav totiž může sedlák využít na polích, ale zároveň ho svádí do obrovských nádrží, které jsou součástí bioplynky.

„Bioplynovou elektrárnu tady nechal Martin vybudovat už před více než deseti lety. Celé to totiž do sebe krásně zapadá. Z hnoje v nádržích se dá vyrobit elektřina a při procesu vzniká ohromné množství tepla. Z toho se ohřívá voda, kterou tady využíváme na vytápění, na vaření piva a zároveň se s ním ohřívá třetina vesnice napojená na teplovod. A zbytky z vaření piva, jako je mláto nebo ovoce z výroby kyselých piv, se dávají zase kravám,“ říká Klíma.

Krávy a roboti

Krávy si tady tak skutečně libují. Kromě toho, že mají díky zbytkům z pivovaru pestrou stravu, je jejich domov krásně čistý a na kravín překvapivě voňavý. Při bližším prozkoumání si člověk všimne, že má každá nasazený obojek. Nejde totiž o jen tak ledajaký kravín, ale o kravín obsluhovaný roboty. Jeden krávy dojí – stačí, když si k němu dojdou –, druhý odklízí nečistoty a přisunuje jim krmivo. Lidé z vesnice a okolí si sem navíc mohou každý den přijít natočit čerstvé, robotem nadojené mléko.

Díky tomu, že krávy pomáhají Martinovi Novákovi vyrábět elektřinu, se jeho pivovaru zase tolik nedotkla energetická krize. Naopak ještě její přebytky dodává do sítě. A další zbytkové teplo, aby nepřišlo vniveč vůbec nic, posílá do skleníku, který si postavil jen tak pro radost. Má v něm spoustu zeleniny, rozličné rostliny, v jezírku dvojici želv a exotické ryby. Díky tomu, že je zde celoročně asi 35 stupňů, v něm rostou také citrony.

„Poslední várka byla hodně velká, takže jsme ji využili při vaření speciálního letního piva. Použili jsme do něj citrony z jižních Čech,“ směje se Klíma, když procházíme kolem vzrostlých citronovníků. A dodává, že Martin Novák všechny tyhle cirkulární, udržitelné a jinak vznosně nazvané záležitosti nedělá proto, že aktuálně ve společnosti hodně rezonují. Dělá je proto, že mu dávají smysl, baví ho. A proto, že k farmaření ani jinak přistupovat neumí.

Nejvíce se pivovar Obora rozeběhnul během pandemie covidu, jelikož právě v té době začal Martinovi Novákovi pomáhat budovat značku Štěpán Klíma. Zrovna když se zavřely všechny hospody, dorazila do Obory nová stáčečka na plechovky – což byl pro pivovar stěžejní moment, jelikož se jeho pivo mohlo začít snadno prodávat přes e-shop do všech koutů Česka. Pandemie tak paradoxně přispěla k tomu, že se pivovar dostal do mnohem širšího povědomí milovníků piva.

Postupně se tak pivo z Obory dostalo i do některých obchodních řetězců, ale také do hospod po celé České republice a aktuálně také na Slovensko. Z e-shopu si ale objednávají i pivaři z okolních evropských zemí. V současnosti se tady vaří dvakrát až čtyřikrát týdně a loni zdejší varny vyprodukovaly 3 388 hektolitrů piva, tedy asi 700 tisíc piv o objemu půl litru. Označením minipivovar se přitom může honosit, dokud nepřekoná hranici 10 tisíc hektolitrů ročně.

Na jednu várku kyseláče skoro tuna malin

Všechna piva jsou pak nefiltrovaná a nepasterizovaná a největší odbyt mají klasická desítka, jedenáctka a dvanáctka, které putují především v tancích rovnou do hospod. V Oboře se ale zaměřují také na speciály v podobě ovocných kyseláčů – na takový malinový je potřeba 750 kilo čerstvých malin, jelikož Martin Novák nechce používat hotová pyré ani sirupy. I v tomto případě si raději to, co může, udělá sám.

Oblíbené jsou i „legrácky“ v podobě takzvané pastry sour Luscious Lonely Virgin, při jehož výrobě se používá pro smetanový efekt laktóza a ovesné vločky. Obsahuje také černý rybíz, ostružiny, maliny, javorový sirup, kakaové boby a vanilku, takže výsledná chuť připomíná pivo spojené s mléčným šejkem. Pro někoho možná divočina, i takové experimentální  – a nutno říct, že skutečně chutné – záležitosti se ale v pivovaru Obora rodí.

Po prohlídce pivovaru objíždíme ještě lány, které k hospodářství Martina Nováka patří. „Tady v té části byl vysazený ječmen loni, takže letos ho nechává Martin ležet ladem, aby si půda odpočinula. A támhle vzadu je vidět uměle vytvořený rybník. Je totiž nesmysl, aby na poli nebyla vůbec žádná vodní plocha, jak nás to tady spoustu let učili komunističtí zemědělci,“ ukazuje rukou Klíma.

V pivovaru Obora tak rozhodně nejde jen o pivo. Činorodý sedlák v malé vesnici vybudoval soběstačný ekosystém, ze kterého těží i místní obyvatelé a díky pivu si plody jeho práce může užít kdokoliv, kdo ho ochutná. Martin Novák přitom nesleduje žádné trendy, ke svému hospodaření prostě jen přistupuje tak, aby ho mohl dělat co nejdéle a ideálně ho mohl předat další generaci. Což vypadá nadějně, jelikož opratí v pivovaru se již chopila jeho nejstarší dcera.