Lékaři je často považují za nejzhoubnější nemoci současnosti. Postihují totiž nejen samotného nemocného, u kterého dochází k rozpadu osobnosti, ale ovlivňují i jeho okolí. Na neurodegenerativní onemocnění stále neexistuje žádná léčba, dá se jim ale předcházet. A to především životním stylem. „Diagnostika v tomto oboru už pokročila, léčba zatím bohužel ne,“ říká kognitivní neurovědkyně Kateřina Veverová.

Alzheimerova nebo Huntingtonova choroba, či vzácná Creutzfeldtova-Jakobova nemoc – všechna tato onemocnění vedou ke změnám v mozkové tkáni a následně k demenci. Dochází k tomu proto, že se v mozku začne jako odpad hromadit patologický protein – bílkovina, která nefunguje správně a narušuje tak normální činnost mozkových buněk.

„Všechny tyto změny v mozku vedou k rozvoji demence. Proto je důležité se zaměřit nejen na léčbu, ale také prevenci a minimalizaci rizikových faktorů,“ líčí Kateřina Veverová, která působí na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a minulý týden k tématu vystoupila na Longevity Revolution Festivalu, který pořádal CzechCrunch.

Pokud se v buňkách začne hromadit nepořádek, dochází k poruše metabolismu a buňka se s tím snaží různými způsoby bojovat. To ale nezvládne, a tak nakonec začne odumírat. „Čím více buněk odumírá, tím víc se zrychluje celý proces a vytváří se lavinový efekt, který vede k atrofii mozkové tkáně. To znamená k jejímu postupnému úbytku,“ popisuje neurovědkyně.

Různá onemocnění pak souvisejí s tím, kde v mozku k tomuto odumírání dochází. Mechanismus celého procesu je ale vždy stejný. Rozdíl je v tom, jak dlouho trvá – tedy jaká doba uplyne od chvíle, kdy první patologický protein začne ztrácet svou správnou strukturu a hromadit se, do propuknutí prvních příznaků. To může trvat 15 až 25 let. „To znamená, že pokud Alzheimerova nemoc vykazuje první klinické symptomy kolem šedesáti pěti let, patologické změny v mozku mohly začít ve čtyřiceti letech. Tyto změny mohou, ale nemusí, vést až do poslední fáze nemoci, tedy do stadia demence,“ vysvětluje Veverová.

Fotogalerie: Longevity Revolution Festival 2025

CzechCrunch uspořádal premiérový ročník Longevity Revolution Festivalu, kde si návštěvníci na vlastní kůži vyzkoušeli, jak rozsáhlé téma dlouhověkost vlastně je.

Hlavními partnery akce byly společnosti OlaOla, Falkensteiner, Aireen, Marieli a Molecula.

Foto: Jiří Šilha / CzechCrunch

+26

Faktorů, které mohou zvýšit riziko, že člověka demence postihne, je hned několik. Veverová upozorňuje, že mnoho z nich může člověk svým životním stylem ovlivnit. S jinými ale nic neudělá. Takovým faktorem jsou genetické predispozice. Ženy jsou v tomto případě znevýhodněné, mají totiž mnohem vyšší riziko, že dostanou Alzheimerovu chorobu. Ze statistik vyplývá, že dva ze tří pacientů s demencí jsou právě ženy. Proč tomu tak je, zatím není zcela jasné, může to ale souviset s hormonálními změnami.

Rizikových faktorů, jejichž působení člověk může ovlivnit a tím pádem i zmenšit pravděpodobnost, že u něj demence v budoucnu propukne, definovali vědci celkem čtrnáct. „Pokud bychom je eliminovali, mohli bychom předejít až 45 procentům případů demence. To je obrovské číslo,“ líčí neurovědkyně.

Jedním z klíčových faktorů je dosažené vzdělání. Riziko demence je o šedesát procent nižší u lidí s vysokoškolským vzděláním. Podle Veverové je tento faktor ovlivnitelný až do 45 let věku. „Kdo tedy nemá vyšší vzdělání, doporučuji vrhnout se na studia, protože vzdělání je hlavní složkou takzvané kognitivní rezervy,“ dodává vědkyně.

Právě kognitivní rezerva je velmi důležitá. Když se totiž člověk učí něco nového, v mozku vznikají synapse, neboli spoje mezi neurony. Čím víc jich je, tím hustší a také odolnější síť v mozku vznikne. Tato síť pak pomáhá odolávat neurodegenerativním nemocem a zpomalí rozvoj příznaků. „Díky tomu může být cesta od prvních patologických změn až do stadia klinických symptomů velmi dlouhá – třeba i 25 let nebo déle. Někdy se může dokonce stát, že člověk za celý život klinických příznaků demence nedosáhne,“ vysvětluje Veverová.

