Feminismus je v západní kultuře zakořeněn už dlouhá staletí. Jeho první vlna se sice datuje do roku 1848, kdy proběhl první konvent o právu žen, velmi pravděpodobně bylo ale hnutí za rovná práva a příležitosti v nějaké formě součástí životů žen už dlouho předtím. V průběhu poslední stovky let získaly ženy díky feminismu třeba volební právo nebo přístup ke vzdělání, v mnoha důležitých ohledech – i zdánlivých maličkostech – ale naše společnost stále příliš nepokročila. I proto se čím dál více objevuje trend mikrofeminismu. O co se jedná a jak ho můžeme v každodenním životě aplikovat?

Krok po kroku

Mikrofeminismus je založen na myšlence, že namísto grandiózních projevů a činů k prosazení feministických ideálů může každý podnikat malé každodenní kroky, které jsou ke změně potřebné.

Některé veřejné projevy feminismu mohou být pro někoho příliš radikální, někdy i nebezpečné nebo třeba časově příliš náročné. Pokud vám tedy není vlastní účast na protestech nebo politická aktivita, pak je právě mikrofeminismus praktickou cestou, kterou můžete svým dílem ke zlepšení postavení žen ve společnosti přispívat. A zařadit ho do každodenní praxe můžeme všechny a všichni.

Přednost mají ženy

Podobu může mít mikrofeminismus kdejakou, zpravidla ale platí, že jsou při jeho využití v každodenních situacích a mezilidských interakcích vždy upřednostňovány ženy. Je přitom pravděpodobné, že pokud se za feminist(k)u alespoň trochu považujete, podobné úkony vám nejsou cizí a už jste je nespíš někdy praktikovali, i kdyby nevědomě.

Pokud třeba přijdete do místnosti, ve které se nachází mezi mužskou většinou žena, můžete jako první pozdravit a oslovit ji. Když chcete složit ženě kompliment, že jí to sluší, můžete místo toho pochválit její sebevědomí. A jakmile vidíte, že muž přerušuje ženu, která má zrovna slovo, můžete se ozvat a vybídnout ho, ať nechá dotyčnou domluvit. Konkrétním případem může být například průběh viceprezidentské debaty v roce 2020 ve Spojených státech, kdy současná viceprezidentka Kamala Harris pokárala bývalého viceprezidenta Mikea Pence za to, že ji opakovaně přerušoval. „Pane viceprezidente, mluvím já,“ řekla tehdy Harris.

Watch on TikTok

Mikrofeminismus ale také klade důraz na jazyk, který by měl sloužit lidem, ne oni jemu. Zviditelňuje tak ženy, které mnohdy bývají v komunikaci přehlíženy. „Aktem mikrofeminismu je například hovoření o profesích v ženském rodě. Mikrofeminismus je předsazení ženských tvarů před mužské, pokud používáme lomítka, v oslovování v e-mailu nebo v tom, jak řadíme adresátky a adresáty mailu,“ vysvětluje pro CzechCrunch Markéta Brabcová, expertka na genderově podmíněné násilí a sexuální obtěžování v organizaci Konsent. 

Škála, jak ženy v každodenním životě upřednostňovat, je velmi široká a je na každém, jaký způsob si zvolí. „Můj osobní mikrofeminismus? Pořád se neomlouvat. Z výzkumů víme, že se ženy omlouvají častěji než muži – i když k tomu nemusí být důvod. A tak když mám třeba dotaz na konferenci, vynechávám „omlouvám se, ale mám dotaz“, prostě se zeptám. Na to stejné se také snažím citlivě upozornit talentované ženy kolem sebe – že se za svoji existenci ani názory nemusíme pořád omlouvat,“ dodává Brabcová.

Začalo to TikTokem

V posledních několika měsících se mikrofeminismus dostal do popředí veřejného povědomí především díky sociálním sítím, konkrétně TikToku. Tam byl termín zpopularizován v březnu letošního roku, a to ve virálním videu filmové producentky Ashley Chaney. Ta se v něm zamýšlela nad malými kroky, kterými bojuje proti zdánlivě nepatrné misogynii v pracovním prostředí, a vyzvala ostatní uživatelky TikToku, aby se podělily o své vlastní projevy mikrofeminismu.

Video nasbíralo od svého publikování 2,8 milionu zhlédnutí a spustilo tisíce reakcí dalších žen, které zveřejňovaly své zkušenosti s mikrofeminismem. Některé zmiňovaly neuhýbání mužům na chodníku, uvedení nejdříve ženských jmen v hromadném e-mailu nebo třeba přidržení dveří jen ženám.

Česko stále zaostává

Ačkoliv se může zdát, že ženy mají v České republice rovných příležitostí dostatek, není tomu tak. Podle Indexu genderové rovnosti za rok 2023 si Česko sice oproti předchozím rokům polepšilo, i nadále však výrazně zaostává za unijním průměrem a jeho progres je pomalý. V porovnání s ostatními státy má také nejmenší poměrné zastoupení žen v politice a výzkumných oblastech a stále ještě neratifikovalo Istanbulskou úmluvu o potírání násilí na ženách. I přesto se ale daří měnit alespoň část věcí k lepšímu.

„Vláda v oblasti rovnosti žen a mužů již přijala řadu důležitých opatření. Jedná se například o zvýhodnění zaměstnávání žen na částečné úvazky, možnost flexibilnějšího čerpání rodičovské, zvyšování počtu dětských skupin či zavedení výchovného, tedy bonusu k důchodu za vychované dítě,“ uvedla na podzim roku 2023 Klára Šimáčková Laurenčíková, zmocněnkyně vlády pro lidská práva.

Právě v celospolečenském i politickém kontextu může mít podle Brabcové vzájemná podpora důležitý přínos. „Věřím, že akty mikrofeminismu nás mohou emancipovat a dodat nám sílu a kuráž ve společnosti, kde si na systémové změny budeme muset ještě chvíli počkat,“ uzavírá.