Tepelná čerpadla nejsou žádná novinka, dodnes se ale okolo nich vedou debaty o jejich účinnosti, životnosti a návratnosti investice – třeba i ve srovnání s vytápěním plynem. Oslovili jsme proto lidi z oboru, aby nám poradili, kdy se tepelné čerpadlo vyplatí, kdy nikoliv a jak případně vybrat tu správnou technologii.

Vytápět tepelným čerpadlem, nebo se raději spolehnout na plyn, tuhá paliva či elektřinu? Aby člověk získal na tuto otázku odpověď, musí vzít v potaz celou řadu proměnných, které se případ od případu liší – a proto je vždy důležité si vše správně propočítat. Některé benefity tepelného čerpadla jsou však pevně dané.

Jak připomíná Vojtěch Formánek ze společnosti Master Therm, hlavní výhodou tepelného čerpadla je jeho vysoká účinnost. Za využití elektrické energie totiž přenáší teplo z venku do interiéru, a to i v případech, kdy se venkovní teploty pohybují pod nulou. Provozním nákladem je elektrická energie využívaná k pohonu kompresoru.

„Tepelné čerpadlo má účinnost ve smyslu výkon/příkon 350–550 procent. To znamená, že pomyslných sto procent tepla vyrobí za dvacet až třicet procent elektrické energie. Těch sedmdesát až osmdesát procent je teplo zvenku, tedy ze vzduchu, vody či země,“ vysvětluje Formánek. „To je klíčová výhoda oproti přeměně energie například v plynovém kotli, kde musíme do domu dovést pomyslně sto procent plynu, ale získáme z něj asi devadesát osm procent tepla.“

Marek Bláha ze společnosti IVT Tepelná čerpadla k tomu dodává, že oproti jiným způsobům vytápění má tato technologie i výhodu nižších emisí a kromě samotného vytápění je schopná zajistit také chlazení budov, což je věc, kterou třeba plynový kotel zkrátka neumí.

Právě tepelné čerpadlo versus plyn je pro majitele rodinných domů jedním z častých dilemat. Podle Marka Bláhy nedává smysl instalovat tepelné čerpadlo na místě, kde je již vše potřebné, tedy plynová přípojka, komín a také novější kondenzační kotel. „U novostaveb ale naopak už nedává smysl investice do plynového kotle, a tedy i komínu a plynové přípojky. Tepelné čerpadlo bude lepší řešení, jak provozně, tak i schopností spolupracovat s fotovoltaikou,“ říká Bláha.

Formánek navíc připomíná, že plyn je fosilní palivo, jehož cena bude časem růst i v souvislosti se zaváděním emisních povolenek. A jednoho dne by mohly plynovody dokonce zcela vyschnout. „Plyn může být časem zcela zakázán – důkazem je, že již několik let platí plošný zákaz dotací na plynové kotle po celé Evropě. A tento trend se bude jen prohlubovat,“ dodává Formánek.

Jak na výpočty

Abyste měli jistotu, že se vám tepelné čerpadlo vyplatí, případně zda investovat do jeho kombinace například s kotlem či kamny na tuhá paliva či zcela jiného systému vytápění, je vždy nutné si pečlivě spočítat prvotní investici a její návratnost. Marek Bláha připomíná, že v těchto výpočtech nehraje tak zásadní roli samotná cena tepelného čerpadla, ale mnohem důležitější je, na kolik v příštích letech vyjdou jeho provozní náklady. Ty totiž mohou pořizovací cenu i několikanásobně převýšit. Háček je ovšem v tom, že v současné době nikdo nemá křišťálovou kouli, aby dokázal vývoj ceny energií přesně určit.

„Při vysokých cenách elektřiny se většinou vyplatí investovat do kvalitnějších a dražších systémů tepelných čerpadel, která šetří více při provozu a mají nižší náklady na servis. Reinvestice do generální opravy nebo kompletní výměny přijde mnohem později,“ dodává Bláha.

Ceny tepelných čerpadel pro rodinné domy se pohybují okolo 250 až 350 tisíc korun, v případě dražšího systému země–voda šplhají i na 450 tisíc korun. Pro srovnání – cena za zřízení plynové přípojky, instalaci domovních rozvodů, komínu a nákup plynového kotle pro rodinný dům vychází přibližně na 250 tisíc korun.

Na pořízení tepelného čerpadla lze ale využít státní podporu. Dotace z programu Nová zelená úsporám nabízí příspěvek až ve výši 140 tisíc korun. Další možností jsou Kotlíkové dotace nebo program Oprav dům po babičce, o jejichž podmínkách lze více zjistit na stránkách jednotlivých programů.

Při výpočtech návratnosti tepelného čerpadla se podle Formánka většina lidí dostane k pěti až deseti letům provozu s tím, že vždy záleží na individuálních faktorech, jako jsou ceny elektřiny a plynu, cena konkrétního modelu a podobně. Marek Bláha k tomu doplňuje. „Za třicet let, co tepelná čerpadla instalujeme, se ukázalo, že návratnost investice ve skutečnosti vycházela vždy lépe, než co jsme zákazníkům vypočítali, protože v dlouhodobém horizontu rostly ceny energií mnohem rychleji, než se předpokládalo.“

Kdy tepelné čerpadlo začne dávat smysl, popsal v nedávném rozhovoru pro CzechCrunch také Jaroslav Šuvarský z S-Power Energies. „Když máte dobře izolovaný dům a roční spotřeba energií na vytápění je do pěti MWh, nedává čerpadlo smysl, protože je investičně hodně náročné a v podstatě nikdy se vám nevrátí. Ale pokud je vaše spotřeba energií kolem patnáct či dvacet MWh, už se to vyplatí. Čerpadlo dělí spotřebu zhruba čtyřmi – z dvaceti MWh se stane pět a to je obrovská úspora. Je si to každopádně potřeba propočítat, to nemá cenu zakrývat,“ řekl Šuvarský.

