Neobvyklá večeře v SaSaZu. Vyzkoušeli jsme spojení Itálie a Asie okořeněné kampotským pepřem

Jedna noc, tři ostřílení šéfkuchaři a to nejlepší z asijské a italské kuchyně v doprovodu kampotského pepře. V Pražské tržnici se děly věci.

sasazu-nahledf

Foto: SaSaZu

V restauraci SaSaZu se na speciálním menu potkaly chutě Asie a Itálie

0Zobrazit komentáře

V Pražské tržnici se ukrývá podnik, který se dá označit za průkopníka progresivní gastronomie v Holešovicích. Dveře do světa Asie se zde otevřely už v roce 2009, tedy v době, kdy byla celá čtvrť ještě hodně vzdálená své současné popularitě. A i po více než dekádě šéfkuchaři restaurace SaSaZu Andy Tan a Ari Munandar umí překvapovat. Na konci října se spojili s italským šéfkuchařem Matteem De Carlim a společně vytvořili degustační menu, na kterém hravě spojili Asii s Itálií. A ještě všechny chody spárovali s pepřem.

Podobné degustační večeře probíhají v SaSaZu jen několikrát do roka, celý podnik tak při každé takové příležitosti praská ve švech. A ani akce, která se nesla v duchu neotřelé fúze, nebyla výjimkou. Přicházíme kolem šesté hodiny, kdy je obsazených jen několik málo stolů, o třicet minut později nově příchozím hostům nezbývá nic jiného než trpělivě čekat na baru na usazení.

Ve spoře osvětleném prostoru víří kromě personálu také Klára Dohnalová, spoluzakladatelka české značky Pepper Field, kterou dobře znají všichni gastronadšenci. Do celého světa totiž dováží unikátní kampotský pepř, jemuž se přezdívá šampaňské mezi pepři – pěstuje se na jediném místě na světě, v provincii Kampot v Kambodži. V rychlosti nám popisuje, jak vlastně nápad na doplnění degustační večeře s Pepper Fieldem vznikl.

„Když jsme v roce 2018 startovali spolupráci s nejlepšími šéfkuchaři a restauracemi v Česku, SaSaZu byla samozřejmě mezi nimi. Jak už to tak ale bývá, na ty nejlepší věci si člověk počká. SaSaZu byla od začátku naše srdcovka, protože jako jediní mají na stálém menu již několik let kambodžský pokrm.“

sasazu

Foto: Sára Goldbergerová

Restaurace SaSaZu se hostům poprvé otevřela už v roce 2009

Dohnalová tak měla SaSaZu v hledáčku, gastronomickému propojení pomohl právě šéfkuchař Matteo De Carli, který v Praze téměř deset let provozuje vyhledávanou restauraci Casa De Carli a je ambasadorem značky Pepper Field. Letos se sešel s Andym Tanem a Arim Munandarem a rozhodli se společně vytvořit menu, které v Česku dosud nikdo neměl možnost vyzkoušet.

„To nejlepší z italské i asijské kuchyně se díky Matteovi rozhodli spárovat s kampotským pepřem. Na první pohled bláznivý nápad, který ale díky jejich skvělé zapálenosti a kreativitě fungoval na první dobrou,“ dodává Dohnalová. A první pohled na menu ukazuje, že šéfkuchaři se skutečně vyřádili. Pepř se objevuje v každém chodu, čímž ještě více akcentuje originalitu každého z nich.

Jako první před námi na stole přistává gambero rosso, krevety se sýrem burrata. Tradiční kombinaci však doplňuje voňavé nakládané zelí kimči a červený pepř, který zvýrazňuje chuť mořských plodů. Následuje podzimně laděná polévka z pečených kaštanů, povýšená černým lanýžem, foie gras a bílým pepřem. Na první pohled nenápadný pokrm je výrazně zemitý a chuťově plný, lanýž mu dodává skvělý umami říz.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Po chvíli následují dva hřeby večera – grilované kalamáry nadívané krevetami s omáčkou pesmol a červeným pepřem a neskutečně uspokojivá variace na minimalistický římský recept cacio e pepe.

