Žádný marketing je taky marketing aneb Strategie, která Viktoru Sheenovi pomohla vydělat miliony

Viktor Sheen je mistrem v odhalování projektů jen pár hodin před vydáním. Tato strategie je ale důmyslnější, než se může na první pohled zdát.

Filip HouskaFilip Houska

viktor-sheen-1Komentář

Foto: Radim Zbořil / CzechCrunch

Viktor Sheen

0Zobrazit komentáře

Komentář Filipa Housky: Nikdy se mi nelíbilo, když hudební umělci lákali na příchod nové desky měsíce dopředu. Až příliš dlouho se těšíte a často se dostanete do momentu, kdy na samotné vydání tak trochu zapomenete. Vyprší ono nadšení. Bývá to kontraproduktivní. Viktor Sheen je ale extrém z opačného pólu, ten své projekty oznamuje s předstihem pár hodin. A jeho nové album je dokonalou ukázkou toho, že to funguje.

Viktor Sheen, jeden z nejposlouchanějších rapperů v Česku, vydal ze čtvrtka na pátek desku Impostor syndrom, svůj šestý studiový sólo projekt. Fanouškům naservíroval dvanáct skladeb, které rozdělil do dvou disků. Prakticky jde o dvojalbum, které baví svou svižností a rozmanitostí – a ve srovnání s jeho předchozí deskou Planeta opic působí vyspělejším dojmem. Jde z něj cítit větší tvrdost, je rapovější, je melodičtější.

Jen nemělo žádné promo. Doslova žádné. Viktor Sheen ho poprvé oznámil jen pár hodin před vydáním, které nastalo o půlnoci. A to navíc velmi stroze ve stories na Instagramu. Nedal k němu žádnou fotku, nevydal z něj žádný singl, natož videoklip. Nešel do žádného rozhovoru. Neudělal nic, co drtivá většina rapperů a dalších hudebních umělců podniká, když na svých životních projektech měsíce pracují.

I když je Viktor Sheen spíš introvertem, který se před reflektory na veřejnosti příliš nehrne, neudělal to proto, že by se „styděl“. Naopak. Je za tím silná marketingová myšlenka, která okolo roku 2010 přišla z Ameriky, kde si ji osvojila řada áčkových jmen včetně Eminema, Drakea nebo Beyoncé. Dříve s ní koketoval i David Bowie. Říká se jí surprise album, a to proto, že vydání desky nikdo nečeká.

To vyvolá větší mediální pozornost, která se projeví hlavně na sociálních sítích, kde lidé jako zběsilí novinku šíří, aby byli mezi prvními, kdo ji objeví. Spolu s tím je větší šance, že budou na desku reagovat autentičtěji, spontánněji, zkrátka s čistou myslí nezatíženou jakýmikoliv nároky, které by mohly vzniknout, pokud by hudebník nový projekt oznámil s velkým předstihem.

Lidé se zároveň mohou cítit poctěni jakousi exkluzivitou, že jsou první, kdo nové skladby slyší. To buduje i hype, soutěživost. Takzvané surprise album ale může být výhodné i pro samotné umělce, kteří si tímto mohou udržovat kontrolu nad procesem vydání i marketingem. Mohou si strategii přizpůsobovat podle svého, protože nemusí plnit sliby vůči svým fanouškům.

calin_viktor-sheen

Foto: Radim Zbořil

Calin a Viktor Sheen

Stavět kariéru na této metodě ale rozhodně není pro každého. Přesněji řečeno si ji může dovolit jen hrstka vybraných, kteří vědí, že je lidé poslouchají, aniž by byli marketingově aktivní na sociálních sítích, potažmo v novinách nebo kdekoliv jinde. A mezi onou smetánkou je právě Viktor Sheen, který patří mezi nejoblíbenější rappery v Česku minimálně od roku 2019, kdy vydal přelomový Černobílej svět.