Vzduch–voda či země–voda?

Jak již bylo řečeno, výpočty ovlivňuje i volba konkrétního modelu čerpadla. Každé nabízí jinou efektivitu vytápění a jako všude jinde i zde platí, že čím kvalitnější komponenty, tím delší životnost. U renomovaných výrobců jsou dnes podle Formánka k dostání tepelná čerpadla, která budou fungovat patnáct až dvacet let.

Životnost tepelného čerpadla je ovšem ovlivněná i technologií, kterou využívá. Například tepelná čerpadla typu země–voda mají obecně delší životnost, protože nejsou vystavována vysokým teplotním výkyvům a vlivům počasí. „Země má stálou teplotu kolem nuly až pěti stupňů Celsia a tepelné čerpadlo jede celý rok ve víceméně stejných, velmi výhodných podmínkách. Máme v provozu více než dvacetiletá čerpadla naší výroby, která stále bez problému fungují,“ říká Formánek.

Dlouhodobou výdrž těchto systémů potvrzuje i Marek Bláha. „Dnes měníme zákazníkům naše první instalovaná tepelná čerpadla země–voda, která za sebou mají dvacet, některá i skoro třicet let provozu. Výměna se navíc vždy týká jen tepelného čerpadla a zbytek instalace, jako jsou vrty a kolektory, zůstává v provozu dál. U vzduchových čerpadel je potřeba počítat s výrazně kratší životností a také tím, že vyměnit a pořídit znovu musíte vše.“

Systém země–voda je podle Formánka také tím nejúspornějším z druhů tepelných čerpadel. „Jeho sezónní topný faktor je typicky 4 až 5,5, což znamená, že z jednoho kWh elektřiny vyrobíte čtyři až pět a půl kWh tepla,“ vysvětluje Formánek s tím, že se ale jedná o dražší volbu, protože vyžaduje zemní vrt či pořízení kolektorů.

I to je jeden z důvodů, proč je prozatím český trh až z devadesáti procent tvořen systémy tepelných čerpadel vzduch–voda, která jsou dostupnější, ovšem ne tak výkonná jako řešení země–voda, která tvoří v zemích západní Evropy třicet až čtyřicet procent trhu. Formánek však očekává, že tento trend dorazí i k nám. Podle Marka Bláhy totiž tento druh tepelného čerpadla dává velký smysl i u rodinný domů.

Jak ovšem dodává, správná technologie tepelného čerpadla má své místo při vytápění jakéhokoliv objektu. „Instalovali jsme je například i v projektu obytného kontejneru. Také v areálu Zoologické zahrady v Ústí nad Labem, kde využíváme 515 metrů hluboký geotermální vrt. Nebo třeba na hradě Švihov z 15. století, kde se získává energie z obranného vodního příkopu. I v takových atypických případech fungují tepelná čerpadla perfektně,“ říká Bláha.

Zároveň vysvětluje, kdy je instalace tepelného čerpadla problematická. „Obtížněji se instalují do novějších budov, které mají nevhodné topné systémy. Typickým příkladem může být deset let starý rodinný dům s radiátory, který je v zástavbě a s malou zahradou. Zdroj tepla a radiátory jsou relativně nové, vyhodit je by byla škoda, topný faktor tepelného čerpadla s takovými radiátory je horší a můžete narazit i na problém s vhodným místem pro venkovní jednotku,“ dává příklad Bláha.

Podle Formánka jsou nevhodné také objekty, které nemají žádnou otopnou soustavu, například domy vytápěné pouze kamny. „V těchto případech je nutné nejprve vybudovat rozvod topné vody do radiátorů nebo podlahového topení, což může být nákladné. Nicméně otopná soustava zvýší účinnost vytápění budovy, ať topíte čerpadlem, nebo kotlem, takže tuto investici nelze brát jako nevýhodu čerpadla proti jiným zdrojům tepla,“ dodává Formánek.

Závěrem Formánek přidává návod, jak při hledání toho správného a efektivního tepelného čerpadla postupovat. „Najděte důvěryhodného dodavatele a sledujte recenze. Nechte si čerpadlo dobře dimenzovat podle tepelné ztráty domu a podle vaší otopné soustavy. Ověřte, zda má nabídnutý model tepelného čerpadla certifikaci od nezávislé zkušebny (lze dohledat zde, pozn. red.). Zkontrolujte energetický štítek a návrhový výkon čerpadla. Návrhový výkon – takzvaný P-design – musí být maximálně o dvacet až třicet procent menší, než je tepelná ztráta vašeho domu, protože jinak údaje v něm uvedené nebudou v praxi platit! Budou daleko horší. A nechte si ukázat možnosti ovládání čerpadla po montáži.“