I když je naše advokátní kancelář Sedlakova Legal česká, díky zaměření na startupové prostředí často řešíme i zahraniční investice, například v Estonsku, kde je silný startupový a technologický segment. Mezi konkrétní zdejší jména patří například nákupní poradce Outfindo či Cruxo, jež pomáhá e-shopům zvyšovat příjmy, ale také estonské Ota Sync (konkurent Mews), obchodní nástroj Getpin i další startupy z Litvy, Německa či Velké Británie.

Díky těmto zkušenostem z praxe vidíme, kde mají zdejší startupové investice mezery. Jaké existují typy investorů a právní náležitosti investic? Jakým lokálním specifikům se musíte přizpůsobit? A co by šlo udělat lépe?

Typy investorů

Když český startup shání peníze, mnohem častěji než ty v zahraničí spoléhá na úzký okruh prvotních „věřících“, tedy rodinu a přátele. Angličtina tuto skupinu investorů trefně označuje jako FFF – family, friends and fools. Zkrátka lidé, kteří vám dají peníze, protože vás spíš mají rádi, než že by věřili vašemu úžasnému projektu. Od FFF samozřejmě nemůžete očekávat vysoké částky, fungují spíše jako první pomoc, případně pro přechodné období, než získáte svou první oficiální investici.

Od této skupiny se pak odlišují takzvaní andělé, kteří již obecně mají zkušenosti z konkrétního oboru, v němž často působí celou svou kariéru. Do startupu tak kromě peněz vkládají i své know-how a kontakty, do řízení i nastavení strategie jsou zapojení aktivněji a zakladatelům tak pomáhají v dalším rozvoji. V zahraničí mají andělé bohaté zastoupení, v Česku tento typ ve větší míře chybí (až na pár výjimek jako například Garage Angels). Obě tyto skupiny náležejí do takzvané pre-seed fáze investice, kde se investované částky pohybují maximálně v řádu několika stovek tisíc českých korun.

České investiční fondy jsou většinou středně velké a startupům poskytují investice od pre-seed kol po Series A. Ve světě, zejména pak ve Spojených státech, mají venture kapitálové fondy obvykle větší finanční zázemí a startupy tak podporují dlouhodobě, nejen v prvních fázích. Výše investice se již pohybuje v řádu jednotek až desítek milionů korun.

Konvertibilní půjčka

Ať už jde o andělské investory nebo klasické venture kapitálové fondy, u startupových investic se obecně využívá několik podob včetně půjček nebo přímého vstupu výměnou za podíl ve firmě. Každá varianta má své pro a proti a zároveň u všech vidíme při srovnání Česka a zahraničí několik rozdílů. Vzhledem k našim posledním zkušenostem s investováním do estonských startupů porovnáme rozdíly v jednotlivých dokumentacích právě s touto zemí.

Mezi nejoblíbenější způsoby investice patří konvertibilní půjčka (CLA) – investoři startupu půjčí peníze a dopředu si dohodnou podmínky, za kterých se tato půjčka přemění na podíl. Mezi primární parametry dohody patří výše zápůjčky, případný úrok, datum splatnosti a výše podílu, který za zápůjčku může investor nabýt.

Splatnost je určena buď přesným datem, nebo okamžikem, kdy startup nabírá další investiční kolo. A stejně tak se určuje i výše podílu pro investora – buď získá přesně domluvená procenta, nebo se spočítá cena podílu podle valuace startupu v době, kdy se konvertuje, a investor získá za svou půjčku podíl se slevou (tedy větší podíl, než za stejné peníze získávají pozdější investoři).

Rozdíl mezi CLA v Česku a v zahraničí je nejčastěji u konverze. V zahraničí je konverze často povinná, investor si o vrácení zápůjčky může říct jen v omezeném množství případů. Naopak v Česku se stále objevují investoři, kteří si nechávají otevřenou volbu, zda konvertují zápůjčku na podíl. Startupy jsou tak delší dobu v nejistotě.

Dalším rozdílem je zřizování takzvaného Supervisory Boardu (dozorčí rady). V zahraničí je tento orgán důležitý, protože koriguje jednání jednatelů společnosti, kdy podmiňuje některá rozhodnutí právě svým předchozím souhlasem. Jedno nebo i více míst pak náleží právě investorům. U nás naopak kontrola ze strany investorů probíhá přes tzv. key decisions, která by neměla být schválena bez předchozího souhlasu investora, případně většiny investorů (tzv. Investor Majority).

Posledním značným rozdílem je vyjednávaní a uzavírání takzvaných founders agreementů, které upravují vztahy mezi zakladateli a často poukazují i na připravenost startupů jít do větší investice. Tento typ smluv by měl být uzavírán mezi zakladateli ještě před vstupem investora, jak je tomu typicky v zahraničí. V Česku zakladatelé často čekají, až s tímto požadavkem přijde investor, do té doby častokrát úpravu vzájemných práv a povinností neřeší (o to je pak těžší exit jednoho z nich, pokud mezi nimi vznikají neshody).

