Byla tu šlechta, nacisté i dětská psychiatrie. Vila ukrytá v lesích nad Libercem čeká na své znovuzrození

Vila Heinricha Liebiega má pohnutou historii. Zchátralou stavbu koupil majitel řetězce Pytloun Hotels, který by jí rád vrátil původní tvář.

lesni-vila4Story

Foto: Vojtěch Sedláček / CzechCrunch

0Zobrazit komentáře

Na severu Čech lze narazit na spoustu nádherných budov s pohnutým osudem, kvůli kterému dnes stojí opuštěné a chátrající. Lesní vila Heinricha Liebiega ukrytá v kopcích nad Libercem je však v tomto kraji jedinečná. Objekt vybudovaný po vzoru francouzských zahradních zámků desítky let čeká na své znovuoživení, ke kterému má dnes blíže než kdy dřív. Plány s ním má Lukáš Pytloun, majitel jednoho z největších hotelových řetězců v Česku.

Lesní vila Heinricha Liebiega je tajemné místo, které dokáže okouzlit svou krásou, zároveň z něj však i trochu mrazí. Historie vily vybudované ve stylu „maison de plaisance“, tedy ve stylu francouzských zahradních zámků, je totiž opravdu bohatá.

Autorem návrhu dvoupodlažního objektu v secesním stylu se dvěma postranními pavilóny, mansardovou střechou a zvoničkou s cibulovou bání byl norimberský architekt Jakob Schmeissner. Ten s významnou rodinou libereckých textilních průmyslníků Liebiegů spolupracoval dlouhodobě. Autor objektů ovlivněných barokizující modernou pro ně stvořil například budovu restaurace v Lidových sadech a navrhl proslulé Liebiegovo městečko.

Zadavatelem výstavby Lesní vily byl Heinrich Liebieg, známý mecenáš, donátor a sběratel umění. Svou vilu fungující jako letní sídlo se rozhodl umístit do svahů vrchu Kovadlina a její hlavní prosklený vchod s předsazenou terasou a velkým schodištěm orientovat na západ, čelem k panoramatu města a Ještědskému hřbetu, který tehdy teprve čekal na Hubáčkův dar v podobě vysílače a hotelu.

Pozemek náležící k vile se rozprostírá na ploše 8 tisíc metrů čtverečních a ve své době jej tvořila rozsáhlá zahrada, zhotovená ve stylu anglického krajinářského parku. Zdobila ji tak jen drobná architektura a zídky.

Liebieg se dokončení vily v roce 1906 nedožil, ještě předtím ji však svěřil své sestře a ošetřovatelce s tím, že po jejich smrti má přejít do vlastnictví města a sloužit sociálním účelům. Město toto přání naplnilo v roce 1920, kdy zde zřídilo zotavovnu, se kterou přišly první stavební zásahy v podobě zasklení vyhlídkové terasy v druhém patře a úprav interiérů.

Dalších změn se objekt dočkal v roce 1938, kdy byl přeměněn na župní školicí středisko nacistické NSDAP. Některé vchody byly zazděny a k vile přibyly hospodářské budovy spolu s domem, ve kterém se nacházely byty pro pomocný personál a garáž. Vše v klasicistním stylu s reprezentativní bránou.

Nový život pro vilu

Po druhé světové válce objekt opět získalo město, které se zde rozhodlo zřídit plicní sanatorium pojmenované po básníku Jiřím Wolkerovi. Z této doby jsou dodnes na některých zdech interiéru patrné tapety s motivem plic. Sanatorium se později změnilo na oddělení dětské psychiatrie, která zde fungovala až do roku 1993.

Objekt se následně dostal do rukou soukromníků a od té doby chátrá. Život se sem vrátil jen v momentě, kdy si jej coby kulisy pro snímek Krev zmizelého v roce 2005 vybrali filmaři. Až do roku 2021 se zdála situace bezvýchodná. Následně se však vlastník dostal do likvidace a zámeček začal být přes konkurzního správce ke koupi.

Za cenu necelých 30 milionů korun jej tehdy zakoupil Lukáš Pytloun, provozovatel sítě hotelů Pytloun Hotels. „Vily mi bylo líto. Navíc mi to přišlo jako výborná investice. Přesný záměr jsem v té době v hlavě ještě neměl, variant bylo na stole víc, proto jsem nikdy ani žádnou neříkal, protože jsem se k ní nechtěl zavázat,“ vysvětluje pro CzechCrunch.

Jak sám říká, v současnosti má pro vilu nakreslený projekt, nechal si udělat několik architektonických návrhů a už jen čeká, zda vše posvětí úřady. Na co přesně plánuje vilu proměnit, ale stále prozrazovat nechce. Rád by jí však vrátil její původní charakter.

„Zepředu nedozná příliš velkých změn. Vzadu dům už nese nějaké stopy přestavby z 30. a 60. let, kdy dostal takový přílepek, který tam nechci. Takže se budeme vracet do původní podoby letního sídla pana Liebiega,“ dodává Lukáš Pytloun s tím, že realizace záměru bude stát desítky milionů korun.

lukas-pytloun

Foto: Vojtěch Sedláček / CzechCrunch

Lukáš Pytloun, majitele řetězce Pytloun Hotels

Kdy přesně k tomu dojde, Pytloun momentálně netuší. Podle svých slov čeká, až bude hodnota peněz o něco nižší. „Podle současného vývoje očekávám, že sazby budou vysoko ještě minimálně dva roky,“ dodává.

Proto je stále otevřený ještě jedné variantě. Vilu inzeruje za 40 milionů korun. Pokud by se našel kupec, který by měl o ni za tuto cenu zájem, byl by ji prý ochoten prodat. Jak ovšem dodává, je to spíš nepravděpodobné, a navíc by přišel o místo, jaké už v Liberci pravděpodobně nikdy nenajde.

