Glosa Luboše Kreče: Premiér Petr Fiala už nejspíš tuší, jak moc si ublížil svým výrokem, že potřebuje ještě čtyři roky, aby jeho „nejlepší vláda, co tu kdy byla“, zajistila Čechům a Češkám německé platy. Ze siláckého prohlášení se stal mem a parodie. A pro politika není nic horšího, než když se stane směšným. Fialův potenciální nástupce v čele ODS Martin Kupka se v podcastu Crunch s Čestmírem Strakatým tento týden pokoušel šéfova slova zabalit, uhladit, přetřít, jenže nakonec to, slovy klasika, dopadlo jako vždycky – odhalil spíš nedostatek ambicí, který kabinet a celou zemi s ním sžírá.

Na úvod je třeba říct, že když jsem před časem upozorňoval na to, že Česku chybí naděje a vize, jak a kam jít dál, určitě jsem si to nepředstavoval jako křečovitý slib, že v roce 2028 dosáhneme na německé mzdy. To fakt není idea, která obstojí a která něco říká o tom, nač aspirujeme. Spíš připomíná dávno zapomenutého politika Pavla Němce, který se v roce 2006 v zoufalé snaze přitáhnout k umírající Unii svobody jakoukoliv pozornost proměnil z odměřeného ministra spravedlnosti v liberálního zastánce marihuany.

Martin Kupka, když se jej na premiérův výrok zeptal Čestmír Strakatý v Crunchi, musel hájit týmové barvy a pokusil se Fialův ústřel rámovat právě tou vizí a optimismem: „Já jsem tu poznámku necítil jako populistickou, já jsem ji cítil jako něco, kam máme směřovat. A to je pravda, prostě máme směřovat k tomu, aby se České republice dařilo víc.“

A pak si ministr dopravy a místopředseda ODS ještě posteskl, že kritika Fialy za jeho slib není vlastně férová: „V naší národní povaze, jestli něco takového existuje, je spíš zakořeněno víc pochybovat, víc hledět na to, co neumíme, než na to, co dovedeme. Ale i pro atmosféru ve společnosti je důležité ukazovat na věci, které povedou stát dopředu.“

Aby nedošlo k mýlce – pochybování, rýpání, negativismus jsou vlastnosti, které se s českým národem pojí dlouhodobě, ostatně nám je vyčítal i jeden škaredý diktátor, a je nepochybně třeba je naleptávat optimismem. Jenže ten musí být uvěřitelný. A to německé platy nejsou, protože nefungují ani jako motivační lákadlo.

Bohužel Martin Kupka v dalších částech rozhovoru ukázal, že disciplína „slíbíme, co lidé chtějí slyšet a co má jakés takés rácio“ mu není vlastní, ostatně jako velké části koalice Spolu. A právě na odtržení od témat, která jejich voliče trápí a jejichž řešení chtějí vidět, nakonec vládní strany doplatí.

„Co pokládám za nejdůležitější i z hlediska toho následujícího období… je nedostupné bydlení. Tohle téma musejí politici vyřešit,“ říká tři čtvrtě roku před volbami člen vlády, která je u moci tři roky a která pro to, aby se v Česku stavělo rychleji a lépe, neudělala v podstatě nic. Přitom už před jejím nástupem bylo jasné a veřejně známé, že ceny nemovitostí a pomalé tempo výstavby jsou neudržitelné a že hlavní bloker je nesnesitelná byrokracie.

Téma celou dobu leželo na zemi, stačilo jej zvednout. Jenže do léta se nezdálo, že by problém s bydlením a výstavbou byl něco, čím by vláda jako celek žila. Problém se snažil s nejasnou mírou úspěchu řešit Ivan Bartoš a ostatní zbystřili až ve chvíli, kdy začal kolabovat projekt digitálního stavebního řízení.

Ani ten by ale – i kdyby fungoval, což se teď několik let nestane – žádnou revoluci nezpůsobil. Jistě by pomohl, ale nevyřešil by zdlouhavé úřední lhůty, odvolačky, všelijaké administrativní průtahy, nefunkční územní plánování či pomalé soudy. Promluvte si s kterýmkoli developerem a podnikatelem ve stavebnictví a řeknou vám, že získat všechna povolení a papíry trvá klidně osm let, přestože máte stavební pozemek určený k bydlení a na něm chcete stavět činžák odpovídající všem předpisům a náležitostem. Osm let! Nejde přitom jen o rezidenční bydlení, ale i o stavbu dálnic, železnic nebo elektrického vedení.

A co na to Martin Kupka? V Crunchi se pochlubil, že dílčími opatřeními, která vláda Petra Fialy prosadila, by se povolení v některých případech mohlo uspíšit až o dva roky. Takže sláva, už to bude trvat jen šest let, haleluja.

„Jedna z nejpodstatnějších cest, jak zvýšit dostupnost bydlení, je zjednodušit stavební řízení. 10. prosince představíme v Senátu tzv. technický bypass, to znamená řešení, jak se současnými systémy už něco doručit, aby bylo možné postupovat dál s digitální formou všech projektových dokumentací. Troufnu si tvrdit, že to je už nějaký milník. Už nemáme oddělené územní řízení a stavební povolení, už máme jeden proces. U některých staveb, třeba těch našich velkých, to může klidně znamenat úsporu dvou let.“ Musel jsem ministrovo vyjádření zkrátit, ale takhle nějak se v rozhovoru chlubil, jak urychlují výstavbu v Česku.

Ať se na mě nezlobí, ale čekal bych víc. Mnohem víc. U vlády, která si říká probyznysová a deregulační, bych předpokládal, že celý povolovací proces zkrátí (nebo se o to pokusí) na dva roky, ne že jej o dva roky urychlí. Cítíte tam ten absolutní nedostatek ambicí? Chce se mi zvolat: Kde je český Elon Musk? Kde je Javier Miley s motorovkou, aby tu úřední džungli přišel seškrtat?

A proč se o to nikdo ani nepokusil? Cožpak Fiala a spol. opravdu nechtějí na podzim 2025 vyhrát? Celá země se dostala v důsledku úřadování minulých kabinetů i toho současného do stavu, kdy zbožně vzhlížíme k Polákům, kteří si z nás navíc dělají legraci, jak zoufale pomalu tady stavíme.

Kupkovy sliby to jen podtrhují: „V roce 2033 Česká republika bude mít základní dálniční síť vlastně hustší, než je polská dálniční síť.“ Takže za devět let budeme jako Poláci. Nepochybně ministr dopravy udělal řadu věcí pro to, aby se výstavba dálnic rozpohybovala, to mu nelze upřít.

Jenže rozpor mezi tím, kde jsme a kde bychom mohli být, je obří. A stejně obří je průrva mezi tím, co kabinet Petra Fialy pro ten potenciální leap forward mohl aspoň zkusit udělat a co pro něj reálně udělal. A netýká se to zdaleka jen výstavby.