Kousek Sicílie u Vltavy. Pizzerie Amunì láká na pomalu kynuté těsto a prosluněný interiér

Amunì sídlí už několik let na pražských Vinohradech. Nový prostor u Karlova mostu tvoří tisíce luxfer a tisíce upcyklovaných cihel.

Eliška NováEliška Nová

amuni-11

Foto: Dvoutakt

Nová pobočka pizzerie Amunì u Karlova mostu

0Zobrazit komentáře

Základem je lievito madre – pšeničný kvásek podle vlastní receptury, který dává pomalu kynutému těstu lehkost, nadýchanost a prý také nezaměnitelnou chuť. Řeč přitom není o koláčích ani o buchtátch, ale o pravé sicilské pizze. Od roku 2017 sídlí na pražských Vinohradech, od letošního podzimu také na Smetanově nádraží. Novou pobočku má pizzeria Amunì od studia Dvoutakt.

První gourmet pizzerie v Praze provozuje na Vinohradské spíš rodinný podnik, který má dokonce i dětský koutek. V Praze 1 oproti tomu vznikl prostor, který je ideální pro obchodní obědy i večeře, stejně jako pro různé firemní akce.

Architekti se inspirovali domovinou zakladatele konceptu Massima Giuliana a podle toho také vypadá zdejší interiér. Sicílie tak z nového podniku čiší každým coulem. Interiér působí prosluněně, a to i když venku řádí hromy a blesky. Dvoutakt toho docílil mimo jiné díky cihlové podlaze. „Předtím tu byly dlaždice imitující mramor, k naší vizi podniku se ale vůbec nehodily. Přesvědčili jsme proto majitele, že je nutné je vyměnit,“ líčí Roman Mareš z Dvoutaktu.

Ateliér zvolil cihly, zároveň dbal na životní prostředí, a tak bral takové, které už jednou něco tvořily. Upcyklovaný materiál ze staveb pak architekti nařezali a pokládali řeznou stranou nahoru. Podlaha díky cihlám hází sytě červené až oranžové odstíny, čímž vzniká pocitově teplé prostředí, právě jako na Sicílii.

Podlahu dotváří zakřivený bar z luxfer, který je dominantou celého prostoru. „Naše představa byla navázat na kvásek, který tvoří bubliny, a přenést motiv na bar. Původní plán ale nebylo možné realizovat, a tak jsme se nakonec rozhodli pro luxfery doplněné o LED pásky,“ líčí Max Koreis z Dvoutaktu.

Na osvětlení ateliér pracoval se studiem Spectoda, které přidalo mobilní aplikaci, díky níž lze charakter světla v podniku měnit. Nabídka je od chladné modré až po hřejivou, sytě oranžovou. Celkem bylo v pizzerii použito tři a půl tisíce kusů luxfer, které se kromě baru objevily rovněž na ohraničení prostoru kolem pece na pizzu.

Designéři do podniku volili hlavně přírodní materiály, které se odrazily i na výběru nábytku. Stoly jsou z dubového dřeva, obklopují je vyplétané židle značky TON. Jejich barvy byly podniku vytvořené na míru a objevuje se tady bílá a světle zelená. Atmosféru italského ostrova pak dokreslují olivovníky.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

V pizzerii tvoří samostatný prostor takzvaná tavola calda, což je v podstatě rychlý snack bar inspirovaný pouličními krámky v Palermu. Místo, kde si lidé jednoduše berou jídlo do ruky, mělo být původně od restaurace oddělené, Dvoutakt se ale rozhodl vše propojit. Vybourali tak stěnu, která tu byla, a nahradili ji obří deskou z čirého skla. Ta prostor opticky sjednotila a také ztransparentila, návštěvníci obou provozů díky tomu mohou nahlédnout do dění v tom druhém.

„Rozhodující bylo naše odlišné pojetí designu a jeho propojení s řemeslem. Do každého návrhu se snažíme vnést autorský prvek, který do té doby neexistoval, a zakomponovat jej do prostoru. Sami přitom hledáme cesty, jak daný prvek vyrobit. Do realizace tak nevstupujeme jen coby autoři návrhu, ale aktivně se zapojujeme i do samotné stavby,“ doplňují designéři s tím, že aby přesvědčili řemeslníky, že jde něco udělat, musí to nejprve sami umět. Ateliér má mimochodem za sebou také návrh interiéru Lucerna Café Baru.

