Když šel dolů Transgas, byl kolem toho povyk. Když šla dolu Ústřední telekomunikační budova na Žižkově, zvedla se debata o nutnosti chránit modernistické památky. Nyní je v ohrožení další stavba. Nepomohlo jí přitom ani to, že ji vlastní město. Kostky v areálu Emauz jsou v havarijním stavu. Pondělní rada však rozhodla, že na rozjetý projekt peníze nedá.

Postavil je architekt Karel Prager, mimo jiné autor Nové scény či budovy bývalého Federálního shromáždění, kde dnes sídlí Národní muzeum. Prager je rovněž autorem administrativních budov v areálu kláštera Emauzy. Proto se budovám často říká Pragerovy kostky. Budova byla postavena jako Sdružení projektových ateliérů Projektového ústavu výstavby Prahy. Dnes tu sídlí Institut plánování a rozvoje (IPR) a také Centrum architektury a městského plánování (CAMP).

Kostky jsou dlouhodobě v havarijním stavu. Budovy z roku 1973 nebyly nikdy opravovány. Nejde přitom jen o to, že vnitřní prostředí zdaleka neodpovídá dnešnímu nastavení – v zimě je tu zima, v létě je tu větší horko než venku. Nevyhovující je obvodový plášť, stejně jako traverzy, na kterých jsou kostky zavěšené. Špatně je na tom rovněž statika budov.

To měla napravit rozsáhlá rekonstrukce budovy, která se připravuje už od roku 2018. Projekt měl ale kromě samotné opravy přinést ještě jeden benefit – okolí budov se mělo přeměnit v podstatě do podoby parku, který by byl otevřený veřejnosti. Znamenalo by to tak i ochlazení pro v létě rozpálené centrum. To všechno mělo vyjít na bezmála jednu miliardu korun.

Plán podporovala i současná koalice. „Vnímáme, že se jedná o významnou investici města, je to však jediná možnost, jak budovy zachránit pro další generaci. V případě, že by město tento soubor prodalo, dá se vzhledem k absenci památkové ochrany předpokládat, že by případný investor přistoupil k demolici,“ uvedl před časem radní pro územní rozvoj Petr Hlaváček.

Ostatně podobně se to stalo právě s Transgasem, který koupily společnosti PSN a Penta, nebo se zmíněnou Ústřední telekomunikační budovou vlastněnou společností Central Group. Ta šla k zemi letos, investor přitom zvažoval, že ji opraví a nechá projít konverzí. Nakonec se ale kvůli finanční náročnosti takového projektu rozhodl raději pro novou výstavbu.

„Je to absurdní. Vše je připraveno: je zpracovaný projekt, rekonstrukce má stavební povolení, dokonce je těsně před schválením vybraného dodavatele stavby. Začít se mohlo klidně na jaře,“ líčí zastupitelka Kristýna Drápalová s tím, že projektová příprava už teď stála miliony.

Rada hlavního města projekt v pondělí překvapivě nezařadila do svého rozpočtu. Jinými slovy, nedala na něj peníze. To podle zasvěcených znamená, že projekt je u ledu. „Stále si myslím, že rekonstrukce je dobrá cesta. I proto jsem pověřil IPR, aby prověřil možnosti dotace, která by pomohla s vysokými náklady nosné konstrukce této ve své době experimentální budovy,“ uvedl pro CzechCrunch Hlaváček. Samotný IPR se k pondělnímu rozhodnutí rady nechce vyjadřovat.

Podle Drápalové to nicméně může znamenat, že pokud se kostky opravovat nezačnou, pak se institut bude muset odstěhovat, CAMP pak zavřít. „Kdyby se někdy v budoucnosti našla politická vůle, bude se moci připravený projekt realizovat. Jen to Pražany vzhledem k inflaci a zvyšování cen stavebních prací vyjde o stovky milionů dráž,“ míní zastupitelka. Její Praha sobě se tak ve čtvrtek pokusí rozhodnutí zvrátit a na zastupitelstvu prohlasovat, aby se projekt do rozpočtu hlavního města opět vrátil.

Podle Hlaváčka jsou Pragerovy kostky hodnota a debatu je potřeba vést nikoli o rekonstrukci, ale o tom, jak by měly dál fungovat. „Otázkou je, zda mají dále fungovat jako administrativní budova a jako sídlo městské firmy, jejímž úkolem je každodenní organizace města v jeho urbanistické rovině. CAMP se velmi dobře zažil a může fungovat kdekoli ve vhodné lokaci napojený na IPR a na město,“ dodal radní pro územní rozvoj s tím, že město musí uvažovat také ekonomicky a je řada budov, o které se musí postarat.

O památkách z poválečné doby se v poslední době vede debata, kterou odstartovala zejména knižní série Architektura 58-89, za kterou stojí známý český umělec Vladimír 518. „Lidé si myslí, že to je komunistická architektura. To ale není pravda. Je to architektura vzniklá za komunismu, ale formálně s ním nemá moc společného. Je expresivní, výrazná, někdy technologická, elegantní či brutální. A to je ten důvod, proč ji dodnes řešíme,“ uvedl Vladimir 518 v České televizi.