Je libo hořčík, pořádnou dávku vitaminu C nebo vápník? Suplementy neboli doplňky stravy jsou čím dál oblíbenější součástí životního stylu mnoha lidí. A přestože mohou být v některých případech přínosné, zdravý člověk je zpravidla nepotřebuje. Spolu s nutriční specialistkou Markétou Gajdošovou přinášíme další díl o zdravém a efektivním stravování, který se tentokrát zaměřuje na výhody, ale i nástrahy a rizika suplementů.

Doplňky stravy můžeme rozdělit do dvou základních kategorií: přírodní a syntetické. První zmíněné jsou koncentrované výtažky z potravinových zdrojů a rostlin, které obsahují fytonutrienty. Ty mohou přispívat k lepšímu vstřebávání a využití v těle. Zato syntetické suplementy jsou naopak vyráběny chemickými procesy v laboratořích a mnohdy jsou levnější a dostupnější.

Jaké si tedy vybrat? Pokud nemusíme hledět na cenu, podle některých výzkumů může být bioaktivita přírodních suplementů vyšší, a to díky synergickému účinku jejich složek. To znamená, že jejich společný efekt je větší, než kdybychom jednotlivé účinky jen sečetli.

Ať už se jedná o doplňky přírodní, nebo syntetické, je potřeba mít ale na mysli stále opakovanou mantru, kterou najdete i na obalech. „Suplementy by nikdy neměly být považovány za náhradu pestré a vyvážené stravy,“ připomíná nutriční specialistka Markéta Gajdošová. Co to v praxi znamená? Většinu chybějících živin může člověk získat z jídla či nápojů a po doplňcích by měl sáhnout až v případě opravdové potřeby. Navíc v ovoci nebo zelenině jsou některé vitaminy či minerální látky v takových kombinacích s dalšími živinami, že je není možné uměle replikovat.

Zjednodušeně tak platí, že pokud chceme třeba zlepšit svůj imunitní systém, je dobré konzumovat hovězí maso a skrze něj dostat do těla zinek. Svalům a nervům zase pomůže hořčík díky ořechům a špenátu. A stejně jako minerály najdeme v pestré stravě i potřebné vitaminy. Například vitamin C, který působí v tkáních a plazmě jako antioxidant, je možné získat z citrusových plodů nebo listové zeleniny. Vitamin B12, který zase podporuje tvorbu červených krvinek a jejž také obsahuje řada oblíbených suplementů, najdeme ve zvěřině, mléčných výrobcích i rybách.

Někdy se ale doplňky skutečně mohou hodit, především tehdy, kdy je obtížné získat jejich dostatek pouze z běžné výživy. Jedná se třeba o vitamin D nebo omega-3 mastné kyseliny, kterých je v potravinách obecně málo. Nemluvě o lidech s určitými stravovacími návyky. Třeba vegetariáni a vegani obvykle zvolí vitamin B12, železo a omega-3 mastné kyseliny, které jsou obtížně dostupné z čistě rostlinné stravy.

Těhotné ženy zase potřebují vyšší dávky kyseliny listové, železa i vápníku, sportovci mohou vyhledávat bílkoviny a elektrolyty. Vždy záleží na individuálních potřebách jednotlivce a pro všechny platí poučka, že by se měli nejprve poradit s odborníkem, podstoupit základní krevní rozbor a až potom o zařazení suplementů rozhodovat. „Užitečná může být i revize jídelníčku a zamyšlení se nad tím, zda v základu nejde potřebná živina doplnit přirozenou cestou skrze stravu,“ dodává Gajdošová.

Zatímco nedostatek určitých živin může představovat pro člověka riziko, nevyhne se mu ani při přílišném nadbytku suplementů. Ten může v některých případech způsobit toxicitu, což vede k vážným zdravotním problémům. Mezi ně může patřit poškození jater nebo kostní problémy, což je obzvlášť rizikové u vitaminů rozpustných v tucích (A, D, E, K). „I nadměrné užívání minerálních suplementů, například železa nebo zinku, může vést k toxicitě, potažmo ovlivnit vstřebávání jiných živin,“ vysvětluje Gajdošová.

Zvlášť škodlivé pak mohou být ty suplementy, které jsou spojeny s pochybnými zdravotními tvrzeními. Opatrní bychom měli být u spojení jako detoxikační produkt nebo spalovač tuků. Suplementy navíc nefungují ani v rámci prevence některých onemocnění. Jak odbornice upozorňuje, vitaminové ani minerální doplňky podle studií nesnižují riziko rakoviny či kardiovaskulárních onemocnění. Stejně tak v jejich prevenci zatím není vědecky potvrzena ani role omega-3 mastných kyselin.

U produktů, které slibují „zázraky“, je navíc klíčové ověřit si, zda se na nich nachází certifikace třetí strany, jako je třeba NSF International nebo USP. Jedná se o nezávislé organizace, které se zaměřují na testování a certifikaci v oblasti bezpečnosti a kvality léků a dalších produktů.

Pokud ale pilulky nedovážíme z daleka, můžeme se v rámci Evropské unie spolehnout na legislativu, která stanovuje pravidla pro složení, označování a bezpečnost suplementů prodávaných přímo v EU. Místní trh kontroluje Evropský úřad pro bezpečnost potravin a každá členská země má i své vlastní národní orgány – v Česku se jedná o Státní zdravotní ústav –, dohlížející na dodržování pravidel. Na evropském trhu se navíc využívá takzvaná zásada předběžné opatrnosti, což znamená, že pokud existuje vědecký důkaz o potenciálním riziku produktu, jeho prodej může být omezen nebo úplně zakázán.