Psal se rok 1990 a Tomáš Rohal s ním tehdy poprvé přišel do styku. V porevoluční euforii přitáhli domů jeho dva starší bratři semínko konopí, rodičům nalhali, že nejde o nic nelegálního, a začali na záhonku za domem tehdy u nás prakticky neznámou bylinu pěstovat. Nakonec se ze semínka vyklubalo technické konopí, se kterými si bratři Rohalovi ani příliš neužili, ale tehdy ještě teprve dvanáctiletý Tomáš poprvé poznal rostlinu, která mu později změnila život.

„Tehdy v 90. letech nikdo nevěděl, jak vlastně konopí vypadá. Táta sousedům říkal, že nám roste na zahradě bambus, máma zase sousedkám tvrdila, že jde o majoránku do polévky,“ směje se dnes při vzpomínkách na své dětství Tomáš Rohal, když se rozpovídá v kavárně poblíž karlínské prodejny jeho firmy Bohempia, která právě z konopí vyrábí tenisky a oblečení. Když tehdy u rodičů na zahradě vyrostlo čtyřicet čtyřmetrových kytek technického konopí, ještě nevěděl, že jich jednou bude potřebovat mnohem víc. To ale předbíháme.

Tomáši Rohalovi je dnes jednačtyřicet a jak sám říká, má za sebou kariéru jak vystřiženou z učebnice. Po absolvování liberecké Technické univerzity nastoupil na více než deset let do korporátu, kde se pohyboval jako na houpačce. Na strojárně sice vystudoval textilní stroje, jenže končil v roce 2002, kdy se nebylo textilu kde pořádně věnovat. Textilní průmysl upadal, a tak se Rohal rozhodl, že zkusí štěstí jinde. Začal pracovat s technickými plyny, do firem dodával dusík, vodík, kyslík nebo helium a dostal se také do Anglie a Ameriky.

Jenže krize nakonec po mnoha letech neminula ani tento sektor, a tak se musel vystudovaný strojař přesunout dál. V Česku začal s jednou firmou vyvíjet novou technologii na zpracování odpadů a vše vypadalo dobře, jenže pak se neschválil potřebný zákon, na který byla celá technologie navázaná, a zase to celé padlo. Rohal v tu chvíli ucítil potřebu přesunout se do oboru, kde bude v přímém kontaktu se svým zákazníkem a kde se už nebude muset potýkat s veřejnou správou, výběrovými řízeními ani ničím podobným. A tehdy se mu v hlavě znovu objevilo konopí.

Z konopí jde dělat všechno

Matnou vzpomínku z dětství už tehdy doplňovaly nabyté znalosti z vysoké školy, kde se s technickým konopím jakožto velmi funkčním textilním materiálem setkal mnohem podrobněji, a když přemýšlel, kam svou kariéru nasměruje dál, bylo jasno. Zatímco při jeho studiích na vysoké škole ještě stále nebylo o technickém konopí příliš dostupných materiálů, před pár lety se dal Tomáš Rohal do bádání znovu a teplomilné bylině z čeledi konopovitých definitivně propadl.

Už ze školy Rohal věděl, že cannabis, jak zní latinský název konopí, dokáže být velmi funkčním a ekologickým materiálem a začal zvažovat, v jakém oboru by s ním mohl začít pracovat. „Zjistil jsem, že jde z konopí dělat prakticky všechno. Syntetická nafta, benzin, plasty, potraviny, kosmetika, jenže takové produkty obvykle nejsou konkurenční, protože je konopí několikanásobně dražší než jiné materiály,“ popisuje Rohal jeden z důvodů, proč se už dnes z konopí tolik produktů nevyrábí.

Přitom historicky sehrálo konopí v životě člověka naprosto zásadní roli. Dříve se z cannabisu vyrábělo mnoho léčiv a mastí, ještě předtím, zhruba do konce 19. století byla z konopí a nebo lnu či bavlny i většina papíru. Proto se například dochovaly středověké knihy nebo obrazy takřka neporušené, protože konopný, lněný či bavlněný papír nepodléhá zkáze ze světla a nežerou ho ani žádní škůdci, takže zkrátka vydrží. Jenže pak došlo k rozvoji mechanizace, přišly parní stroje a chemické procesy a konopí ustoupilo do pozadí.

