Pokud budete na internetu vyhledávat fotbalový klub Norwich City, jedna z nabídek, kterou od vyhledávače okamžitě dostanete, je otázka: Je to stále fotbalový klub? To nevypadá, že by vyryl nějakou stopu do paměti lidí. Jenže nepříliš výrazný druholigový tým teď zásadně pomohl tomu, aby se do povědomí řádně zapsal. Na světový den duševního zdraví zveřejnil totiž video, které nás upozorňuje, proč bychom se měli ptát druhých, jak se vlastně mají. Silné emoce vyvolávající spot jen během prvního dne zhlédly desítky milionů lidí. Aktuálně má okolo 53 milionů zobrazení.

A to jen na sociální síti X (někdejším Twitteru), na dalších platformách je to pak několik stovek tisíc navíc. Video ocenila fotbalová UEFA a mezi jeho popisy, které kolují na internetu, patří mimo jiné zařazení do kategorie „zkuste nebrečet“. Video, které z jediného úhlu pohledu „časosběrně“ ukazuje návštěvy dvou kamarádů na fotbalovém stadionu, totiž jednoduše, ale zároveň naprosto jednoznačně vysvětluje, jak důležité je starat se o psychický stav blízkých. Pro pointu se však podívejte sami.

Podle britské vlády je sebevražda nejčastější příčinou nepřirozeného úmrtí u mužů mladších 50 let. Celkově jsou to v západním světě právě muži, kteří častěji svůj život sebevraždou ukončí. Některé průzkumy naopak poukazují na častou volbu dobrovolného odchodu ze života u žen, ty ale podle nich volí méně drastické metody. Počet pokusů o ukončení svého života je pak podle Světové zdravotnické organizace odhadován až na patnáctinásobek dokonaných sebevražd.

U nás čísla odpovídají. Podle údajů Českého statistického úřadu loni v důsledku sebevražedného jednání zemřelo 1 031 mužů a 271 žen. Nejčastěji ve věkové skupině 45 až 49 let. Loni tu oproti dřívějšku počet sebevražd stoupal. „Příčiny těchto změn není možné jednotlivě rozklíčovat,“ říká Alexandr Kasal z Národního ústavu duševního zdraví.

A vysvětluje: „Jedná se o kombinaci faktorů na úrovni společenského vývoje, jako jsou nezaměstnanost, inflace, dostupnost služeb péče o duševní zdraví či celospolečenské klima, a osobního well-beingu i kvality osobních vztahů, které budou reflektovat celospolečenský vývoj. Je důležité si uvědomit, že obvykle za sebevraždou nestojí jeden jediný důvod, ale spíše jejich kombinace.“

Poznat problémy není obvykle komplikované, říká Kristýna Cetkovská, psycholožka, koučka a odborná pracovnice startupu zaměřeného na duševní zdraví Soulmio.

„Ale vyžaduje to od nás určitou míru empatie a pozorování. První signály většinou směřují ke změně nálad či chování dotyčného,“ popisuje a jmenuje způsob komunikace, změnu dříve dodržovaných zvyků nebo například častější home office, pozdní příchody do práce a menší kontakt s druhými než dříve.

„Je důležité ale nevytvářet radikální závěry hned při první změně, které jsme si všimli, ale být trpělivý a vyčkat. Změna chování totiž může být spojena i jen s konkrétním dnem a nemusí hned odkazovat na duševní potíže. Je ale fajn a podstatné se jednoduše ptát, jak se druhému daří, přátelský rozhovor leckdy odhalí více než naše úsudky z chování druhého,“ říká.

Podle odborníků se v posledních letech o tématu duševních potíží veřejně mluví stále víc – a ztrácí tak stigma, které si dříve drželo. Konkrétně v Česku si velkou pozornost nedávno vyžádala sebevražda úředníka a jeho dopis na rozloučenou, který se rodina rozhodla sdílet.

„Postupně se všichni učíme vnímat téma duševního zdraví jako klíčové téma našeho fungování, ba dokonce ho povznést jako jeho hodnotu. Ať už jsme manažer, kolega či kamarád člověka, který se necítí dobře, čím dál více nám vyvstává myšlenka ‚Co se v jeho životě děje? Případně, co pro něj či pro ni můžu udělat já?’,“ myslí si Cetkovská,

Podle ní je přístup na optimistické cestě. Ale zároveň vyžaduje ještě velký kus práce, především v tom, jak vlastně péči správně provádět. „Nutno ale dodat, že na optimistické cestě je to zatím jen pro určitou výseč společnosti. Stále bohužel existují oblasti, kde jsou duševní potíže tabu a rozhodně jsou považovány za něco, co do pracovního či veřejného prostředí nepatří. A o čem by se tedy nemělo bavit nebo co by se nemělo řešit,“ doplňuje.