Jedna z nejcennějších památek Českého Krumlova povstala z popela. Areál pivovaru se opravil za 300 milionů

Znovuotevření obrovského areálu v Českém Krumlově má sloužit nejen turismu, ale i místním. Ti tak získali novou cestu napříč městem.

Eliška NováEliška Nová

port-1560-9

Foto: Port 1560

Rekonstrukce dostala zpátky na mapu Českého Krumlova zdejší pivovar

0Zobrazit komentáře

Připomínal devadesátá léta. V podobném stavu jako areál pivovaru vypadal po revoluci i zbytek Českého Krumlova. A že to byl stav neutěšený. Zatímco valná část města se od té doby opravila, samotný pivovar se dočkal až nyní. V hojně navštěvovaném městě představuje oprava nejen oživení jedné z jeho nejcennějších památek, ale i otevření nových cest napříč jihočeskou perlou.

Pivovar omývá z jedné strany Vltava, kousek odsud po směru řeky se nachází českokrumlovský zámek a celý areál spadá do světového dědictví UNESCO. Rekonstrukce to tedy nebyla náročná jen časově – pouze příprava trvala asi osm let, samotná stavba pak zabrala další čtyři. Z pohledu peněz to bylo přes tři sta milionů korun, které z velké části pokryly evropské dotace. Byla to dokonce třetí největší finanční pobídka z regionálního operačního programu do Česka vůbec, Evropská unie přispěla skoro 170 miliony.

Opravená je i tak zatím jen část. Pivovar je rozsáhlý areál, který má více než 37 tisíc metrů čtverečních, zabírá tedy podstatnou část města. Pro srovnání: o polovinu větší českokrumlovský zámek má šest hektarů. Pokud je takto velký areál chátrající a zavřený, představuje také podstatnou bariéru ve městě. Spolu s otevřením zrekonstruované části tak získali obyvatelé novou cestu do samotného centra, a to přes zdejší nádvoří, byť je průchod omezen otevíracími hodinami areálu. Stejně tak si mohou přes pivovar brázdit cestu turisté, kterých do města loni přijelo 1,6 milionu.

Po rekonstrukci už každopádně lidé neprocházejí pivovarem, ale takzvaným Portem 1560. Nový název odkazuje na portál, tedy na vstupní bránu, a také na přístav kvůli blízké Vltavě. Za oněch 300 milionů se v areálu podařilo obnovit zmíněný portál, dále novogotickou varnu, hvozd a ústřední budovu – palác. Na všem se podílel ateliér Domy Architects.

„Celý areál byl v žalostném, takřka havarijním stavu,“ říká k tomu předseda představenstva společnosti Centrum Český Krumlov Karel Vavroušek s tím, že zrekonstruovaným budovám kromě precizní obnovy vtiskli i nový architektonický rozměr. „Například v paláci se nám podařilo zrestaurovat unikátní krov ze šestnáctého století, kterým lze nyní procházet po zabudované skleněné lávce. V návštěvnickém centru jsme zase propojili původní renezanční psaníčková sgrafita s unikátními moderními skleněnými a ocelovými konstrukcemi,“ dodává Vavroušek.

Sgrafita byla ukrytá stovky let pod cihelnou přizdívkou. Podobných nálezů se přitom při rekonstrukci objevilo vícero. Zmíněný krov je sice z šestnáctého století, stromy na něj ale pochází až z roku 1460. Za zmínku stojí i odhalení původní schodišťové věže, která se ukrývala pod podlahou krovu v paláci. A tak by se dalo pokračovat dál a dál.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Obnovený palác, který sloužil Anně z Rogendorfu, matce Viléma z Rožmberka a také Petra Voka, je historicky nejcennější budovou. Uvnitř vznikla interaktivní expozice, která má představit někdejší život v podzámčí. Konkrétně střední vrstvu společnosti na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Návštěvníci si tu tak mohou prohlédnout třeba to, co se dřív jedlo. Sednou si jednoduše k prostřenému stolu, kde se jim na chvíli promítne dobové jídlo. Jsou tu ale také různé umělecké dílny, na kterých se podílelo Sdružení českých umělců grafiků Hollar.

V budovách hvozdu a varny se lidé mohou podívat na to, jak se dřív vyrábělo pivo. Tato tradice sahá v Českém Krumlově minimálně do roku 1560, kdy se panská výroba piva sjednotila do podzámčí. „V bývalé varně se tak věnujeme prezentaci uchovaných technologických zařízení z roku 1867, která sloužila k výrobě piva,“ popisuje ředitel Portu 1560 Miroslav Březina. Výroba zlatavého moku se navíc do areálu vrátila zcela, a to v roce 2015 pod značkou Krumlov.

Obnovou prošla i zahrada, kde se mají odehrávat koncerty a kulturní akce pod širým nebem. V plánu je spolupráce s Mezinárodním hudebním festivalem Český Krumlov, konat by se tu měly Slavnosti pětilisté růže nebo Svatováclavské slavnosti, které jsou už ve městě zavedené. Port se tak dostane na mapu místních nejen díky zpřístupnění někdejší cesty, ale i díky přítomnosti nejrůznější zábavy.

pivovar-v-ceskem-krumlove

Foto: Památkový katalog NPÚ

Takhle vypadal pivovar před rekonstrukcí

V plánu je navíc v revitalizaci cenné památky pokračovat. Vzniknout by tu měl hotel a wellness, součástí areálu by v budoucnu mělo být také konferenční centrum. „Zatím jsme ve fázi vize, konkrétní představa vzniká ve spolupráci s architekty,“ uvádí Vavroušek s tím, že diskuze není jednoduchá vzhledem k tomu, že jde o jedno z historicky nejcennějších území nejen Krumlova, ale i celého Česka.