Potenciál v tom, co všechno lze z konopí jako technické plodiny vyrábět, však byl obrovský a Tomáši Rohalovi to nedalo. Nezačal sice vyrábět celofán nebo dynamit, o kterých se v minulosti právě v souvislosti s konopím mluvilo a psalo, ale rozhodl se, že se pustí do módy. Pro textilní byznys se rozhodl i proto, že má v Česku tradici a firmy tu umí s různými materiály pracovat. U oblečení je navíc větší marže, než kdyby začal prodávat třeba jen konopná semínka.

Sen o džínách z konopí

„Mým prvním vysněným produktem byly konopné džíny, protože legenda praví, že první levisky byly právě z konopí. A navíc se říká, že to konopí bylo z Bruntálu,“ vypráví Rohal poutavý příběh o tom, jak byl Levi Strauss zkrachovalým obchodníčkem židovského původu z Mnichova, který chtěl začít vyrábět látky a vyvážet je do Ameriky. Tehdy si vybral konopí pro jeho pevnost, aby z něj mohl vyrábět plachty, oblečení nebo pytle, a podle legendy kvůli tomu skoupil celou produkci tehdejší textilky v Bruntálu.

Levi Strauss nakonec ze svého původního záměru uhnul, dal se ve Státech dohromady s krejčím a ušili spolu z konopného textilního vlákna první kalhoty pro zlatokopy. Těm tehdy Strauss vymyslel pátou kapsičku na pravé straně, která sloužila pro zlaté valouny a později hodinky, tzv. cibule. „Tu legendu už dnes nikdo nedokáže vyvrátit nebo potvrdit, protože veškeré záznamy o tomto podniku shořely při požáru v San Francisku na začátku 20. století, ale zmínek jsem našel více, takže by nemělo jít o nějaké povídačky,“ usmívá se Rohal, pro kterého však džíny představovaly teprve začátek jeho konopného byznysu.

Ambiciózní plán s džínami z konopí se totiž pořád nedařil dotáhnout do úspěšného konce. Rohal proto experimentoval také s utěrkami, ručníky, později přidal i trička, jenže vývojem a testováním strávil dva a půl roku a pořád to nebylo ono. Pak při hledání partnerů narazil na jednu zlínskou firmu, která vyráběla tenisky – a milionový nápad byl na světě. „Přijel jsem tam, představil svůj nápad, ukázal materiál a dohodli jsme se. Vytvořili jsme klasické tři typy bot: vansky, chuck taylory a conversky. Nebyl důvod vymýšlet něco nového, když tohle funguje,“ popisuje začátky s konopnými keckami, jak je sám rád nazývá, Rohal.

Že po náročných letech neustálého experimentování konečně uhodil hřebíček na hlavičku, zjistil hned vzápětí. Za dva týdny převzal ze Zlína první zásilku se třemi páry bot a přivezl je na holešovické výstaviště, kde se konal konopný veletrh. „Tenisky tam vzbudily obrovský zájem, což mě povzbudilo, abych udělal první kampaň na Hithitu a rozjel výrobu konopných kecek naplno,” připomíná svou první crowdfundingovou kampaň Rohal, který kvůli tomu v roce 2015 založil firmu Bohempia, kdy složil slova bohemia a hemp, což je anglický termín pro technické konopí.

České kecky do světa

Džíny a další vývoj Rohala finančně vysály, a tak viděl v Hithitu příležitost, jak nakopnout výrobu a zároveň se dostat s teniskami z konopného textilního vlákna do povědomí širší veřejnosti. „První kampaň proběhla na podzim 2015 a vydělal jsem v ní asi 300 tisíc korun. Tehdy crowdfunding teprve začínal, a tak to byly velké peníze. Získali jsem pak i nového investora, který pomohl s nastartováním výroby, a všechno se krásně rozjelo,“ popisuje Rohal, který tehdy ještě netušil, že nemá zdaleka vyhráno.

