Nejdražší ovoce na světě. Slavný banán přilepený páskou na stěnu se vydražil za 150 milionů korun

Dílo s názvem Komediant před pěti lety vyvolalo pozdvižení a otázky, co je umění a co ne. Aukci vyhrál vynálezce kryptoměny.

Tomáš ChlebekTomáš Chlebek

banan-1

Foto: ChatGPT / CzechCrunch

Replika banánu přilepeného páskou ke stěně od AI

0Zobrazit komentáře

Umělecký veletrh Art Basel v americkém Miami se v roce 2019 stal hitem internetu. Ne proto, že by se tam objevilo nové dílo Da Vinciho nebo Picassa, ale kvůli banánu přilepenému na stěnu kouskem lepicí pásky. „Dílo“ pojmenované prostě Comedian (Komediant) vyvolalo řadu debat o nesmyslnosti moderního umění, zvlášť když se jeho dva exempláře prodaly za 120 tisíc dolarů (2,9 milionů korun) každý. To ale nic nebylo. V aukci pořádané síní Sotheby’s se teď kontroverzní kus umění vydražil za 6,2 milionu dolarů, tedy 150 milionů korun.

Banán, který byl při dražbě v New Yorku vystaven, umělec a autor Komedianta Maurizio Cattelan koupil ten samý den u nedalekého stánku s ovocem za 35 centů – asi osm korun. Jeho prodejce, nejmenovaný muž z Bangladéše, samozřejmě neměl nejmenší tušení, že přilepením ovoce na stěnu jeho hodnota v očích dražitelů tolik naroste. Finální výsledek přitom překvapil i zástupce Sotheby’s, kteří odhadovali, že se dílo prodá za asi 1,5 milionu dolarů. Vyvolávací cena byla 800 tisíc – asi 19 milionů korun.

Vítězem aukce se stal čínský sběratel a tvůrce blockchainu Tron – respektive kryptoměny Tronix – Justin Sun. V dražbě, která trvala asi šest minut, přihazoval přes telefon a zaplatil v kryptoměně. „Tohle není jen umělecké dílo,“ řekl Sun v prohlášení pro Sotheby’s. „Představuje kulturní fenomén, který spojuje svět umění, memů a komunity kolem kryptoměn. Myslím, že toto dílo do budoucna vyvolá řadu myšlenek a diskuzí, a vstoupí do dějin,“ dodal.

Komediant spadá do žánru konceptuálního umění, kde není tak podstatné samotné technické provedení nebo řemeslné schopnosti tvůrce, jako spíš myšlenka, kterou dané dílo zachycuje. Taková umělecká díla lze mnohdy snadno reprodukovat. Nebo jde o každodenní objekty – jako slavná Fontána Marcela Duchampa, což je obyčejný pisoár položený naležato na podstavec. Konceptuální umělecká díla proto mnohdy zahrnují certifikát autenticity a detailní instrukce, jak je reprodukovat – v tomto ohledu připomínají NFT.

Banán přilepený na stěně samozřejmě do několika dnů shnije, majitel díla proto může podle instrukcí ovoce i pásku kdykoliv vyměnit. Justin Sun sám řekl, že banán jednoduše sní, podobně jako to udělalo pár diváků, když Komediant cestoval po galeriích kolem světa.

Komediant už dávno vstoupil přinejmenším do dějin internetu, když i pět let po jeho uvedení každý okamžitě ví, o co jde – ať už ze zpráv, memů nebo rozhořčených diskuzí na sociálních sítích. Také jeho autor, italský vizuální umělec Maurizio Cattelan, je ve světě umění poměrně široce známý už delší dobu. Jeho satirický přístup a schopnost překvapit i šokovat mu vysloužily pověst šprýmaře.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Mezi jeho nejznámější díla patří La Nona Ora z roku 1999, realistická vosková figurína papeže Jana Pavla II. zasaženého meteoritem. V roce 2001 zase v rotterdamském muzeu do místnosti s obrazy nizozemských mistrů 17. století umístil plastiku sebe samého, jak vykukuje z díry v podlaze. V roce 2016 pak pro muzeum Guggenheim v New Yorku vytvořil sochu s názvem America, která představuje plně funkční záchod vyrobený z osmnáctikarátového zlata.

Galeristé a novináři Cattelanův kousek přirovnali ke zmíněnému Duchampovi a označili ho za absurdistický komentář k současnému trhu s uměním – kde se i banán přilepený na stěnu může vydražit za miliony dolarů. V tomto ohledu Komediant sdílí něco se šprýmem umělce Banksyho, jehož ikonický Girl with Balloon se sám z většiny skartoval přímo při dražbě Sotheby’s. Dílo se pak pod novým názvem Love Is in the Bin v roce 2021 vydražilo za 18 milionů liber (548,2 milionů korun).

