Ještě před pár lety v Berlíně vládly malé kavárny, kde se káva připravovala pomalu a cappuccino stálo v přepočtu 90 korun a víc. Dnes se německým trhem šíří nový hráč, který všechno mění. Řetězec LAP Coffee dokázal za dva roky otevřít celkově dvacítku poboček, nalákal silné investory a prodává ten samý nápoj za pouhých 60 korun. To, co začalo jako experiment dvou startupistů, rozpoutalo na největším kávovém trhu v Evropě téměř až válku.

Za značkou stojí dva muži, kteří původně ani neměli v plánu stát se kávovými magnáty. Ralph Hage, rodák z Libanonu, po studiu v Anglii vystřídal vysoké pozice ve firmách jako Delivery Hero, Omio nebo Red Bull. Tonalli Arreola z Mexika zase řídil expanzi startupů Lime a Flink. Oba pracovali v Berlíně a oba byli zklamaní z tamní kávy: buď byla v pekárnách laciná a nekvalitní, nebo výborná, ale drahá a připravovaná velmi pomalu. „V Libanonu je káva každodenní rituál, dostupná pro každého. Tady stojí pět eur, nebo není dobrá,“ říká teď Hage pro Le Monde.

S Arreolou se potkali v rámci berlínského startupového prostředí a časem se spolu dali do řeči o tom, jak by mohla vypadat ideální kavárna. Došlo jim, že obrovský německý trh s kávou se za desítky let skoro nezměnil, navíc většina lidí pije kávu doma. Tak v roce 2023 vznikl jejich první experiment v podobě malého obchodu v Berlíně s názvem LAP Coffee.

Koncept byl jednoduchý: malá provozovna, žádné velké zázemí ani pracovní plochy, automatizované kávovary, rychlý servis a ceny, které nikdo jiný nenabízel. Espresso za 1,50 eura, cappuccino za 2,50, latte za tři.

První pobočka se okamžitě stala hitem mezi mladými lidmi. Na sociálních sítích se objevily fotky modrých kelímků a otevření dalších kaváren připomínalo téměř slavnostní akci. Firma navázala spolupráce se značkami typu Adidas, Lululemon nebo Highsnobiety, pořádala běžecké kluby a pop-up akce. Vypadala víc jako módní brand než tradiční kavárna.

Za dva roky se z malého experimentu stal fenomén. LAP má nyní přes patnáct poboček v Berlíně, čtyři v Mnichově a nově je i v Hamburku. Podporu mu poskytly fondy jako FoodLabs, HV Capital nebo americký Insight Partners, což jsou investoři, kteří jinak stojí například za Zalandem.

Úspěch stojí na extrémní efektivitě. Malé prodejny znamenají nižší nájmy i zákonem dané povinnosti (například v otázce toalet nebo velikosti zázemí), automatizované kávovary šetří čas i práci, kávu nakupují na měsíce dopředu a směny plánují podle počasí. Díky tomu mohou také nadprůměrně platit baristům. Podle Hageho si ve vytíženějších pobočkách přijdou i na 17 eur (412 korun) za hodinu.

Nezůstalo to však bez odezvy. Majitelé malých kaváren tvrdí, že s cenami řetězce nemohou soupeřit. Na sociálních sítích vznikají výzvy k bojkotu, některé provozovny někdo posprejoval a baristé LAP prý čelí nadávkám. „Léta jsme vysvětlovali, proč cappuccino stojí 3,50 eura – aby byli spravedlivě zaplacení farmáři i baristé. Ale selhali jsme ve schopnosti ukázat, co za tou cenou stojí,“ krčí rameny dle portálu The Berliner třeba Phillip Reichel z kavárny Isla Coffee.

A přidává se k němu i Annie Cook, majitelka další kavárny: „Jsme místní podnik. Známe zákazníky jménem, pomůžeme, když něco potřebují. Ale jak máme soupeřit s cenou, která nám nepokryje ani náklady?“

Hage a Arreola kritiku odmítají. Podle nich LAP Coffee tvoří jen půl procenta trhu a láká lidi, kteří by si jinak kávu venku ani nekoupili. „Když jsme otevřeli na Rosenthaler Platz, během pár měsíců tam vznikly další tři kavárny a všem se daří. Nebereme lidem zákazníky, přivádíme je do ulic,“ tvrdí Hage.