Jen co během podzimu zazářila postava Jana Vlachynského v populární show Zrádci na Primě, musel se známý brněnský principál symbolicky překlopit z wannabe reality star – jak zní popis z jeho Instagramu – do byznysmena a šéfa sítě barů, které z něj tu hvězdu udělaly. A to je práce náročná a mnohdy i bolavá, zvlášť když musíte škrtat a propouštět. „Už je to dobré, tým to vzal skvěle, ulevilo se mi,“ popisuje spolumajitel skupiny Lidi z Baru úsporná opatření, která ordinuje své firmě.

Že v Lidech z Baru, stejně jako v celé pohostinské scéně, není všechno zalité sluncem, tušili insideři už déle, veřejnost se to ale dozvěděla až před pár dny z Vlachynského postu na sociální síti LinkedIn, kde jsou on i jeho manželka Olga hodně aktivní. V příspěvku mimo jiné napsal: „Lidi z Baru teď přechází do výsostně úsporného módu, ve kterém ořezáváme náklady hlava nehlava.“

Když spolu sedíme nad espressem v šestém patře Paláce Karlín, sedmatřicetiletý bonviván působí jako vždycky – trochu neuspořádaně (během povídání si třikrát naloží žvýkací tabák), trochu excentricky (na krku nosí perleťový řetěz jako rapper z Wishe, pod tvídovým sakem má tričko s nápisem Pokoru, kurva), ale také upřímně a vesele.

„O tom, že letošek nedopadne extra dobře a bude horší, než jsme si plánovali, jsme věděli zhruba od jara. Lidi chodí ven do barů mnohem míň než dřív. A úplně nejhůř na tom jsou kluby, ty jsou úplně v pytli,“ vysvětluje, že na trhu je letos cítit velké ochlazení. Od distributorů, u nichž kupuje zásoby, slýchá, že běžný propad tržeb a obrátky je kolem dvaceti procent.

A dolů šli i Lidi z Baru, kteří v Brně provozují populární podniky Super Panda Circus, Bar, který neexistuje, 4pokoje nebo hotel Anybody. Propad je prý o něco menší, než čím si prochází trh, ale i tak citelný: „Museli jsme prostě zatáhnout za ruční brzdu. Jinak bychom to nevybrali. Jeli jsme na dluh a zabilo by nás to.“

Prvním krokem, který byl součástí úsporných opatření, bylo omezení otevírací doby ve 4pokojích. Dřív jel vyhlášený bar i přes den, nově je v provozu jen od pozdního odpoledne. A Vlachynský si opatření pochvaluje: „Vlastně jsme to měli udělat už dávno. Je to logické a byznysově to dává naprostý smysl.“

To jsou ostatně slova, která se dají vztáhnout skoro na vše, co se svými kolegy dělá – i když roční obrat celé skupiny se pohybuje kolem 150 milionů korun a pracuje pro ni na 180 lidí, do sofistikovaně řízené a do každého puntíku propočítané organizace má opravdu daleko: „A to je něco, co bychom nynějšími úsporami mohli získat. Že na chvíli možná nebudeme tak kreativní a akční, ale zase získáme nějaké zdravé byznysové návyky. Zracionalizuje nás to.“

I když totiž Vlachynský a spol. vznikli na hodně punkových základech a právě jejich velká činorodost a živelnost jim pomohla přežít mimo jiné covidové uzavírky, během nichž se neuvěřitelně přerodili a sršeli nápady, také je postupně zasáhla byrokracie. „A právě to je hlavní moment těch škrtů,“ říká Jan Vlachynský, který Lidi z Baru se svým parťákem Andrejem Vališem buduje v podstatě od vysoké školy, kdy začali na brněnských trzích prodávat turbomošt – jablečný mošt namíchaný s jablkovicí.