Jedna z nejodvážnějších fotografek má další výstavu. Libuše Jarcovjáková ukáže i dosud nezveřejněné snímky

Fotograf Gallery uvádí novou výstavu Libuše Jarcovjákové. Nabídne snímky každodennosti i fotografie z jejího projektu Pokoje a postele.

Libuše Jarcovjáková

Foto: Fotograf Gallery / Instagram Libuše Jarcovjákové / CzechCrunch

Dílo Libuše Jarcovjákové je typické analogovými snímky zachycujícími každodenní realitu

0Zobrazit komentáře

Libuše Jarcovjáková je mistryní okamžiku. Její fotografie rezonují především svou autentičností – jsou občas drsné, jindy poetické. Ať už zobrazují ulice, noční svět, vztahy nebo nálady, zachycují běžnou realitu bez přikrašlování. Nejčastěji černobílé analogové snímky jsou tak výpovědí o životě, jaký skutečně je – a jaký ho zažila během 72 let právě Jarcovjáková. V pražské Fotograf Gallery se nyní otevírá výstava Fotografka, která představuje její dílo pohledem její dlouholeté kurátorky Lucie Černé i některé zatím nepublikované snímky.

Dílo jedné z nejodvážnějších českých fotografek je už od konce září k vidění ve velké retrospektivě v Národní galerii, nyní se k tomu ale připojuje i cenný doplněk. V Jungmannově ulici v centru Prahy budou vybrané fotografie k vidění od 19. listopadu do 20. prosince a výstava Fotografka v nich nabídne zachycení syrových emocí i intimních okamžiků, tedy motivů, které jsou pro tvorbu Libuše Jarcovjákové typické. Po nedávném dokumentu Ještě nejsem, kým chci být, který vyobrazoval její život, tak budou navíc uvedeny i dosud nevystavené snímky doplňující mozaiku toho, kým fotografka v průběhu svého života byla.

Její fotografie jsou kronikou času a prostoru, ve kterém se umělkyně v průběhu dekád pohybovala. Nastiňují navíc její velké životní téma – hledání vlastní identity v neustále se měnícím světě. Ať už žila v totalitním Československu, Západním Německu nebo Japonsku, dílo Jarcovjákové reflektovalo nejen danou dobu, ale i každodenní proměny lidského nitra.

Výstava Fotografka teď umožní na to všechno nahlédnout díky dlouhodobé spolupráci s kurátorkou Lucií Černou. S tou společně vytvořily už tři knihy – Evokativ, Supersonico a také nedávno publikovaný T-Club. Ten shromažďuje fotografie Jarcovjákové pořízené v tomto pražském undergroundovém klubu, který byl ústředním místem pro československou queer komunitu v 70. a 80. letech minulého století.

Součástí expozice budou i dosud nepublikované snímky ze série Pokoje a postele, kterou Jarcovjáková začala tvořit už v 80. letech. Fotografie odhalují detaily pokojů, v nichž během svého života spala, ale i cestu, která k místům vedla. „Je to jako sledovat krátký film zobrazující cestu někoho, kdo se chystá ke spánku, ale je neustále vytrháván zajímavými detaily reality kolem sebe,“ vysvětluje Lucie Černá.

Jméno Libuše Jarcovjákové rezonuje v poslední době i díky unikátnímu dokumentu Ještě nejsem, kým chci být od Kláry Tasovské. Snímek je složen z tisíců fotografií a doprovázen úryvky z deníků, které předčítá sama Jarcovjáková. Zobrazuje její příběh o hledání svobody i přijetí sebe sama a ukazuje, že proces lidské identity nemůže být nikdy završen.

„Základní kameny své osobnosti mám samozřejmě dávno ukotvené a už nechci být ani popelářem, ani astronautem a nechci měnit pohlaví ani nic podobného. Ale druhá věc je, že přijít může cokoliv a člověk musí být flexibilní a připravený na změny. Takže to spíš vidím jako pozitivní věc, že člověk – i třeba v 72 letech – může být připravený být ještě někým trochu jiným,vysvětlila Jarcovjáková v rozhovoru pro CzechCrunch název filmu. Stejně jako její fotografie je tak i dokument typický svou syrovostí. O její jasné zobrazení se snaží i nově uvedená výstava.