Zapomeňte na zastávky kilometry od domu a pevně daný jízdní řád. Češi chtějí změnit zajeté pořádky v MHD
Díky startupu Citya se vozí lidé v devíti regionech, například těsně za Prahou nebo v Libereckém kraji. Dalším cílem je vydat se za hranice.
Dominik Janík, zakladatel startupu Citya
Logistické společnosti dokázaly během posledních let výrazně zlepšit efektivitu závozu zboží a balíčků. Tak proč by to s pomocí dnešních technologií nešlo také s lidmi? Nad tím přemýšlel Dominik Janík, jenž se rozhodl nabourat zaběhnuté pořádky v tom, jak v Česku funguje veřejná doprava. Ve startupu Citya sází na takzvanou poptávkovou hromadnou dopravu, což je zjednodušeně řečeno něco mezi klasickou MHD a taxíky. Po třech letech na trhu obsluhuje lidi v devíti regionech a své plány teprve rozbíhá.
Problém dopravní obsluhy se netýká center větších měst, ale spíš regionů, předměstí či méně osídlených oblastí. Města a samosprávy si obslužnost objednávají, převoz lidí v daných jízdních řádech a na pevně určená fyzická místa ale není dostatečně flexibilní. A to snižuje efektivitu vynaložených veřejných prostředků.
„Stát ročně utratí miliardy korun za veřejnou dopravu, aby vyhověl předpisům. Ve finále však tyto spoje často vozí vzduch, protože cestujícím nevyhovují. Umíme fixní spoje doplnit, optimalizovat nebo nahradit poptávkovou dopravou s vyšším komfortem pro cestující a za výrazně nižší náklady na provoz,“ říká k tomu Janík.
Podle něj dokáže poptávková doprava pomáhat řešit i strukturální problémy a brzdy v rozvoji regionů, například takzvanou dopravní chudobu, kterou má v Česku trpět až 150 tisíc domácností. „Mají výrazně omezenou dostupnost služeb, pracovních příležitost, sociálního života nebo lékařské péče, a to kvůli vysoké finanční náročnosti cestování autem nebo nedostupnosti možností veřejné dopravy,“ míní Janík.
Citya na základě práce s daty a za přispění algoritmů, optimalizací, predikcí či dynamického plánování na to jde jinak – kraje či města díky tomu mohou svým obyvatelům nabídnout sdílený mikrobus, který si poptají na danou trasu v přesný čas, a řidič následně podle jejich nástupních a výstupních požadavků optimalizuje svou trasu.
Nevyužívá přitom fyzické, ale „virtuální“ zastávky, které by neměly být vzdáleny více než pár desítek metrů od domu. A i když tento model více připomíná taxíky, jde o sdílenou formu dopravy za cenu klasické veřejné dopravy. Vůz je tak dostupnější pro více lidí a může plnit různé úkoly v různé časy, dokáže například posloužit jako převoz pro seniory či hendikepované nebo obsluhovat poptávkovou dopravu během špičky i během večerů.
„Po třech letech máme ověřený byznys model a dokázali jsme, že jej umíme škálovat,“ líčí Janík, jenž před rozběhnutím vlastního startupu prošel štacemi v Liftagu, Mileusu a dalších podobně orientovaných společnostech. Jen během letoška Citya navázala spolupráce s několika regiony napříč Českem a její byznys se opírá o několik základních nohou, první z nich zahrnuje datovou analýzu a modelování.
„Realizovali jsme už více než 45 analýz, ve kterých městům, obcím a krajům pomáháme identifikovat způsoby, jak jejich hromadná doprava může fungovat efektivněji,“ vysvětluje Janík s tím, že na základě výsledků analýzy startupu obvykle následuje poptávka po jejich realizaci. Takovým způsobem Citya navázala spolupráci například s Libereckým krajem, kde se plně zaintegrovala do krajské dopravy IDOL, jež funguje na stejném principu jako pražská Lítačka.
Města už vědí, že jen nalít víc peněz do MHD nevyřeší problémy s její efektivitou a obslužností lidí.
Kromě toho Citya optimalizuje a zefektivňuje různé formy veřejné dopravy. Její řešení pro hendikepované občany využívá dopravní podnik v Českých Budějovicích, v jednání je podobná dohoda o integraci s organizací Ropid v Praze a Středočeském kraji i s brněnským dopravním podnikem. V rámci spolupráce s menšími městy pak jde o Bystřici či Moravskou Třebovou, jež u svých obyvatelů cítí poptávku po hromadné dopravě, avšak vybudovat celou související infrastrukturu včetně autobusů, zastávek i následný provoz si nemohou dovolit.
„Ověřili jsme si, že u těchto měst mezi pěti až patnácti tisíci obyvateli dokážeme lidi obsluhovat i za jeden milion korun ročně,“ pochvaluje si Janík, jenž ale přiznává, že ne vždy spolupráce dopadne podle představ. Jako příklad zmiňuje Olomoucký kraj. „Jeho tehdejší představitelé na poptávkovou dopravu silně tlačili ještě před volbami, pilotní provoz místo šesti měsíců trval jen tři. Po volbách se lidé ve vedení změnili a projekt nepokračuje. Poučili jsme se, že v některých věcech nelze dělat kompromisy.“
Dvaatřicetiletý zakladatel si ale pochvaluje, že během tří let na trhu společně s aktuálně dvanáctičlenným týmem dokázal získat platící klienty ve státní správě, což je tradičně spíš rigidní sektor s menší otevřeností modernějším řešením. Podle Janíka totiž obecně dochází ke změně, jak se veřejná správa dívá na hromadnou dopravu.
„Za poslední tři roky se diskuze o efektivitě a rozpočtech veřejné dopravy velmi proměnily. Postupně si dopravní podniky i města uvědomují problémy současného systému, jako je nízká efektivita, rostoucí náklady a zoufale nízký počet řidičů,“ popisuje Janík a doplňuje ještě jedno základní zjištění: „Hlavně už města vědí, že jen nalít víc peněz do MHD nevyřeší problémy s její efektivitou a obslužností lidí.“