Tradičně by se před námi objevily domácí špagety s jemnou omáčkou ze sýru pecorino a černého pepře. Trio šéfkuchařů se ale rozhodlo špagety nahradit tlustými udon nudlemi, které jsou texturou o poznání příjemnější, měkčí a zábavnější než špagety. Navíc celou porci zasypali vločkami z uzeného tuňáka zvanými kacuobuši.

Na tom, že kalamáry jsou z celého menu vůbec nejlepší, se s námi shoduje i Klára Dohnalová. „Mně totiž připomínají autentické kambodžské tržiště. Kambodžané milují kalamáry, kraby, krevety… A hojně je konzumují právě s čerstvým kampotským pepřem. Zároveň i další hosté mi říkají, že jim tento pokrm chutná nejvíce.“

gambero

Foto: Sára Goldbergerová

Krevety se sýrem burrata a kimči

Kalamáry jsou totiž bezchybně připravené – Matteo De Carli potvrzuje svou expertízu – a náplň z krevet si skvěle rozumí z exotickou pesmol omáčkou, kde hrají prim zázvor, galangal a citronová tráva.

Ve stínu však nezůstávají ani další chody. Mořský vlk marinovaný v misu s omáčkou puttanesca si získává i mého spolustolujícího, který jinak rybám neholduje. Do mořského vlka se ale s chutí pouští a konstatuje, že vůbec necítí pro něj nelibou rybí chuť.

Velmi dekadentně působí telecí filet mignon s omáčkou z fermentovaného pepře, doplněný bramborovou kaší s wasabi a křupavým brzlíkem. A asijsko-italskou krasojízdu zakončuje variace na dezert gianduja. Oříškový krém však šéfkuchaři přetvořili na dortík doplněný kardamomem a samozřejmě pepřem.

koktejl

Foto: Sára Goldbergerová

Součástí menu byl také koktejl okořeněný pepřem z aperolu a likéru Chambord

Kláry Dohnalové se na závěr ještě ptáme, jaké má z večeře dojmy. „Když jsem uprostřed večera vstoupila do kuchyně, jako bych se ocitla v jiném světě. Všichni tři šéfkuchaři spolu s dalšími asi dvaceti kuchaři běhali po kuchyni, ale s naprostou precizností a klidem vždy finišovali pokrmy na talíři, zároveň byli plní euforie a pořád se smáli,“ říká s nadšením.

Největší ohlas byl ze strany šéfkuchařů na fermentovaný kampotský pepř – ten si oblíbil hlavně Ari Munandar, který se rozhodl jej použít na omáčku k telecímu masu a wasabi bramborové kaši.

Hosté si pak podle Dohnalové nejvíce pochvalovali pálivě sladký červený pepř, který doplňoval rybí a seafood speciality. V žádném z chodů pepř příliš nepoutal pozornost na sebe, naopak vyzdvihoval chutě použitých ingrediencí. Spojení kuchařských talentů s pálivými kuličkami z Kambodži jsme tak jistě neviděli naposledy.

sefkuchari

Foto: Klára Dohnalová

Na menu společně pracovali šéfkuchaři Ari Munandar, Matteo De Carli a Andy Tan

Mít gule na to pomáhat. Gastronadšenec vyměnil kancelář za food truck, kde dává práci handicapovaným

Sociální podnik GULE vytváří pracovní příležitosti pro osoby s handicapem. S jeho zakladatelem Martinem Ballatym jsme si povídali o jeho zrodu.

ballaty

Foto: GULE

Zakladatel sociálního podniku GULE Martin Ballaty

0Zobrazit komentáře

Pro Martina Ballatyho byla gastronomie vždy velkým koníčkem, kterým si zpestřoval svůj každodenní život i objevování cizích krajů. Paralelní linkou, která ho doprovázela už od dětství, byl zároveň hlubší vhled do života s člověkem s postižením. Jeho starší bratr má totiž kombinovanou vadu, což u Ballatyho odstartovalo zájem o to, jak efektivně pomáhat handicapovaným. Dnes je tomu pět let, co tyhle dva zdánlivě neslučitelné zájmy spojil. Založil projekt GULE a začal provozovat food truck, jehož tým tvoří zdravotně znevýhodnění zaměstnanci.

