Na světě je jen málo lidí, kteří strávili dlouhé časové úseky v uzavřených prostorech bez možnosti odejít, avšak astronauti jsou jedni z nich. V podobných scénářích jako z Mezinárodní vesmírné stanice se nyní ocitá zásadní část lidstva, a tak někteří astronauti sdíleli se světem svoje rady na to, jak se s nastalou situací popasovat.

„Jestli existuje jedna věc, ve které musí být astronauti dobří, tak je to život v malých uzavřených prostorech ve dlouhých časových úsecích,“ napsala na Twittter Anne McClainová, která strávila 203 dní na oběžné dráze.

Americká NASA má v této oblasti ostatně množství poznatků, které nasbírala za 20 let fungování Mezinárodní vesmírné stanice. Tamní psychologové shrnuli poznatky do pěti behaviorálních dovedností, které by astronauti měli dodržovat a jsou ostatně aplikovatelné i na běžný život.

V první řadě je potřeba dobrá komunikace. NASA ji popisuje do detailů jako dovednost, kdy spolu posádka volně sdílí veškeré pocity, včas identifikuje vzájemný konflikt a následně i pracuje na tom, aby ho vyřešila. Je také třeba sdílet svůj záměr se skupinou ještě předtím, než začnete konat, a ujistit se, že všem a všemu dobře rozumíte.

Pokud situace vyžaduje, aby někdo situaci velel, potřeba je ve vesmíru i dobrý lídr a zároveň posádka, která ho bude následovat. K tomu je nutná elementární důvěra mezi členy posádky, nastavení priorit i to, aby lídr vedl ostatní na základě vlastních činů, ne rozkazů. Všichni by také měli přijmout vlastní zodpovědnost.

Produktivní život v týmu

Třetí oblast nazvala NASA jako péči o sebe sama. V situacích, jako prožíváme právě nyní, je potřeba sledovat, jak se cítíme po fyzické a psychické stránce, zda máme dostatek spánku a jakou máme náladu. Zároveň je ovšem důležité, abychom dokázali svou psychiku udržovat sami a negativní pocity nepřenášeli na skupinu, se kterou jsme v izolaci.

Stejně tak jako sami o sebe bychom se ale podle astronautů měli starat o dobré podmínky celé skupiny Přes ztížené podmínky musí astronauti udržet produktivitu v týmu. Toho docílí například tak, že iniciují společné aktivity, snaží se vytvořit pozitivní vztahy, ale také se dokáží za tým obětovat – například se dobrovolně přihlásí k nepopulárním úkolům, nabízejí (ale i přijímají) pomoc, nebo problém takzvaně vezmou na sebe.

Na život ve skupině se NASA zaměřuje i v posledním bodu. V první řadě se totiž z astronautů vůbec musí stát tým, a to přesto, že se v něm sejdou lidé s různými povahami, názory i vnímáním. Astronauti tak radí, aby se lidé naučili rychle přijímat rozdíly, ale také následně přijali individuální role a úkoly v týmu, vše s cílem udržet pozitivní náladu a klid.

Stanovit si cíle, limity a konat

Ke stejnému tématu se vyjádřil i jeden z neslavnějších astronautů současnosti Chris Hadfield, který pod kanadskou vlajkou strávil ve vesmíru 166 dní v rámci čtyř misí. „Na Mezinárodní vesmírné stanici je extrémně nebezpečné prostředí, přesto máme způsoby na to, jak zůstat produktivní,“ tvrdí Hadfield, který své rady sdílel v krátkém videu (viz níže).

Nabízí čtyři jednoduché body, které může do života aplikovat každý:

1. Uvědomit si skutečné riziko, získat informace z důvěryhodného zdroje, ne se jen viru panicky bát.
2. Stanovit si cíle na dnešní odpoledne, týden či celý měsíc.
3. Říct si, jaké jsou omezení, které se s cíli pojí, co je třeba udělat z povinnosti, co nejde z finančních důvodů apod.
4. Konat.

Hadfield ovšem radí, že nemusíme nutně dělat věci, kterými trávíme čas běžně, naopak vidí izolaci jako příležitost k tomu, zkusit něco úplně nového. „Není lepší čas na izolaci, spoustu lidí má přístup k internetu a veškeré vědění světa je na dosah,“ říká Hadfield.

Deníček, procházky a videokonference

Své osobní typy sdílel s deníkem The New York Times také astronaut Scott Kelly, který strávil ve vesmíru neuvěřitelných 520 dní, z toho téměř rok v kuse na Mezinárodní vesmírné stanici. Jedna z jeho rad tak je, mít pevně nastavený rozvrh, díky kterému měl stále co dělat.

„Když jsem se vrátil na Zem, chyběla mi denní struktura a bylo pro mě těžké se bez ní naučit žít,“ píše Kelly. Neměli bychom podle něj zapomínat ani na pevné časy vstávání a chození do postele.

Jedna z nejzásadnějších věcí, která prý Kellymu chyběla, bylo právě chození venku, a proto radí – pokud můžete, jděte ven. Jako astronauti tuto možnost zkrátka neměli, a tak si prý někteří pouštěli zvuky přírody do sluchátek a trávili hodiny s experimenty růstu květin.

Kelly také říká, že během roční mise na ISS si téměř každý den našel čas na zápis do svého deníčku. Pokud trpíte tím, že jsou každodenní zápisy monotónní, měli byste se podle astronauta snažit popsat své pocity a zážitky spíše než soupis věcí, co jste daný den dělali.

V neposlední řadě je potřeba zůstat ve spojení a snažit se s někým „venku“ spojit každý den. Nejen, že izolace nedělá dobře psychice, ale prokazatelně také oslabuje i organismus a lidský imunitní systém, který je při zvládnutí koronaviru klíčový.