Peníze za ekvitu

Dalším způsobem financování je klasická investice (peníze za ekvitu), kde se podíl ve společnosti „kupuje“. Uvozovky jsou zde proto, že u investice sice investor za peníze získává podíl, peníze však nesměřují zakladatelům a ostatním společníkům, ale posílají se přímo startupu na jeho další rozvoj. Proto se tyto investice nedělají formou prodeje podílu, ale zvyšováním základního kapitálu, kde investor přebírá vkladovou povinnost a upíše podíl. Je to bezpečné a efektivní.

Při přímé investici do podílu ve společnosti je mezi Českem a zahraničím největší rozdíl v přísnosti investorů. Každý startup prochází před investicí právní a případně daňovou prověrkou (due diligence) a téměř vždy se přitom najde nějaký kostlivec ve skříni. S tímto se u investic počítá a startupy dostávají čas tyto problémy napravit – buď před uzavřením investice, nebo nějakou dobu poté v rámci tzv. post-closing actions.

Rozdíl je zde proto v ručení za problémy. V zahraničí je ručení zakladatelů za potíže společnosti často limitovanější, záruky jsou obecnější a spoustu z nich neposkytují zakladatelé, ale přímo startupy. Čeští investoři bývají přísnější v tom, co považují za fundamentální záruky a jak dlouho chtějí, aby zakladatelé ručili za problémy, které se případně objeví. Čeští zakladatelé totiž bývají na investici méně připraveni a v zahraničí má edukace trhu a startupové investování delší tradici.

V Česku se často dokumenty chystají až v okamžiku, kdy investor vstupuje, a proto existuje větší riziko, že před vstupem investora opravdu nějaký kostlivec ze skříně vyskočí. Je nutné najít rozumný kompromis, který investorům přinese klid a zakladatelům nepřidá vrásky. Mezi klíčové záruky patří zejména to, že má startup v pořádku IP (duševní vlastnictví), český evergreen v podobě zaměstnanců a kontraktorů (kde velice často hrozí švarcsystém) a daně.

Zaměstnanecké akcie pro klíčové pracovníky

Další rozdíly mezi Českem a zahraničím lze vidět u zaměstnaneckých opčních/akciových programů (tzv. ESOP), které jsou způsobeny naším daňovým režimem. U nás dlouhodobě chybí incentivy pro zakladatele, aby rozdávali podíly ve společnostech zaměstnancům, což by vedlo k udržování talentů a podpoře rychlejšího rozvoje startupů.

Daně a odvody na sociální a zdravotní pojištění, které by měly společnosti a zaměstnanci platit u přidělování zaměstnaneckých podílů v kombinaci s daněmi při prodeji, dělají z ESOPu často nedostupný sen. České startupy se tedy nejčastěji kloní k virtuálním podílům (takzvaným phantom shares), kde se podíly na zaměstnance nepřevádějí, ale smluvně se jim garantuje, že pokud někdy bude zakladatel dostávat za svůj startup peníze, pak se s daným zaměstnancem rozdělí a zaměstnanec dostane smluvně určený díl na hodnotě společnosti.

V zahraničí jsou ESOPy běžné, dostupné a jednoduché. Lákání talentů je tedy pro zahraniční společnosti opravdu snadné a často v nich končí i skvělí lidé z Česka právě proto, že vědí, že budou na úspěchu startupu opravdu participovat.

Vzorová investiční dokumentace

Aby byl kapitál alokovaný rychle a efektivně a investice nestála na dohadování právníků, na vyspělých trzích se pro investiční transakce používá standardizovaná smluvní dokumentace. Jedná se o sadu dokumentů obsahující základní prvky investičního procesu včetně takzvaného term sheetu, seznamu dotazů pro due diligence, vzoru akcionářské dohody či smlouvy o konvertibilní zápůjčce.

Celá sada je navržena s tím, aby jasně definovala podmínky investice a chránila práva obou stran – investorů i startupů. V zahraničí je standardizovaná smluvní dokumentace běžná a považuje se za klíč ke snadnému investičnímu procesu. Proto jsme se ve světě inspirovali i my v Česku a společně s dalšími advokátními kancelářemi vytvořili vzorovou investiční dokumentaci, která je volně dostupná k použití.

České startupy nemají tolik prostoru na chyby

Trhy ve vyspělých zemích od Spojených států po Izrael investují do zajímavých startupů jednotky až desítky milionů dolarů. Když začínající společnost dostane takový kapitál, může rychle škálovat, nabírat slibné talenty a zároveň i investovat do výzkumu nebo marketingu.

U nás se investice do startupů obvykle pohybují v řádu milionů až desítek milionů korun, což českým podnikům v prostředí mezinárodní konkurence ztěžuje nejen start, ale i případnou expanzi. Na druhou stranu se české startupy díky omezenému přístupu k zahraničnímu kapitálu rychle naučí využívat dostupné zdroje co nejefektivněji. Nemají totiž takový prostor pro chyby jako jejich mezinárodní kolegové.