Se svou hrou slibovali návrat ke kořenům a ukázkami vzbuzovali naděje mezi fanoušky menších, nízkorozpočtových RPG. Parta zkušených veteránů kolem vývojáře Mikea Laidlawa, pocházející z velkých herních společností EA nebo Ubisoft, teď vydala očekávanou prvotinu vytvořenou na půdě nezávislého studia Yellow Brick Games. Eternal Strands se pyšní úplně novým barevným fantasy světem, šplháním po mechanických obrech a zábavným kouzlením.

Pochodujících kolosů není nikdy dost. Ostatně kdo má rád téměř dvacet let starý titul Shadow of the Colossus, pravděpodobně od té doby žízní po něčem podobném. Ve fantasy hrách jsou přerostlí nepřátelé celkem běžní, ale obvykle se s nimi dá vypořádat sérií správně načasovaných útoků mečem nebo dobře mířenými šípy. Ale šplhat po nich, uhýbat před jejich neohrabanými pohyby a nakonec zarazit čepel do slabin? To už bývá výjimka.

Právě touhle cestou se vydávají Eternal Strands a jde jim to na výbornou. Jasně, pořád tu můžete zběsile pobíhat a rozsévat zkázu bezhlavým bodáním a sekáním. Ale mnohem větší úspěch zaznamenáte, když na mechanické panáky a vzteklé draky vyšplháte, strhnete jejich brnění nebo šupiny a po cestě nespadnete. Cílem totiž není prolít jejich krev nebo olej, ale získat magickou sílu, o kterou jinak zabitím přijdou.

Hlavní hrdinka Brynn takhle získává i vzácné suroviny, které po každé výpravě přináší do tábora ke svému týmu, s nímž prozkoumává Enclave, region desítky let zavřený za neprostupnou magickou bariérou. Nejde o žádnou záchranu světa slečnou vyvolenou. Tvůrci se rozhodli, že půjde o dobrodružnou výpravu, která místo boje chce spíš objevovat zapomenutá místa, což je osvěžující.

Brynn dostane meč, luk, ale hlavně taky sadu magických schopností. Celkem rychle zjistíte, že tradiční zbraně tu nejsou úplně nejzábavnější a boj i s menšími nepřáteli zabere spoustu času. Kdežto správně načasovaný ohnivý výbuch nebo shazování agresivních zvířat ze srázu pomocí telekineze je… no, minimálně stylovější.

Je ale třeba pamatovat na to, že jde ve výsledku o nízkorozpočtovou hru, ačkoliv vychází na PC i konzole PlayStation a Xbox (a navíc ji najdete v Game Passu). Nečekejte dlouhé hodiny cutscén ani hyperrealistickou grafiku. Autoři vsadili spíš na stylizovaný, barevný svět, který tak vyvolává občas až pohádkový dojem – ale v dobrém!

Od vydání Baldur’s Gate 3 před rokem a půl to fantasy RPG nemají úplně jednoduché. Famózní hra od studia Larian sesbírala ceny od kritiků a dočkala se chvály i od běžných hráčů. Už teď je považovaná za klenot žánru nejen díky grafice a širokým možnostem pro rozhodování za hlavního hrdinu či hrdinku, ale i skvěle napsanému scénáři. A hlavně tady v poslední době část konkurence, včetně loňské Dragon Age: The Veilguard, zaostává. Kuriózní navíc je, že právě Laidlaw před lety stál za vývojem této dračí série ve studiu BioWare, než mu čtvrtý díl zrušili (aby ho později oživili v jiné podobě s jiným kreativním ředitelem).

Bohužel se ale nedá říct, že by i Eternal Strands nějak vyčnívaly v tom, jak jsou napsané. Hra sama upozorňuje, že hráči nemají čekat velké dopady jejich rozhodování v rámci dialogů – což je fér. Horší ale je, že řada replik je minimálně zpočátku prázdná. Jednotlivé postavy se opakovaně za něco omlouvají a vzájemně se dokola ptají: „Jsi v pořádku?“ Jako by nebyly na úžasné výpravě za dobrodružstvím, ale na teambuildingu.

Zhruba v polovině ale příběh nabere na obrátkách a dokáže vtáhnout. Výprava Brynn a jejího týmu začne být urgentnější a svůj cíl musí změnit, když narazí na přeživší, roky odříznuté od zbytku světa. Hra navíc motivuje hráče vracet se na už prozkoumaná místa, kde se třeba v noci objevují jiní obři na šplhání a krajina zničehonic zmrzne. Právě tyhle nápady a občas až drobnosti jsou tím, čím se Eternal Strands odlišují. A snad okouzlí tak, že hráč jim leccos promine. Ostatně vývojáři jsou ve skutečnosti tým nadšenců.

Úprk z korporátu

Mike Laidlaw patří mezi největší osobnosti oboru, obzvlášť pak mezi vývojáři her z žánru RPG. Začínal v BioWare, kde se podílel na scénáři už k prvnímu Mass Effectu (napsal tu mimo jiné tři vesmírné rasy). Jeho jméno najdete i u dvacet let starého, ale stále oblíbeného titulu Jade Empire a prvních tří dílů Dragon Age… Ale pak narazil.

Nejprve mu zrušili vývoj chystaného čtvrtého dílu dračího fantasy a Laidlawa spolu s jeho lidmi vynuceně přesunuli k týmu, který dělal na hře Anthem a potýkal se s kopou problémů. Z titulu se stal po vydání propadák, který se často dává za příklad těch největších herních průšvihů vůbec. A Laidlaw odešel. Skončil v jiném velkém studiu: Ubisoftu. Jenže i tam jím chystanou hru po nějaké době zrušili (což je mimochodem věčná škoda, byla totiž založená na příbězích o králi Artušovi).

Právě tak vznikly Eternal Strands. Kanadský vývojář s mnoha lety zkušeností opět odešel a rozhodl se spolu s dalšími veterány, jako je Jeff Skalski nebo Thomas Giroux, založit vlastní nezávislé studio Yellow Brick Games. Využili boomu během pandemie covidu, ale na rozdíl od jiných projektů vydrželi i do dneška, kdy je situace v herním průmyslu mnohem méně růžová. Jejich cílem byl „návrat ke kořenům“, tvorba osobitějších her, které mohou vzniknout právě pod hlavičkou indie studia. A minimálně to se jim povedlo.