Jestli s něčím nebyl problém, byl to materiál. Rohal pro Bohempii nejprve skoupil staré zásoby technického konopí z Francie a pak nakupoval v Rumunsku, kde se vzhledem k příznivým podmínkám a dotacím ve velkém pěstuje. Dnes má jeho firma na skladě asi 5 tun materiálu, což prý vydrží zhruba dva roky. A jelikož na konopí nejdou žádní škůdci jako třeba na bavlnu, není to žádný problém. Pro představu Rohal z jednoho kilogramu konopí vyrobí pět triček. O nich to ale teď nebude.

Po úspěchu na Hithitu chtěla Bohempia se svými teniskami z funkčního materiálu do světa. Hlavním tahákem konopných kecek je, že jsou pevné, protože konopí je nejpevnější přírodní materiál, a také méně zapáchají, jelikož konopí je od přírody antiseptické. A slyšeli na to také ve Spojených státech a dalších zemích. Na Kickstarteru se podařilo Rohalovi s jeho týmem v roce 2017 vybrat 800 tisíc korun a boty si objednalo několik stovek lidí z celého světa včetně Singapuru nebo Austrálie. Vše běželo skvěle, jenže pak přišla rána.

„Z fabriky ve Zlíně mi zavolali, že zavírají a místo 8 tisíc bot, kolik jsme jich objednali na celou sezonu, mi oznámili, že jich vyrobí jen 1 200 a místo čtyř typů budou jen dva,“ popisuje tak trochu adrenalinový zážitek Rohal, který najednou musel pod obrovským tlakem stovek čekajících podporovatelů z Kickstarteru narychlo hledat novou fabriku, kde by mu tenisky vyrobili. Nakonec uspěl v Rumunsku, kde se naštěstí rychle dohodl, do pár měsíců rozjel výrobu a veškeré problémy s mírným zpožděním vyřešil.

Přestože byla Bohempia nucená přesunout samotnou výrobu tenisek do Rumunska, jedná se nadále z velké části o český produkt. Předení, tkaní, pletení, praní i barvení látky probíhá pod dohledem tuzemských odborníků, a to i proto, že potřebná expertíza pro zacházení s konopím se dnes už velmi špatně hledá. Podle Rohala je vůbec nejdůležitější to, že jde o produkt vyrobený v Evropské unii – zda probíhá výroba v Česku nebo Rumunsku, už nehraje takovou roli.

Zboření Hithitu

„Jsme prakticky jediní na světě mimo Čínu, kdo z konopí dělá street fashion. Máme podobné ceny jako jiné populární tenisky jako conversky nebo vansky, ale s tím rozdílem, že my je vyrábíme z funkčního materiálu, na což lidé stále více slyší,“ míní Rohal. A potvrdila mu to i loňská kampaň na Hithitu, kam se Bohempia kvůli velkému zájmu po třech letech vrátila. A český crowdfundigový portál doslova zbořila. „Tipoval jsem, že bychom mohli vybrat 1,5 milionu korun. Když jsme se na to dostali asi za 7 hodin, změnil jsem názor,“ směje se Rohal, který nakonec pozoroval, jak se částka vyšplhala až na 3 962 664 korun. Absolutní rekord Hithitu.

Čtyři miliony pomohly nakopnout další výrobní sérii a Bohempia dnes své produkty prodává také na Slovensku, ve Finsku, Německu, Itálii, Španělsku, Francii, Holandsku nebo Belgii a postupně expanduje i do dalších zemí. Vedle tenisek nabízí také ponožky, trenky, pásek do kalhot a právě i s kalhotami si Tomáš Rohal pořád pohrává a jednou by je rád do nabídky doplnil. Konkurenci zatím příliš velkou neeviduje. Existuje sice pár značek, ale všechno prý berou z Číny, a Bohempia boduje právě tím, že s Čínou není vůbec spojená.

I proto dnes Tomáš Rohal pomalu začíná hledat možného strategického investora, který by mohl do firmy přinést několik desítek milionů korun, s nimiž by se mohl celý byznys Bohempie posunout na novou úroveň. V plánu jsou nové produkty, rozšíření do dalších zemí i obchodů, ale prozatím to brzdí finance. Úspěšné crowdfundingové kampaně obvykle pohltila výroba objednaných produktů. Před rokem rozlet ve výrobě zmařil konec zlínské fabriky, dnes už je ale Bohempia plně připravená na novou a konečně snad i kompletní sezonu, jak Rohal klepe na dřevo.