Franta Prachař vyrůstal v prostředí, kde se herectví bralo jako přirozená součást života, přesto dlouho mířil jinam. Jako malý hrál fotbal za Slavii i Slavoj Vyšehrad a snil o profesionální sportovní kariéře. Nakonec ale vyhrálo herectví – spíš pozvolna než jako předem daný plán. „Když něco dělám, chci v tom být dobrej. Nechtěl bych ztratit život tím, že budu v něčem průměrnej,“ říká v pořadu Režim nerušit.

Čerstvě osmnáctiletý herec dnes studuje konzervatoř, kam nastoupil i proto, že se mu na základní škole nedařilo a na gymnázium se nedostal. Nakonec se to ale ukázalo jako dobrý tah – loni si zahrál například ve filmech Pod parou nebo Stvůry, objevil se také v Othellovi na Shakespearovských slavnostech. Přesto odmítá představu, že by se mohl opřít jen o své příjmení. „Nedá se spoléhat na to, že mi něco spadne do klína, to je hloupost,“ říká otevřeně.

Se jménem Prachař se přitom pojí i zvýšený zájem médií. Mladý herec vyrůstal pod drobnohledem bulváru, který o něm psal už během dospívání. Dnes k tomu přistupuje s odstupem. „Kdybych řešil, co si o mně lidi myslí, tak bych se z toho zbláznil,“ vysvětluje.

Vedle herectví hraje v jeho životě důležitou roli také hudba. Prachař hraje na kytaru, píše texty a s kamarády má kapelu, která by měla brzy oficiálně vydat svou první písničku. „Rap a podobný věci ale dělat nechci. Vždycky jsem měl radši elektrický kytary, rock’n’roll a pop rock,“ říká. Na podzim se navíc objevil i na show hudebníka Mat213, kde společně zazpívali zatím nevydaný song o nepo babies a „vyšlapané cestě“. Ironie a nadsázka jsou podle Prachaře způsobem, jak se s nálepkami vyrovnat.

Sebevědomí, které vyzařuje navenek, pro něj prý není póza, ale spíš způsob, jak si udržet odstup od očekávání okolí. „Já si budu vždycky dělat, co chci,“ shrnuje svůj přístup. Zároveň ale přiznává, že to neznamená naprostou lhostejnost. „Každej jsme někdy křehkej, ale snažím se to neventilovat do veřejnýho prostoru,“ dodává.

Podobně střízlivě mluví Prachař i o zkušenostech, které k jeho kariéře přibývají mimo herectví. Na jaře si vyzkoušel modeling a objevil se na přehlídce, přestože dřív tvrdil, že model nikdy být nechce. Bral to spíš jako experiment než novou ambici – a zkušenost ho v tom utvrdila. „Modeling je hrozně otravnej – být někde devět hodin a pak se na chvíli projít,“ komentuje.

Volný čas tráví s kytarou, kamarády nebo u piva a přestože dřív říkal, že se s osmnáctinami odstěhuje od rodičů, realita je zatím o něco pomalejší. Sám o sobě mluví jako o „mamánkovi“ a přiznává, že odchod z domova ještě odloží. „Od maminky se těžko odchází,“ uzavírá s úsměvem.

Celý rozhovor si můžete poslechnout v přehrávači výše, na Spotify, v Apple Podcasts i na YouTube. Pro novinky pak sledujte @rezimnerusit na Instagramu.