Český Krumlov si od obdobných investic, jako je právě ta do pivovaru, slibuje, že udrží turisty víc v místě. Stěžejní je, kolik tu stráví nocí, protože právě to přináší do města nejvíc peněz. Ostatně podobný problém, kdy se cizinci přijedou pobavit, ale hned zase odjedou, trápí turismus po celém Česku. Zatímco v Rakousku stráví cestovatelé v průměru více než tři noci, v tuzemsku je to kolem 2,5 noci. V jihočeském městě je průměr asi 2,7, cílem je dosáhnout na číslo vyšší než tři.

„Právě objekty, jako je Port 1560, mají potenciál takové turisty přilákat, protože poskytují komplexní zážitek. Kombinace historické památky chráněné UNESCO, pivovaru, galerie, muzea, gastronomie a případného koncertu ve večerních hodinách má velkou šanci návštěvníka přimět strávit v regionu víc času,“ míní ředitel Jihočeské centrály cestovního ruchu Petr Soukup.

Slováci vrací kulturu na Mallorku. Někdejší kuřecí farmu mění na umělecký ráj mezinárodních parametrů

Dříve se zde proháněla hejna kuřat. Ty následně vystřídalo umění. Zlatou éru centra Sa Taronja nyní pomáhají oživit slovenští architekti.

kulturni-centrum12

Foto: Tomeu Canyellas

Část kulturního centra z pera slovenských architektů

0Zobrazit komentáře

Mallorca je malebný španělský ostrov s nádhernou přírodou a bohatou historií. V její západní části, na úpatí pohoří Serra de Tramuntana, leží město Andratx, které se může pochlubit jedinečným kulturním centrem. Za jeho podobou nestojí žádný ze španělských architektů, ale slovenští Beef Architekti, kteří v bývalé kuřecí farmě a pozdějším kulturním centru probouzí jeho zašlou slávu, za kterou jezdili umělci z celého světa. Objevte více příkladů zajímavé architektury v našem pravidelném newsletteru Arch, k jehož odběru se můžete přihlásit v boxu níže.

Ukazujeme to nejzajímavější ze světa architektury a co se nejen v Česku staví.

Newsletter Arch | Poslední vydání

Když se řekne kulturák, většina z nás si představí budovu, která má své nejlepší roky za sebou a nejčastěji jsou v ní pořádány maturitní plesy. Kulturní centrum Sa Taronja ve španělském Andratxu je ale všem těmto představám na hony vzdálené.

Na tomto místě původně stála kuřecí farma, která fungovala od 60. let minulého století. V roce 1997 však rodina Burgosových, která ji provozovala, pověsila na dveře farmy ceduli oznamující, že je objekt na prodej. Ten samý rok tuto ceduli při své cestě po Mallorce zahlédl německý malíř Hartmut Usadel a rozhodl se, že si zde zřídí ateliér. Ovšem jeho původní záměr se rozrostl do nečekaných rozměrů.

Z objektu se postupem času stávala neformální galerie a kulturní centrum, ve kterém tvořili a vystavovali umělci z celého světa. Z původních tří osmdesátimetrových kurníků se staly ateliéry, výstavní prostory a také malý divadelní sál. Věhlas Sa Taronjy dokonce přilákal i berlínský symfonický orchestr, který zde zahrál.

Po smrti Usadely věhlas místa postupně uvadal a komplex chátral. Změnit se to rozhodl nový majitel, který si na pomoc přizval slovenské architekty. „Vstup do prostoru s tak autentickou historií jsme považovali za výzvu,“ říkají architekti studia Beef, kteří dostali za úkol dopřát komplexu náležitou rekonstrukci oživit jeho někdejší charakter.

Celý projekt byl rozdělen do dvou fází. První tvoří kamenný dům na okraji husté městské zástavby, jehož obnova byla dokončena nedávno. Dům je starý více než tři sta let a po většinu času se v něm bydlelo. Tuto funkci má i dnes, kdy v něm vznikly čtyři apartmány a kancelář správce celého centra.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„S pomocí místních pracovníků se slovenskými kořeny jsme odstranili všechny nánosy a přístavby, aby zůstal prostor pro původní kamenný plášť a jeho přirozenou masivní tektoniku,“ říkají architekti.

Přirozenosti a lokálnosti zůstali věrni i v případě využitých materiálů. Architekti pracovali s místním kamenem, dřevem a světlými tóny. Do interiéru zároveň zakomponovali řadu artefaktů nalezených na pozemku. Jedná se o starožitný stůl a židle, typické mallorské sklo nebo umělecké obrazy ze zlaté éry centra Sa Taronja.

Na druhou stranu se nebáli razantnějších zásahů, jako je probourání severní zdi pro dosažení lepšího prosvětlení vnitřního prostoru a vytvoření kontaktu s ulicí. Zároveň zdůraznili propojení domu s krytou terasou, která se tak stala přirozeným funkčním pokračováním budovy. Architekti využívali napříč celou stavbou prvek jednoduchých dřevěných mříží, které tvoří motiv stínění a zároveň výrazný prvek nové identity budovy.

Druhá fáze rekonstrukce centra se týká tří hal a aktuálně je v procesu vyjednávání s městem. Na jejím konci by však mělo místo opět důstojně prezentovat kulturu. „V projektu přestavby sálů jsme se zaměřili na zachování původní technické architektury. Jejím významným prvkem je filigránská prefabrikovaná konstrukce z ocelových L-profilů, kterou plánujeme uvést do původního stavu. Modulární opláštění nahradíme novým s mírně upraveným okenním rastrem,“ uzavírají Beef Architekti s tím, že věří, že se centrum opět stane generátorem kultury v místním i mezinárodním měřítku.