Od té doby si na scéně buduje obří status a lidé chtějí sami od sebe sledovat každý jeho krok. On sám jim nemusí nic tlačit, fanoušci to udělají za něj právě tím, že sdílí i sebemenší novinku, která se k nim nějak dostane. Viktor Sheen se navíc před rokem spojil s neméně známým zpěvákem Calinem, se kterým udělal desku Roadtrip, jejíž skladby se dodnes drží v žebříčcích. To mu také kredit zvýšilo.

Že Viktor Sheen marketing navenek tolik neřeší, potvrzuje i jeho feed na Instagramu, kde má pouze přebaly svých desek. A to mu stačí k tomu, aby si udržoval okolo 350 tisíc sledujících, což je na české rapové poměry velmi dobré číslo. S oznámením Impostor syndromu mu navíc přibyly další více než tři tisíce sledujících. Stačilo mu k tomu vesměs jedno storiečko, kde napsal, že za pár hodin vydává.

Lidé chtějí sami od sebe sledovat každý jeho krok. On sám jim nemusí nic tlačit, fanoušci to udělají za něj právě tím, že sdílí vše, co se kolem něj šustne.

Spolu s tím vydal i titulní videoklip ke skladbě Syndrom, který za necelé dva dny posbíral na YouTube přes 120 tisíc přehrání a je v první pětce trendů. Na Spotify začal Viktor Sheen velmi rychle sbírat desetitisíce poslechů na konkrétní písničky, přičemž úvodní track Ohnivej kruh už má přes sedmnáct tisíc přehrání. Na Apple Music se pak jeho deska umístila ve výběru nejnovějších projektů, tudíž hned na hlavní straně platformy.

Release nečekaného alba ovšem neudělal poprvé, ověřil si to už loni před vyprodanou O2 arenou, kde hrál s Calinem. Před lidmi zničehonic řekl, že právě vyšla Planeta opic. A způsobilo to nevídaný poprask, který se projevuje i teď, kdy se jedna z tehdy vydaných skladeb, Dopamin, drží v žebříčku jeho nejposlouchanějších tracků na Spotify s více než šestnácti miliony přehrání.

To všechno navíc přispívá k tomu, aby se Viktor Sheen mohl rapem jako takovým plnohodnotně živit a patřit k jedněm z nejvýdělečnějších rapperů, alespoň co se čísel na Spotify a dalších streamovacích službách týče.

Nosferatu je jeden z nejlepších hororů posledních let, tvrdí kritici. Upírský příběh vznikal i v Česku

Nosferatu je remake stoletého němého hororu, který měl velký vliv na celý žánr. Je to příběh o posedlosti a zlu, podle prvních reakcí je ohromující.

Tomáš ChlebekTomáš Chlebek

NOSFERATU

Foto: CinemArt

Lily-Rose Depp jako Ellen Hutter ve filmu Nosferatu

0Zobrazit komentáře

Jméno Nosferatu není tak známé jako Drákula, jeho nositel měl ale ve filmu podobný vliv jako tajemný hrabě z Transylvánie. Poprvé se vampýr s německými kořeny na velkém plátně objevil už v raných 20. letech minulého století a výraznou měrou pomohl zformovat nejen filmový hororový žánr, ale také filmovou řeč obecně. Teď se svým pojetím přichází Robert Eggers, režisér vychvalované Čarodějnice, Majáku nebo Seveřana. A první reakce jsou nadmíru pozitivní.

Novinka pojmenovaná prostě Nosferatu sleduje mladou ženu Ellen Hutter (Lily-Rose Depp), jejíž manžel Thomas (Nicholas Hoult) se vydává na zámek hraběte Orloka podepsat dohodu o nemovitosti. Netuší však, že spolu s tím upsal svoji ženu upírovi. Snímek, který je technicky remakem Upíra Nosferatu z roku 1922, se zaměřuje na příběh posedlosti mezi Ellen a Orlokem, která stravuje je oba i jejich okolí. „Tohle stvoření má větší moc než zlo. Chce pohltit veškerý život na Zemi,“ zaznívá v traileru z úst profesora von Franze (Willem Dafoe).