Název projektu, na němž Martin Ballaty začal pracovat v roce 2017, je zkratka pro Gastronomie umožňující lidem existovat. Zároveň se v něm odráží příběh Ballatyho – dle jeho slov totiž potřeboval „gule“ na to, aby se vůbec do něčeho takového mohl pustit. Cítil, že kdyby se do praxe v sociálních podnicích pustil příliš brzy, velmi rychle by se dostavilo vyhoření.

„Vzhledem k tomu, že má můj brácha postižení a studoval jsem resocializační pedagogiku, jejíž součástí byla praxe na stacionářích, na kontakt s handicapovanými lidmi jsem byl zvyklý. Přesto jsem si nedokázal představit, že by to byl hned po vystudování můj denní chleba,“ vypráví Ballaty, zatímco se na mě usmívá z okénka svého nejnovějšího přírůstku, stánku s výběrovou kávou a sušenkami Gookies.

Pomáhat ale chtěl. Když se tak po studiích naskytla pracovní příležitost na magistrátu na odboru evropských fondů, kde mohl začít působit jako projektový manažer pro oblast sociální inkluze, usoudil, že by to pro něj mohla být ta správná cesta. Po pěti letech v kanceláři ale dospěl k tomu, že už má dostatek odvahy na to pustit se do vlastního sociálního projektu – a chtěl, aby šlo o projekt v oblasti gastronomie.

truck-2

Foto: GULE

V současnosti má GULE šest chráněných pracovních pozic

„Se ženou jsme si ale nejprve udělali takovou mezizastávku v Austrálii, kde jsme byli několik měsíců. Měl jsem tak prostor, abych se rozmyslel, co chci vlastně dělat. Věděl jsem, že chci mít vlastní food truck, zároveň jsem ale nechtěl dělat hamburgery a hot dogy, protože takových food trucků byla tou dobou už spousta. Spíše mě to táhlo ke sladkému, takže první nápad na koncept se jmenoval Oh Crap. Název napovídá, že šlo o palačinky,“ směje se podnikatel a nepopírá svůj zápal při hře se slovy.

Aha moment přišel při návštěvě festivalu jídla v Melbourne, kde žije početná řecká komunita. A v jednom stánku zde Řekové dělali svou specialitu – malé koblížky zvané loukoumades. Pamětníci si jistě vzpomenou na legendární stánek s malými koblížky, který stál na přelomu milénia na pražské Národní třídě u obchodního domu Máj. A je pravda, že s tímto nápadem Ballaty uhodil hřebíček na hlavičku, protože od té doby, co stánek zmizel v propadlišti gastronomických dějin, se podobný koncept zatím neobjevil.

„Koblížky se mi moc líbily, navíc šly dobře přenést do českých podmínek. Stačilo jen vymyslet recept na vlastní tvarohové těsto. Ve stánku u Řeků jsem také okoukal jejich speciální dávkovač, který vytvoří identické kuličky a vy nemusíte na nic sahat. V Česku jsem ho ale musel nechat vyrobit na míru,“ vysvětluje Ballaty.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Koncept tak byl jasný, pro jeho realizaci ale mladý gulmistr, jak svou pozici Ballaty nazývá, musel vypsat projekt na sociální podnik, na který mohl získat grant pro období jednoho a půl roku. Celý proces trval rok, během té doby však Ballaty neseděl se založenýma rukama. „Řekl jsem si, že je to pro mě skvělá příležitost pro vyzkoušení pekařského řemesla. Rodiče se chytali za hlavu a lamentovali, že kluk má školy a teď půjde dělat pekaře.“

Ballaty tak naskočil do pekárny v pražském podniku Eska, kde se mohl seznámit nejen s pečením, ale také s tím, jak to vlastně v gastronomickém sektoru funguje. Před tím, než se rozhodl pustit do vlastního food trucku, působil totiž jako vnější pozorovatel. A Eska pro něj měla tu výhodu, že spojuje hned několik provozů najednou: pekárnu, restauraci, volný prodej a kavárnu.

