Ministerstvo obrany Spojených států zasáhlo do vesmírných závodů a americkým firmám zakázalo využívat ruské služby při vynášení družic do vesmíru. Nařízení, které začne platit v roce 2023, tak Rusko staví do pozice, v níž už je vůči Spojeným státům například Čína, Severní Korea, Írán, Súdán a Sýrie. Nejrozlehlejší země světa však disponuje raketami Sojuz, které mají ve vesmírném průmyslu pověst jinak oblíbených a spolehlivých strojů, a tak je i v dnešní době americké firmy využívají.

Zákaz nicméně přináší větší příležitosti pro americké výrobce nosičů, jako jsou SpaceX Elona Muska nebo Blue Origin Jeffa Bezose, kteří díky novému nařízení mohou získat nové klienty. Pentagon uvedl, že chce tímto krokem snížit rizika v oblasti kybernetické bezpečnosti. Ruská vesmírná agentura Roskosmos to pochopitelně odsoudila.

Ruská kosmická loď Sojuz TMA-11

Podle ní jde o „další projev nekalé konkurence na mezinárodním trhu kosmických služeb“, zároveň ale její šéf Sergej Krikaljov tvrdí, že Rusům nová regulace příliš neuškodí. Prý by naopak mohly trpět americké firmy, které doposud ruských služeb využívaly. Spojené státy již v současné době dávají vojenské zakázky pouze americkým firmám, nicméně problém by mohla mít například firma OneWeb, jejíž cílem je vynést do vesmíru konstelaci družic, které budou k zemi vysílat internetové připojení.

Prvních šest satelitů z uskupení, které by mohlo čítat až 2 000 kusů, vynesla na oběžnou dráhu v únoru právě raketa Sojuz ST-B, se kterou však OneWeb počítá i u dvaceti dalších letů. Zákaz ovšem bude moci nejspíš obejít, protože přestože tento startup vznikl v americkém státě Virginia, jeho sídlo je v Londýně.

Dosluhující raketa Sojuz FG sloužila v poslední době například americké firmě Globalstar při vynesení jejího satelitu, poměrně hojně ruských služeb ale využívá Evropská vesmírná agentura, na níž se však nový zákaz vztahovat nebude. Kromě toho jsou samotné rakety používány převážně na ruské účely, pokud jde o vynášení satelitů.

Jiná situace však panuje v případě posádkových modulů Sojuz, které jsou častým dopravním prostředkem pro astronauty na Mezinárodní vesmírnou stanici. Protože aktuálně NASA nemá vlastní modul, ruská strana svého monopolu využívá a nechává si platit až 80 milionů dolarů (1,8 miliardy korun) za jednoho amerického astronauta, což je cena, která vzrostla téměř čtyřnásobně za posledních deset let.

Američtí astronauti stále v Sojuzech poletí

Zákaz Pentagonu ale mluví speciálně o „službách komerčních satelitů a raketách, které zprostředkovávají činnost komerčních satelitů“ – vynášení amerických astronautů i nákladu na Mezinárodní vesmírnou pomocí Sojuzů tak bude moci pokračovat.

Legislativa si tedy nechává zadní dvířka v případě, že by se do roku 2023 nepodařilo uvést do provozu moduly Boeing CST-100 Starliner ani Dragon 2 od SpaceX, které by měly v budoucnu sloužit přinejmenším americkým astronautům právě pro cesty na Mezinárodní vesmírnou stanici. NASA očekává, že v případě SpaceX a Boeingu bude platit 56 milionů dolarů za jednoho astronauta.

Ruský Sojuz na Mezinárodní vesmírné stanici

V současné době tak mohou američtí výrobci satelitů využívat například raketu Delta IV, jejíž operátorem je samotná NASA. Ta však pro jeden let stojí 350 milionů dolarů (8 miliard korun) a mnohem větší výhodu by tak mohl zákaz Pentagonu znamenat pro SpaceX, které Falcon 9 vypraví na oběžnou dráhu už za 60 milionů dolarů (1,4 miliardy dolarů), například novozélandský Rocket Lab ale mluví o cenách kolem 10 milionů dolarů za start. Ruský Roscosmos je v cenách netransparentní.

Foto: spatlan/Flickr, Nasa Johnson / Flickr, NASA/Carla Cioffi