Eggersův přístup se od začátku vyznačuje snahou o co možná největší autenticitu a vytvoření silné atmosféry, což se promítá do omezeného využívání digitálních vizuálních efektů, důrazu na kostýmy, způsobu mluvy postav, využití dobových zvyků nebo i výběru natáčecích lokací. Nejnovější počin amerického nezávislého filmaře se proto natáčel v Transylvánii (dnešním Rumunsku), většina ale vznikla v Česku.

Štáb strávil mnoho času v barrandovských ateliérech, načež se vydal také do historických částí města Rožmitál pod Třemšínem a interiérů místního goticko-renesančního zámku. Natáčení probíhalo i v pražské Invalidovně, barokním objektu z 18. století, který většinu své historie sloužil jako vojenská nemocnice.

První ohlasy kritiků, kteří se zúčastnili novinářské projekce v New Yorku a Los Angeles, tvrdí, že vizuální stránka Nosferatu je přesně taková, jakou naznačují upoutávky, totiž ohromující. „Od kamery po výpravu jsem byl naprosto unešen – je to opravdu nádhera,“ píše Darren Scott z SFX Magazine. Courtney Howard z Fresh Fiction dodává: „Úchvatné kompozice Robina Carolana, malebná kamera Jarina Blaschkeho a nápaditá výprava Craiga Lathropa umocňují děsivou atmosféru filmu.“

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Zatímco v původním zpracování je Orlok, stejně jako Drákula, primárně děsivá, odpudivá postava s čistě špatnými úmysly, v průběhu dekád se vyobrazování upírů proměnilo. Stali se s z nich mnohdy melancholičtí antihrdinové, odsouzení k samotě ve své nesmrtelnosti a lačnosti po krvi. Eggers tento vývoj ve svém snímku chce reflektovat, ale zároveň vampýrovi navrátit jeho hrůzostrašnou auru.

Carlos Aguilar, píšící pro server IndieWire, ve spojitosti s tím říká: „Nosferatu dále rozvíjí Eggersovo zkoumání zla jako elementární síly, která je existenci stejně vlastní jako touha a vychází z božského principu jako laskavost. Je od nás tak neoddělitelné, že boj s ním vyžaduje velké oběti.“

Obecně se o filmu mluví jen pozitivně a často se objevují poznámky o jednom z nejlepších kinematografických počinů roku – viz například komentář již zmíněné novinářky Courtney Howard, která píše: „Nosferatu zachází dál než jakýkoliv jiný horor roku. Proboha. Nádherná grotesknost plná strašných hrůz a božsky temného potěšení.“ Jiní vyzdvihují Eggersovu typickou oddanost dobovým detailům a Nosferatu označují za jeden z nejvíce „svůdně makabrózních“ filmů vůbec.

Chvály se dočkalo také herecké obsazení, ať už jde o výběr herců, nebo jejich výkony. Willem Dafoe i Nicholas Hoult jsou prý skvělí a Bill Skarsgård v titulní roli prakticky slovy nepopsatelný. Nejvíce pozornosti se ale dostává Lily-Rose Depp v roli Ellen, která má podle některých i šanci na Oscara. Robert Eggers nedávno v rozhovoru pro Vanity Fair popisoval, jak fyzicky náročná její role byla a jak kvůli tomu musel změnit svůj typický styl natáčení a spokojit se jen s pár opakováními scén. „Někdy si uvědomíte, že můžete jet jen párkrát, protože je to pro ni tak vysilující,“ řekl s poznámkou, že všechny podivné pohyby na plátně dělá ona, bez efektů.

Nosferatu už tak patřil k jednomu z nejočekávanějších hororů roku a sám jeho režisér a scenárista se na něj připravoval v zásadě od začátků své kariéry. Němou předlohu viděl poprvé už ve svých devíti letech a okamžitě ho okouzlila. Zda jeho zpracování okouzlí i běžné diváky, se v Česku dovíme 2. ledna příštího roku, kdy má novinka premiéru.