Vila je nyní zavřená, některé vstupy preventivně zazděné či zabedněné dřevěnými deskami. Na vše navíc dohlíží bezpečnostní agentura, protože v minulosti se do budovy několikrát dostali nezvaní hosté. Běžná veřejnost tak nemá v současnosti možnost se do objektu podívat. Výjimkou jsou jen občasné kulturní akce, které jsou sporadicky ve vyklizených a potemnělých interiérech vily pořádány.

Do unikátního paláce v centru Prahy se nastěhuje Mucha muzeum. Ukáže i malířovu fascinaci zednáři

Spojují se tři velká jména – Alfons Mucha, palác Savarin a architektka Eva Jiřičná, která expozici navrhne. V budoucnu by tu mohla být i epopej.

Eliška NováEliška Nová

bez-nazvu-1920-x-1280-px-3

Foto: Crestyl

Palác Savarin

0Zobrazit komentáře

Alfons Mucha patří v cizině k nejvyhledávanějším českým artiklům. Potvrzuje to i fakt, že současné pražské muzeum, které spravuje umění secesního malíře, praská během hlavní sezóny ve švech. Mucha muzeum se proto rozhodlo přestěhovat, a to rovnou do paláce Savarin v ulici Na Příkopě. Podobu nové expozice bude mít na starosti Eva Jiřičná.

Barokní palác v srdci hlavního města rekonstruovala od roku 2021 developerská společnost Crestyl a práce dokončila letos na podzim. Kromě toho, že by uvnitř měly sídlit různé obchody, počítá se také s prostorem pro kulturu. Stálé místo by tu přitom mělo mít právě Muchovo muzeum.

Současné prostory mu už ale nestačí. „Dosavadní prostory byly zejména v létě velmi přeplněné, takže jsme hledali nové místo, aby mohl Muchovo dílo obdivovat co největší počet zájemců,“ uvedl malířův pravnuk Marcus Mucha, který je zároveň výkonným ředitelem Nadace Mucha. Do nových prostor chce instituce přilákat nejen turisty, ale také Čechy.

Ruku k dílu má přidat studio AI Design a jeho nejvýraznější tvář, britsko-česká architektka Eva Jiřičná. Jejím úkolem bude skloubit velkolepý interiér z osmnáctého století s dílem mezinárodně proslulého malíře. „Naším cílem je vytvořit harmonii mezi dvěma zcela odlišnými světy a dvěma odlišnými osobnostmi stávající architektury a umění. Věříme, že toto pohlcující prostředí nejen uctí Muchův odkaz, ale také podpoří hlubší pochopení složitého vztahu mezi uměleckým designem a kulturní historií,“ komentovala spolupráci architektka.

V muzeu by měla být k vidění i dosud nevystavená díla umělce, mezi kterými jsou například rané olejomalby, ručně kreslené studie k dekorativním dokumentům, předměty zkoumající Muchovu fascinaci svobodným zednářstvím nebo studijní materiály ke Slovanské epopeji. Expozice by se navíc měla průběžně měnit, aby byla přitažlivá i pro ty, kteří ji chtějí navštívit vícekrát.

Otevřít má už lednu, konkrétně je datum naplánované na pátek 24. 1. V budoucnu by se pak v Savarinu mohla objevit i samotná epopej, unikátní velkoformátové dílo, pro které se v hlavním městě dlouho hledá umístění. To by mělo být v další části projektu, Savarin se totiž skládá ze čtyř na sebe navazujících propojených částí, jejichž rekonstrukce se nyní chystá.

Výsledkem by měl být zároveň zelený vnitroblok a také nově vzniklé propojení v podobně pasáže mezi ulicemi Na Příkopě, Panská, Jindřišská a Václavským náměstím. „Nové Mucha muzeum by tak mohlo sloužit i jako jakýsi předkrm pro expozici Slovanské epopeje. O vybudování na míru vytvořené galerie v nově chystané části projektu Savarin intenzivně jednáme s městem,“ uvádí ředitel společnosti Crestyl Simon Johnson.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Marcus Mucha si od nové expozice slibuje mimo jiné přísun kvalitních turistů, takových, kteří do města přinesou přidanou hodnotu. Výstavy a akce, které Nadace Mucha pořádá po celém světě, navštíví každý rok půl milionu návštěvníků a podle Muchy pak naprostá většina z nich prohlásí, že chce navštívit Česko a jeho hlavní město. „Věříme, že naše nové muzeum zapíše Prahu na mapu světového umění,“ líčí.

Unikátní prostory v paláci Savarin jsou pro to podle něj ideální, a to i proto, že budova Na Příkopě byla v minulosti spojena s českou kulturou. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století tu mělo svoje sbírky Národopisné muzeum, které je dnes součástí Národního muzea. Za první republiky pak v paláci fungoval známý společenský klub, který navštěvoval například Karel Steinbach, Ferdinand Peroutka, Hugo Haas či Jan Werich. V nové době, před rekonstrukcí, prostor ukrýval kasino.

Savarin je dílo známého barokního architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Rekonstrukce, která nyní skončila, vyšla na půl miliardy korun. Dohromady by ale cifra utracená v celém území měla vyjít na deset miliard korun. Zmiňovaným navazujícím historickým budovám, mezi nimiž je i jízdárna, má vtisknout podobu architekt Thomas Heatherwick. Kromě vnitrobloku, ve kterém bude veřejná zahrada, a pasáže by tu měly vzniknout také obchody, kavárny a restaurace. A kromě Slovanské epopeje by tu měl být rovněž prostor pro ještě jeden víceúčelový sál pro společenské akce. Konečně by tu měl vzniknout také nový vstup do metra.