„Získal jsem tam spoustu cenných zkušeností a zároveň jsem se seznámil s mými současnými parťáky, Arturem Cibulkou a Lukášem Marouškem. Artur byl se mnou na pekárně a Lukáš působil jako barista. Oba mi tak přispívají svými zkušenostmi, svým vhledem a jsou důležitou součástí projektu GULE. Díky Lukášovi jsme také přišli na stánek u metra Budějovická, který jsme mohli převzít a udělat z něj espresso bar se sušenkárnou,“ přibližuje Ballaty.

koblizky

Foto: GULE

Inspirací pro mini koblížky byly řecké loukoumades

V současné době tak GULE tvoří dva pohyblivé provozy a jeden napevno zakotvený stánek. Tým tvoří kromě tří vedoucích provozu šest kolegů na chráněných pracovních pozicích, kterým Ballaty hravě říká Děti z GULErbynu: Lucie, Fanda, Otto, Zbyněk, Ingrid a Tomáš. Část z nich prošla tréninkovým programem v podniku Ta kavárna, který se nachází v areálu Jedličkova ústavu a pomáhá lidem s tělesným znevýhodněním získat pracovní praxi.

„Přes Tu kavárnu probíhal nábor zaměstnanců při startu projektu a pomáhá nám průběžně doplňovat nové kolegy. Sítě ale rozhazujeme také klasicky přes inzeráty na pracovních portálech, obrátit se můžeme i přímo na úřad práce, který nám navíc na každou chráněnou pozici poskytuje příspěvek na mzdu,“ vysvětluje Ballaty.

I přes příspěvek ze strany státu není ale podnikání v gastronomii skloubené se sociálním podnikem procházka růžovým sadem, což Ballaty ani naivně nepředpokládal před tím, než se do něj vůbec vrhnul. Všichni mu přitom říkali, že to nemá dělat, a to bylo ještě v dobách před propuknutím pandemie covidu. Street food je navíc závislý na sezoně, na počasí, na náladě ve společnosti. „Málokdo dokáže v tomto odvětví vydělávat, natož zbohatnout. Důležitý je tak především velký zápal.“

kava

Foto: GULE

Kromě food trucku Ballaty otevřel také espresso bar na Budějovické

Nyní se projektu GULE blíží konec sezony a nastane obávané období zimního spánku. Před tím, než se celá společnost odebere do hibernace, se Ballaty se svým týmem zaměřuje ještě na vánoční kampaň, která jim pomůže přečkat nejpomalejší měsíce. „Pečeme cukroví, děláme vaječňáky a nabízíme i zakázkovou výrobu pro firmy, které se rozhodnou naše produkty nabídnout jako vánoční dárek. Tahle podpora je pro nás nesmírně důležitá a společně s vánočními trhy nás hodně podrží,“ říká gulmistr.

Když se tak budete pohybovat v okolí metra Budějovická, případně zavítáte na vánoční trhy, jejichž sezona se blíží rychleji, než by se nám všem líbilo, hledejte stánek v černo-růžovém provedení a jděte za vůní čerstvě smažených koblížků. Fanda vám třeba do cappuccina namaluje srdíčko, s Ingrid si povyprávíte o její milované Francii a s Tomášem si můžete povykládat o umění a architektuře, jelikož vystudoval AVU a vedl semináře na fakultě architektury VUT v Brně.