Amunì, což v překladu znamená „pojďme“, sází na pomalý koncept, jehož základ tvoří pomalé kynutí těsta. V obou restauracích se nemá spěchat, zároveň je snaha pražským zákazníkům ukázat tradiční italské suroviny, které podniky berou z konkrétních oblastí Itálie. V nabídce jsou pizzové klasiky, jako je margherita nebo quattro formaggi, ale i speciality. Například pizza s fíkovou hořčicí.

Když je zahrada stejně důležitá jako dům. U tohoto roste místo trávníku luční kvítí a voní bylinky

Chtěli mít zahradu, která splyne s okolím. Dostali rozkvetlou louku a vyvýšené záhony hned u dveří, díky kterým jsou bylinky na dosah ruky.

zahrada10

Foto: Ateliér Flera

U Kamýku nad Vltavou vyrostl dům s neotřelou zahradou

0Zobrazit komentáře

Přehrada Kamýk nedaleko Příbrami je oblíbenou rekreační oblastí, okolo které vyrostla celá řada osad. V jedné z nich se ukrývá dům navržený libereckým studiem Mjölk architekti, který obklopuje neméně zajímavá zahrada. Pod ni se podepsal Ferdinand Leffler z ateliéru Flera a koncipoval ji tak, aby se tu jako doma cítili nejen lidé, ale i původní druhy rostlin. Objevte více příkladů zajímavé architektury v našem pravidelném newsletteru Arch, k jehož odběru se můžete přihlásit v boxu níže.

Ukazujeme to nejzajímavější ze světa architektury a co se nejen v Česku staví.

Newsletter Arch | Poslední vydání

Dům se sedlovou střechou a fasádou z opalovaného dřeva a částečně transparentních materiálů může v někom vzbuzovat dojem, že se spíš než o útočiště pro rodinu jedná o chatu, možná dokonce i o stodolu. Je to trochu divočina a přesně tak to mají Mjölk architekti rádi. Dům se snaží dokonale zapadnout do svého prostředí, na což reaguje i jeho zahrada o rozloze 2,5 tisíce metrů čtverečních.

Zahradní architekt Ferdinand Leffler se ve spolupráci s investory rozhodl dát jí charakter, u kterého je těžké rozlišit, kde končí volná příroda a kde začíná velmi promyšlená zahradní kultivovanost. Působí proto trochu jako louka, přesto jí nechybí některé ryze zahradní prvky.

Hranici mezi pozemkem a volnou krajinou zde vymezuje nenápadný síťový plot. Nechybí tu skleník ani vyvýšené záhony, které byly strategicky umístěny jen kousek od domu. Díky vyvýšení jsou snadno přístupné, lépe se udržují a také tolik netrpí na zaplevelení. Jejich rostliny navíc vytváří zajímavou kulisu při pohledu z domu. Díky blízkosti si jich člověk může hned pár uštípnout – i za nepříznivého počasí to zvládne bosky.

Leffler umístěním pěstitelské zóny se záhony, skleníkem a praktickým sázecím a skladovacím koutem tak trochu narušil běžné uspořádání, kdy se do blízkosti domu většinou situuje zázemí jako terasy, pergoly, bazény a další místa pro relax, zatímco skleníky či záhony okupují vzdálenější kouty zahrad.

Ani tady ale klasická terasa nakonec nechybí. Je vyrobena z modřínového dřeva a navazuje na ni menší vodní plocha, která má nejen estetický účel, ale vytváří i příjemné klima. Navíc slouží coby ochlazovací nádrž pro nedalekou saunu v domě.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Zahrada ale nabízí i další možnosti pro vyžití. Má třeba zázemí pro posilování, prostor pro posezení u ohně a v případě velkého prádla může oblečení schnout na venkovním sušáku. Pro relax slouží i malá travnatá plocha, kde si lze v letních měsících poležet.

Za tím vším se rozevírá náruč lučního kvítí. Louka byla osázena především původními druhy rostlin, které byly vybírány tak, aby zahrada dělala radost v každém ročním období. Vše navíc doplňují kamenné zídky a dřevěné prvky.