Čtrnáct rizikových faktorů

* čísla označují podíl nemocných, kteří v celé populaci onemocněli v důsledku působení rizikového faktoru

Studie ukazují, že člověk, který má vyšší vzdělání, ale méně náročnou kognitivní práci, má až o dvacet procent nižší riziko rozvoje demence, než člověk s nižším vzděláním a kognitivně náročnou prací. Vzdělání je tedy klíčové.

Dalším a poměrně překvapivým rizikovým faktorem je nedoslýchavost. Lidé, kteří špatně slyší tiché zvuky a musí se tak na ně mluvit hlasitěji, mají o čtyřicet procent vyšší riziko rozvoje demence. S dalším poklesem sluchu se riziko zvyšuje o dalších dvacet procent. „Proč, není zcela jasné, víme ale, že sluchová oblast v mozku se nachází ve spánkovém laloku, kde je také centrum paměti,“ vysvětluje Veverová. Čím déle navíc člověk nedoslýchavostí trpí, tím je riziko demence vyšší. Významně snížit riziko jejího rozvoje mohou naslouchátka. Důvodem je to, že sluchové buňky jsou součástí neuronů a časem odumírají.

„Například senioři si často myslí, že mají poruchy paměti, ale ve skutečnosti jen špatně slyší. Když na ně budeme mluvit pomalu a hlubším hlasem, mohou najednou lépe porozumět,“ líčí neurovědkyně. „A protože co neslyšíme, nemůžeme si ani zapamatovat, je logické, že se mohou zdát zapomnětlivější, než ve skutečnosti jsou. Tento poznatek máme z klinické praxe,“ dodává.

Dalším rizikovým faktorem je například hypertenze – tedy vysoký krevní tlak. Pokud ji člověk neléčí, dochází k narušení drobných cév v mozku, které pak atrofují, ztrácí prokrvení a nedostává se k nim kyslík. To může vést k tichým mozkovým mrtvicím, kterých si člověk ani nevšimne. Pokud je jich vícero, začnou se objevovat první kognitivní potíže, což je začátek celého neurodegenerativního procesu. Podobně ovlivňují stav cév v mozku také diabetes a vysoký cholesterol.

Vliv na rozvoj demence má mimo jiné také konzumace alkoholu. Pokud člověk konzumuje víc než 21 jednotek alkoholu týdně, což je asi deset piv nebo deset skleniček vína, riziko demence je vyšší o dvacet procent. Alkohol má navíc vliv na celkové zdraví, ideální množství, které by tak člověk měl vypít, je žádné.

Jak tedy demenci předcházet? Důležitou součástí prevence je pohyb. Podle Veverové roste riziko onemocnění o dvacet procent, pokud se člověk hýbe méně než 150 minut týdně. „Nestačí ale jen běžná chůze, důležité je, aby se člověk zadýchal, protože tím se okysličuje mozek a zároveň trénují cévy. Ty potřebují posilovat stejně jako svaly, aby zůstaly pružné a odolné,“ uvádí vědkyně s tím, že fyzická aktivita podporuje také neuroplasticitu, tedy tvorbu nových synapsí.

V nejvyšším věku pak sehrávají důležitou roli sociální vazby. Pokud má člověk pocit osamělosti a nemá dostatek kontaktů, riziko rozvoje demence se zvyšuje o šedesát procent. „Zatímco v mládí je klíčové budování kognitivní rezervy, ve stáří je naprosto zásadní mít komunitu, ve které se člověk cítí dobře. Sociální kontakt je jedním z nejsilnějších faktorů ochrany mozku před demencí,“ říká Veverová. Pravděpodobně to souvisí s nižší hladinou chronického stresu.

V budoucnu by roli mohla hrát i personalizovaná medicína, která se bude řídit aktuálními poznatky a bude hlídat rizikové faktory člověka. Pomoci s tím má i aplikace, kterou v současnosti vyvíjí společnost Tolion. Důležité je to i proto, že nový případ demence se na světě objeví každé tři sekundy. Celosvětově jí trpí 55 milionů lidí, což je počet, který zhruba odpovídá množství obyvatel Itálie. V Česku je to podle odhadu 180 tisíc lidí. Z šedesáti až sedmdesáti procent je příčinou Alzheimerova choroba.