Dům pro fotografa se stal pomyslnou tečkou za beskydskou vesnicí. Okolní louky pouští až k fasádě
Novostavba to hraje na obě strany. Je posledním domem ve vesnici, za ní se již rozkládají jen louky. Bere si proto trochu z přírody i urbanismu.
Dům pro fotografa
Na dohled od valašských kopců stojí dům na pomezí volné přírody a zástavby obce. Je obklopený budovami ze 70. let minulého století, a přesto jeho stavba nebyla vůbec jednoduchá kvůli poloze. Objevte více příkladů zajímavé architektury v našem pravidelném newsletteru Arch, k jehož odběru se můžete přihlásit v boxu níže.
Dům, který se snaží splynout s okolní krajinou, je pomyslnou tečkou za socialistickou zástavbou obce, ve které se nachází. Za ním se už rozlévají jen louky plné zeleně a Beskydy. „Pozemek vypadal jako pěkná mírumilovná louka pod lesem, ale klamala nás tráva. Leží na rozhraní třetí a čtvrté zóny CHKO Beskydy. I přesto, že všude kolem je původní zástavba ze 70. let 20. století, jsme museli vyvinout veliké úsilí, abychom mohli tento dům postavit. Ani orientace pozemku nebyla úplně ideální, ale nic, co bychom nezvládli,“ říkají architekti ze studia ValArch, kteří měli projekt na starosti.
Aby se jim podařilo z domu vytvořit pomyslnou bránu mezi zástavbou a přírodou, použili z každého trochu. Při pohledu z ulice dům působí lehce urbanistickým dojmem, čemuž vděčí střeše bez přesahů. Při pohledu z louky se ale mění v organickou hmotu plnou dřeva a zeminy prorostlé trávou.
Jedno křídlo domu splývá se svahem a jeho zelená střecha prodlužuje louku až k fasádě. Ta je bílá, ovšem její součástí jsou i segmenty obložené dřevěnými latěmi. Výrazným prvkem jsou také velkoformátová okna a prosklený štít, který pouští maximum světla do podkroví.
To bylo rozděleno na dvě části. Zatímco prosklený štít nabízející výhled na beskydské kopce patří prostoru vyhrazenému dětem, v druhé části se nachází fotografický ateliér majitele domu s výstupem na zelenou střechu.
Pod ní se nachází ložnice s koupelnou, na kterou navazuje hlavní obytný prostor s kuchyní, jídelnou a obývákem. „Ve vstupu je vytvořen záliv pro parkování, kterým vyrovnáváme první výškový rozdíl pozemku a vytváříme i jakýsi pocit soukromí tím, že polosoukromým předprostorem oddělujeme dvě části. Absence oplocení, branek a bran opět odkazuje na okolní louky a volně plynoucí valašskou krajinu,“ říkají architekti.
Zatímco interiéru podkroví vládne především bílá, v přízemí dostalo slovo také dřevo, ze kterého jsou okenní rámy, trámy na stropě, schodiště a některé kusy nábytku. Celkově vše působí minimalistickým, přesto útulným dojmem.
Nepřehlédněte:
