Že se ve hrách survivalového žánru staráte o naplnění žaludku svých postav, rozvoj jejich osady nebo výrobu vybavení kombinováním různých předmětů a surovin, to je vcelku standardní. Ale že tak činíte před stovkami tisíc let, to už se tolik nevídá. Do doby kamenné vás vezme nový titul Polylithic od zlínských vývojářů v čele s Pavlem Novákem. Právě ten v komentované ukázce představuje hru, kterou si ještě letos budete moci vyzkoušet v předběžném přístupu.

Polylithic vám svěří roli pravěkého člověka, který se bude muset postarat o potravu, pazourky a přežití nejen mezi mamuty. A pokud budete chtít, tak nejen o své vlastní. „Nejsilnější stránkou naší hry je survival prvek, který chceme ozvláštnit staráním se o kmen a jeho členy. Je to klišé, ale jednoduše jsme se snažili udělat takovou hru, jakou bychom sami chtěli hrát,“ říká Pavel Novák ze studia Polyperfect pro CzechCrunch.

Neobvyklé zasazení do doby kamenné navíc přímo ovlivní i hratelnost. „Pravěk je super tím, že tolik her z něj není. Je to doba zajímavého přerodu společnosti z lovců a sběračů na farmáře, který ve hře zobrazujeme,“ vysvětluje vývojář volbu dávných kulis. „No a taky když jsme se podívali na všechny naše produkty a hledali průnik, tak jsme ho našli tam,“ dodává o titulu, který by ještě letos měl být dostupný v early accessu.

Tím Novák připomíná základní stavební kameny svého studia. Ty najdete také v názvu chystané hry. Druhá část titulu Polylithic tedy připomíná paleolit a neolit, kdy lidstvo uchopilo první nástroje a napříč stovkami tisíc let dokráčelo až k zemědělskému stylu života. Ale první půlka názvu je odkazem na polygony, zjednodušeně řečeno prvky trojrozměrné grafiky – a na lowpoly neboli nízkopolygonovou stylizaci, která je pro Polyperfect typická.

Zlínští tvůrci se totiž dosud zaměřovali na výrobu herního obsahu, takzvaných assetů, pro jiné vývojáře. Nezávislí autoři i zavedená studia si od nich do svých her mohli koupit třeba sadu modelů vojenské techniky. Či kód pro rozpohybování herních postav. Anebo… balík 3D modelů dávno vyhynulé fauny. Proto ta slova o hledání průniku s produkty Polyperfectu, kromě zajímavého zasazení byl pravěk důsledkem praktického využití stávajícího portfolia.

To ale neznamená, že by blížící se novinka byla nějakou narychlo připravenou jednohubkou. „Původní myšlenka Polylithicu byla vyzkoušet naše produkty při tvorbě jednoduché hry a zároveň je vylepšit pro naše uživatele. Jenže uplynuly tři roky a hra má mnohem větší ambice, i když nadále používáme naše assety. Ty se ale snažíme posunout na novou úroveň a přidáváme vlastní technickou nadstavbu.“

Na tvorbě assetů studio vybudovalo úspěšný byznys, prodalo přes sto tisíc produktů, které vyjdou na desítky eur. Spolupracovalo dokonce s VR firmou Oculus, modely ze Zlína se objevily také ve virtuální instalaci přírodovědného muzea v Los Angeles. Mimochodem o pravěku. „S paleontology jsme řešili takové detaily jako úhel ohnutí prstu lenochoda. Nebo tvar varlat lva, což je ve stylizované grafice celkem úsměvné,“ vzpomínal už dříve Novák. Ten sám v minulosti spojil síly i s Willem Wrightem, autorem legendárního SimCity nebo The Sims.

Novák a jeho kolegové nicméně za sebou mají už i vydání vlastní prvotiny, před pár měsíci představili veselou hříčku FFF. „Byla to skvělá zkušenost. Hra, která původně byla jen zadáním pro stážistu, se rozrostla na osvěžující úlet a odběhnutí od lowpoly grafiky. Ani zdaleka na sebe nevydělala, ale nabyté poznatky teď můžeme aplikovat při tvorbě Polylithicu,“ popisuje Novák.

„Není žádným tajemstvím, že dělání her je opravdu náročné. Čím více ale máte informací a víte, jak celé odvětví funguje, tím větší máte šanci na úspěch a nemusí to být taková sázka do loterie. U Polylithicu se učíme dál, hlavně teď při jednání s několika vydavateli, kteří o hru projevili zájem,“ říká zakladatel studia. Konkrétně jedná například s platformou Epic.

Pavel Novák k tomu všemu stíhá také vést ateliér herního designu na zlínské Univerzitě Tomáše Bati – semestr odstartují výletem do Ratají, kde se odehrává historický hit Kingdom Come. Anebo pomáhat s další českou hrou Wind Rider, v níž si tak trochu po tleskačovsku zasvištíte na létajícím kole. A co přijde po pravěku? „Přál bych si možná něco menšího, výtvarně silného a z českých reálií. Ale uvidíme.“