Jestliže back office skupiny, tedy její administrativní zázemí, ještě na začátku září čítal zhruba pětadvacet lidí, třetina z nich postupně odešla nebo odejde. Zároveň zamířily do šuplíku v podstatě všechny nové nápady a výrazně se snížily skladové zásoby: „Lidi z provozu ale zůstávají, tam jsme nikoho nepropustili.“

Vlachynský s Vališem navíc přehodnocují i zřejmě nejambicióznější byznysový projekt, který v posledních letech rozjeli – vranovský hotel Sluchátko, který v obci u známé přehrady koupili. „Je tam ve hře víc variant, klademe si otázku, jestli jsme si nevzali moc velké sousto. Ono to tam nějak funguje, je tam ukrajinská restaurace, ale budou potřeba opravdu velké investice. Uvidíme,“ krčí rameny absolvent psychologie na Masarykově univerzitě.

Když má popsat, jak tedy přesně vypadá letošní sezóna, odpovídá bez váhání: „Stojí za prd.“ Začátek roku je prý vždy v hospodách mizerný, jenže letos ani po něm nepřišlo žádné dramatické probuzení. A září bylo, aspoň v podnicích skupiny Lidi z Baru, naprostá katastrofa: „Měli jsme horší čísla než v lednu. Přitom tradičně září bývá hodně silný měsíc. Nevím, jestli nesehrály roli povodně, ale jen tím vygradovalo něco, co se sbíralo už dlouho předtím.“

Paradoxní je, že říjen a listopad jsou zase nad očekávání dobré a hodně pozitivní se zdá výhled na celý konec roku. Jenže… „Na to se vůbec nedá spoléhat. Od covidu je to jedna nekončící a nepředvídatelná klouzačka. Kdybych chtěl být pesimista, řeknu, že dobře už bylo,“ zamyslí se Vlachynský na moment.

I s ohledem na to, že celá ekonomika v podstatě stagnuje, v hospodách a barech cítí už dlouho to, nač upozorňují ekonomové i statistici – že české hospodářství nevzkvétá. Sice není v krizi, ale ani bůhvíjak neprospívá. „To, co odborníci vidí v excelu, my už mnoho měsíců žijeme den za dnem,“ říká Jan Vlachynský s tím, že už loni přicházely určité signály, že rok 2024 nebude taková sláva, jak se očekávalo.

Každopádně s pády a obraty mají Lidi z Baru dost zkušeností, není to pro ně nová situace. Zatřást celou organizací kvůli tomu, že se zacyklila a ustrnula, musel Jan Vlachynský už před covidem. Během pandemie pak skupina zase operovala v akčním startupovém módu – po úvodní depresi (tehdy se Vlachynský přiznal, že na čas propadl ze zoufalství i alkoholu) začala rozvážet jídlo, prodávat limonády, vytvořila kuchařku i deskovou hru.

Takže nynější racionalizace je už několikátým přerodem. Což je nezbytnou součástí každé byznysové cesty, protože jestli platí nějaké pravidlo v podnikání na 100 procent, je to adapt or die, čili přizpůsob se, nebo zemři. A v tom jsou Lidi z Baru hodně zkušení.

Ostatně před pár týdny v Brně uspořádali už třetí ročník výstředního a hodně, opravdu hodně netradičního plesu nazvaného Nebál a byl to sukces. Finanční i reputační. „Ten dopadl letos na jedničku. Dokonce na základě Nebálu vzniká malá eventová agentura,“ směje se Vlachynský a dokládá tak, že s tím upozaděním kreativity to u nich nebude tak hrozné.

Navíc jejich vyhlášené stánky na brněnských trzích, kde jim pomáhá i čím dál populárnější kavárnice z Pasohlávek Kateřina Ferbyová, budou letos zase větší než loni. „Toho, že bychom přišli o kreativitu a nudili se, se fakt nebojím. Myslím, že úsporná opatření nám pomohou se srovnat, postaví nás do latě, dají nám zdravé základy. Ale ta živelnost, kterou máme v sobě, se zase probudí,“ říká Jan Vlachynský.