Ahoj. Hello. Hola. 你好. U Pavlíny nikdy nevíte, v jakém jazyce vás pozdraví. Ovládá jich totiž hned několik, včetně čínštiny. Své jazykové dovednosti uplatňuje i jako koordinátorka talentových programů, kterých se účastní lidé z celého světa. Energie má na rozdávání; a taky na házení. Ve volném čase se totiž věnuje mimo jiné atletice a hodu kladivem. Rozhovor ale začínáme o poznání jemnějším tématem – referencí na Popelku, kterou má v popisu profilu na Instagramu.

V biu na svém Instagramu píšeš: Život není pohádka. Pokud jste o půlnoci ztratili botu, byli jste prostě mimo. Co tím chceš říct?
Že bychom se na svět měli dívat realisticky a bez přehnaných očekávání. Jsem spíš pragmatik a budoucí události vnímám tak nějak neutrálně. Vždy se snažím být ready nejen na super zážitky, ale i nepříjemnosti, protože ty prostě přijít můžou.

Na střední jsi strávila rok v Americe, později jsi zase v Dánsku studovala byznys a čínštinu. V angličtině.
Za všechno může náhoda a moje láska k cizím jazykům a kulturám. Po gymplu jsem chtěla studovat v zahraničí. Na veletrhu vysokých škol jsem pak dostala letáček s nápisem Studuj ve Skandinávii. Začala jsem zkoumat obory, které by mě bavily, a našla jsem jeden, který se soustředil na byznys v čínštině. Super, další jazyk, pomyslela jsem si – a bylo rozhodnuto.

Krom cizích jazyků máš ráda i netradiční sporty.
Asi jedenáct let jsem dělala ju-jitsu, tradiční japonské bojové umění. V Dánsku jsem pak dělala MMA, Mixed Martial Arts. Líbilo se mi, že je v tom od každého bojového umění trochu, ale moc mi nesedla kultura kolem. Nyní se ale věnuju především atletice. Házím kladivem, oštěpem, koulí a diskem. Baví mě i turistika nebo ferraty, speciálně upravené cesty v horách, kde lezete s jištěním. Ty výhledy pak stojí za to!

Teď ve Škodě Auto vedeš všechny talentové programy. Staráš se o trainees, stážisty, doktorandy… Co tě tahle práce naučila?
Musela jsem se naučit s každým komunikovat individuálně, ale zároveň si uvědomit, že nikdy neuspokojím všechny. Každou skupinu se nicméně nejdřív snažím dobře poznat a vyhodnotit, kolik potřebuje vedení, nebo naopak svobody. Jednotlivé skupiny pak mezi sebou musím propojovat, protože třeba pracují na společných projektech, naučit je vyjednávat, mít k sobě respekt… Je to živý organismus.

Přiblížíš nám jednotlivé programy? Co je například Student Talent Program (STP)?
Ten je určený všem, kteří mají zájem a motivaci dělat při stáži něco navíc. Součástí je 36 stážistů z různých oddělení. Díky STP se můžou zdokonalovat nejen ve svém zaměření, ale i v organizačních a komunikačních dovednostech. Absolvují například speciální školení a kurzy, případně se podívají do nových oddělení. Součástí STP jsou čtyři projektové týmy, ve kterých stážisté získají zkušenosti s řízením týmu a podílí se na celkovém rozvoji programu.

 

V čem spočívá Trainee program?
Jde o jedinečnou příležitost, jak začít kariéru. Program trvá rok a je určený pro absolventy vy- sokých škol, kteří si v rámci takzvaných rotací zkusí práci v různých odděleních automobilky. Program má tři větve. Business Trainee program se hodí pro ty, kdo studovali ekonomicky či byznysově zaměřené vysoké školy, Tech Trainee program je zase určený absolventům technicky zaměřených vysokých škol. IT Trainee program je taková novinka v portfoliu talentových programů. Trainees si zkusí práci v různých IT odděleních automobilky a zjistí, kde všude se obor uplatňuje.

Co by si měli mladí lidé z talentového programu odnést?
Absolventi by k nám měli chodit s tím, že chtějí měnit svět kolem a mají obecnou představu, čemu se chtějí věnovat. Když program dokončí, měli by mít pocit, že dobře poznali celou firmu ze všech úhlů a získali síť kontaktů a kamarádů. Networking je podle mě největší výhoda jakéhokoli našeho talentového programu.

Co je teď tvým hlavním úkolem?
Talentové programy neustále prochází změnami. Potřeby nové generace jsou jiné, na druhou stranu se také mění potřeby firmy. Jsme obrovská společnost, jednotlivé oblasti jsou trochu jako stát ve státě. Především bychom ale chtěli talentové programy lépe představovat směrem do firmy, aby jednotlivá oddělení přesně věděla, co jim mohou mladí lidé přinést a jak je do týmu co nejlépe integrovat. Přejeme si vytvořit takovou interní burzu talentů.