Stoletou sklárnu v Jizerských horách proměnil na automobilové muzeum. Musel ale udělat bolestivou oběť
Původní záměr mít pouze větší garáž na sbírku veteránů se rozrostl do značně větších měřítek. Dnes tak v Lučanech stojí nevšední muzeum.
Každý, kdo sbírá automobily, ví, jak je někdy obtížné najít pro ně to správné ustájení. Musí být suché, dobře zabezpečené a zároveň co nejlépe přístupné. Pro Radka Dvořáka bylo hledání o to náročnější vzhledem k rozsáhlosti jeho sbírky. Rozhodl se ji proto garážovat v bývalé sklárně. Tento záměr se však vymknul kontrole, díky čemuž v Lučanech v Jizerských horách vzniklo automobilové muzeum, za které by se nestyděli nikde ve světě. Objevte více příkladů zajímavé architektury v našem pravidelném newsletteru Arch, k jehož odběru se můžete přihlásit v boxu níže.
Hledat pro staré sklárny a fabriky v pohraničí nové využití je někdy oříšek. Budova staré sklárny v Lučanech nad Nisou se však své záchrany dočkala. Skláři, kteří zde od přelomu 19. a 20. století vytvářeli tažené tyče na výrobu skleněných korálků, sice odešli, místo nich se však do objektu nastěhovala naleštěná krása v podobě unikátních automobilů a motocyklů.
Původně měla být sklárna pouze garáží, kde by mohl majitel jablonecké firmy Telmo, specializující se na kamerové systémy, ustájit exempláře své automobilové sbírky. Po letech chátrání však objekt potřeboval péči – a právě během jeho úprav vznikla myšlenka, že by nemusel sloužit jen pro potěchu majitele, ale půvabem vozů by se tu mohl pokochat každý.
Tak vzniklo Automoto Museum Lučany a konverze prostoru se začala soustředit na tento účel využití. Dvoupodlažní objekt rozkládající se na ploše 5 952 metrů čtverečních musel vyhovovat jak vozům, tak i návštěvníkům. Středobodem celého muzea zůstala hlavní hala, ve které se dříve nacházely sklářské pece. Ty na místě již nejsou, přibylo však nové osvětlení, vzduchotechnika a musel být vyměněn kompletně celý krov, který byl nahrazen jeho replikou s vyšší nosností.
Při konverzi se však dbalo i na zachování původních prvků, díky kterým na místě zůstává jeho industriální charakter. Zachránit se podařilo například dřevěné krovy postranních traktů, do objektu se vstupuje skrz někdejší pec, částečně byla využita i dlažba a celým prostorem se proplétají kovová, černě lakovaná schodiště a zábrany.
Původně se tváří i okna, která jsou však plastovou imitací klasických velkých tabulkových oken. Architekt Ondřej Novosad z jabloneckého ateliéru Archidee chtěl být i zde co nejvěrnější předloze, nicméně výroba nových kovových oken či opravy těch starých by výrazně zasáhly do už tak velmi napjatého rozpočtu.