Není to přitom tak dávno, co by blokace dosluhujícího amerického prezidenta téměř nepřipadaly v úvahu. Zuckerberg opakovaně řekl, že podobné kroky považuje za cenzuru a že není rolí Facebooku určovat, co je pravda a co ne. Twitter zase na světové lídry začal aplikovat mírnější pravidla a tweety, které by jinak odstraňoval, u Trumpa posuzoval s přimhouřeným okem.
Přes všechny možné kompromisy nakonec vše dospělo k těžkému dilematu – odstranit, nebo neodstranit Donalda Trumpa z online prostoru? Důvody pro kritiku jsou pochopitelně v obou přístupech, což se aktuálně odráží i ve veřejné debatě, kdy na jedné straně stojí jednoznačný souhlas s kroky Twitteru a spol., zatímco druhá strana protestuje s odvoláním na cenzuru, porušováním svobody a podobně.
Technologičtí giganti zatím stojí za jedno. Po Facebooku a Twitteru s podobnými kroky přišly i jiné platformy. S odvoláním na obavy o podněcování násilí například Reddit zrušil diskuzní vlákno DonaldTrump, Discord zablokoval server The Donald a postupně se přidávají další.
Pro zablokování
První argument příznivců odstranění Donalda Trumpa ze sociálních sítí je prostý: Twitter či Facebook jsou soukromé společnosti, mají vlastní podmínky a vlastní způsoby moderování obsahu, se kterými uživatelé při registraci souhlasí. Sítě se proto mohou svobodně rozhodovat, co na své platformě chtějí a nechtějí. Pokud bychom na toto smýšlení přistoupili, v podstatě není co řešit.
Je ale jasné, že Facebook a Twitter plní také společenskou roli a disponují zásadním prostorem pro veřejnou diskuzi. Dorsey i Zuckerberg si to dobře uvědomují, aktivně se k této roli hlásí, a proto je celá situace o dost složitější.
Taková společenská role stojí na hodnotách, které se v tomto případě promítají i do podmínek užívání obou sociálních sítí. Jednou z nich je de facto zákaz jakéhokoliv podněcování k násilí nebo jeho podpoře. Obě sociální sítě shodně řekly, že přesně tohoto se Trump dopustil a jeho další aktivita by mohla způsobovat další nepokoje. Toho sítě jednoduše nechtějí být součástí.
Twitter ve svém zdůvodnění ostatně napsal, že zaznamenal nové hrozby, na jeho platformě i mimo ní. Začaly se totiž dle jeho šetření objevovat plány na další ozbrojené protesty, včetně návrhů na druhý útok na úřední budovy, plánovaný na 17. ledna 2021.
Foto: Facebook
Šéf Facebooku Mark Zuckerberg
Na sociální sítě a účty na nich se lze dívat také jako na samostatná média. I ty konvenční postupují podle hodnot a etických kodexů, které obvykle zakazují přímou podporu násilí. Je tak například otázka, že když nemůže otevřeně podněcovat násilí televizní stanice, proč by mělo něco podobného být dovolené Donaldu Trumpovi, který byl díky svému twitterovému účtu mediálním domem sám o sobě.
Proti zablokování
Hlavní argument proti blokaci Trumpových účtů je také v podstatě prostý: jedná se omezování svobody projevu – a to je v demokratické zemi nepřípustné. Pokud přistoupíme na to, že svoboda projevu by měla být ničím neomezená, opět není co řešit.
Svoboda projevu ale v praxi téměř vždy omezená je. Například zákazem otevřeného projevu souhlasu s totalitními režimy.Problém sociálních sítí spočívá v tom, že neexistuje konsenzus o tom, jak moc by měla být svoboda projevu omezená v jejich případě.
Zákony i soudní praxe se soustředí trochu jiným směrem, tedy na chránění sociálních sítí a přenášení důsledků na konkrétní autory. Hovoří o tom například často zmiňovaná Section 230 amerického zákona Communcations Decency Act. I v českém prostředí se objevují případy, kdy jsou lidé stíháni za svá vyjádření na sociálních sítích.
Americký prezident Donald Trump
Giganti jako Facebook a Twitter by tak nemuseli za konkrétní obsah nést přímou odpovědnost – a tedy do něj ani nemuseli zasahovat. Nedostatečný právní rámec ovšem způsobuje paradoxní situaci, kdy se podmínky používání soukromé sociální sítě dostávají do pozice směrodatnějších a více určujících norem než zákony dané země.
Zvyšuje se tak nevyhnutelně i moc velkých technologických firem, jejichž produkty a služby využívají miliardy lidí. Například Mark Zuckerberg je tak jeden z nejmocnějších mužů planety. Sice ho nikdo nevolil, ale i tak dokáže výrazně ovlivňovat politiku či celospolečenskou debatu, a omezuje ho v tom jen malý právní rámec. Smazáním Trumpových příspěvků tuto moc ukazuje v plné síle, což dává do budoucna nebezpečný precedent.
Kdybychom také o celé situaci přemýšleli do důsledků, je otázka, co se blokací vlastně vyřeší a zda současná omezení nedělají z Trumpa spíše mučedníka. Americký prezident zcela jistě přišel o své hlavní komunikační kanály, ale vždy se najde jiný prostor, kde se svými příznivci spojí.
Příkladem za všechny je Parler, donedávna poměrně neznámá sociální síť, která se stala oblíbeným útočištěm amerických konzervativců. Poté, co Twitter začal Trumpa blokovat, nápor Trumpových příznivců shodil servery Parleru. Následně se však znovu projevil hlavní proud současné technologické scény, přičemž svou naopak demonstroval Google. Aplikaci Parler smazal z obchodu Google Play a podobným tahem hrozí i Apple.
Regulace sociálních sítí jako budoucnost
Twitter i Facebook mají pro posuzování podobných případů hutné soubory interních „zákonů“, podle kterých také postupují. Twitter se například odkazuje na svůj zákaz glorifikace násilí i na svůj propracovaný framework o posuzování obsahu od světových lídrů.
Skutečné zákony ovšem v tomto směru chybí – stejně jako ve své době chyběly u jiných médií, televizí či rádií. Facebooku ani Twitteru tak nezbývá mnoho jiného, než postupovat podle interních norem a posuzovat každý případ individuálně, i na základě svého hodnotového ukotvení. Případ prezidenta Trumpa pravděpodobně nastartuje dlouhé diskuze o tom, jak podobné případy řešit v budoucnu a jak postup sociálních sítí regulovat a uzákonit.