Začátek nového roku přinesl nejen spásu pro jednoho člověka, ale také důležitý milník transplantologie – v americkém Marylandu se totiž podařilo nahradit lidské srdce modifikovaným prasečím orgánem. Podle českých lékařů je to možná cesta do budoucnosti celého oboru.

„Zásadní milník je to proto, že byl do těla historicky poprvé úspěšně přenesen geneticky modifikovaný orgán, který zvyšuje šanci na jeho dlouhodobou toleranci lidským imunitním systémem,“ popisuje pro CzechCrunch přednosta Kliniky kardiovaskulární chirurgie z pražského IKEMu Ivan Netuka.

Pokusy transplantovat zvířecí orgány nejsou nic nového. Lékaři už se o ně snažili už před desítkami let. V roce 1964 proběhl pokus transplantovat srdce šimpanze, o dvacet let později dokonce i srdce paviána. „Všechny tyto pokusy ale krátce po operaci selhaly, do velké míry pro imunitní bariéru mezi druhy, která se evolučně vyvíjela téměř sto milionů let,“ vysvětluje Netuka.

Proč se to ale tedy teď povedlo a lidské tělo prasečí orgán neodmítlo? „Jde právě o to, že jsou prasata geneticky modifikována, to znamená, že jsou zbavená genů, které by vyvolaly reakci člověka a odhojení transplantovaného orgánu. Ve skutečnosti je to daleko složitější, výzkum v této oblasti se provádí už myslím více než třicet let,“ uvádí kardiochirurg Petr Němec z brněnského Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie.

Genetický zásah nutný

Úspěšná operace za oceánem přišla právě vhod – dárcovských orgánů je totiž čím dál tím méně. Pomoc němých tváří tak nejspíš bude potřeba čím dál víc. Byť vždy bude muset dojít k nějakému lidskému zásahu. „Tato metoda může být jednou z možných cest do budoucna, je ale zcela jasné, že bude vždy využívat takzvanou genovou editaci zvířecího orgánu, aby byl navozen vyšší stupeň imunotolerance lidským organismem,“ líčí Netuka.

Kdy se ale metoda stane běžným postupem v případě potřeby transplantovat orgán, je nicméně stále nejasné. Němec ostatně upozorňuje na to, že v odborných kruzích se o možnosti transplantovat orgány prasat mluvilo velice dlouho.

Foto: University of Maryland School of Medicine

První transplantace prasečího srdce proběhla v americkém Marylandu

„Právě složitost celého procesu si vždy vynutila odklad,“ říká brněnský kardiochirurg s tím, že od přelomové transplantace uběhla teprve chvíle. „Je třeba mít na paměti také to, že mezi první transplantací srdce od lidského dárce v roce 1967 uplynulo do zavedení transplantace srdce jako dostupné klinické metody víc než deset let,“ dodává Němec.

V Brně mají přitom s podobnými experimenty své zkušenosti. Když začalo fungovat brněnské centrum klinického výzkumu, tak se v moravské metropoli podle Němce dělaly pokusy i se srdečními chlopněmi z geneticky modifikovaných prasat. Nakonec ale výzkum změnil směr a spolu s ním ustaly i tyto experimenty.

V Česku tak v současné chvíli nikdo na podobných experimentech se zvířecími orgány nepracuje. Podle Netuky je však v Česku několik špičkových genetických pracovišť, které mohou nabídnout potřebné zázemí pro tento program, a to v dohledné budoucnosti.

Poslední možnost

Operace, která proběhla na začátku ledna, byla poslední možností pro Davida Bennetta. Jeho zdraví bylo chatrné, a tak mu lékaři odmítli dát srdce lidské. Podobných případů, kdy se na pacienta prostě nedostane, je čím dál tím víc. Důvodů je hned několik.

„První limitací je počet lidských dárců, kteří se dostanou do stadia mozkové smrti, aby mohli být použiti na odběr orgánů. Každý takový dar je spojen se smrtí člověka a zármutkem jeho blízkých, a proto si nemůžeme přát, aby jich bylo více,“ říká Netuka. Může se také stát, že srdce není použitelné z hlediska věku dárce nebo nemoci věnčitých cév.

Transplantaci může také překazit anatomický a hmotnostní nepoměr. Velké srdce tak je někdy na škodu. Problém představuje i vzdálenost mezi dárcem a příjemcem, tady ale značně pomáhají nové technologie.

Faktorem je také to, že pacientů, kteří se dostanou do konečné fáze selhání některého orgánu je stále více, zatímco počet lidí, kteří splní kritéria a mohli by být vhodnými dárci nepřibývá, spíš naopak. „Dříve byli například nejčastějšími dárci orgánů oběti dopravních nehod. Dnes vzhledem k větší bezpečnosti silničního provozu, ale i vybavení, je těchto obětí daleko méně,“ vysvětluje Němec.

Nahnutá minulost operovaného muže

Transplantace prasečího srdce zaplavila média čtyři dny po operaci, zejména proto, že pacient ji přežil a cítil se dobře. O několik dalších dnů později ale vzbudila rozruch opět. Ne snad, že by se změnila pacientova kondice, ukázalo se ale znovu, jak velké jsou etické otázky, které s transplantováním souvisí. Davidu Bennettovi se nyní podařilo zachránit život, on jiného člověka před lety o jeden málem připravil.

Několik dní po operaci totiž vyšlo najevo, že v roce 1988 pobodal v baru jiného muže, Edwarda Shumakera. Bennett mu uštědřil sedm ran za to, že jeho manželka seděla na Shumakerově klíně. Muž nezemřel, skončil ale paralyzovaný na invalidním vozíku a skonal až o pár let později. Ozvala se však jeho sestra, podle které mělo být prasečí srdce darováno někomu jinému, nikoliv Bennettovi. Ten si odseděl deset let ve vězení.

Podle transplantačního týmu by ale kriminální minulost nikdy nebyla důvod, proč operaci neprovést. „Povinností každé nemocnice či zdravotnické organizace je poskytnout péči, která zachrání život, každému pacientovi, který projde jejich dveřmi. Jakýkoli jiný standard by vytvořil nebezpečný precedent a porušil etické a morální hodnoty, které jsou základem lékařského povolání vůči všem pacientům,“ reagovalo lékařské centrum University od Maryland, kde operace proběhla, pro deník The New York Times.