Lovec Kraven? Čekali jsme kopec kravin. Ale když přimhouříte oči, je to OK akce s drsným superhrdinou

Aaron Taylor-Johnson vytahuje tenhle další pokus Sony Pictures svézt se na superhrdinské vlně nahoru. Zasloužil by si ale lepší film.

Michal MančařMichal Mančař

Aaron Taylor Johnson (Finalized)

Foto: Falcon

Škoda, že Lovec Kraven selhává scenáristicky a na poli záporáků. Jeho hlavní hrdina totiž baví

0Zobrazit komentáře

Je tu další „fejková“ marvelovka. Po Madam Web, Morbiovi a Venomovi přichází Lovec Kraven. V téhle společnosti byste nejspíš čekali opět nějakou filmovou tragédii. Ale víte co, Kraven je vlastně takové koukatelné béčko s vyšším než béčkovým rozpočtem. Občas hloupoučký, ale ve výsledku často i zábavný film. Tedy doopravdy zábavný, nikoliv ironicky zábavný svou nepovedeností jako Morbius a Madam Web.

Vzpomínáte si na filmového Hulka s Erikem Banou nebo vlastně i Edwardem Nortonem? Nebo na snímky jako Daredevil a Elektra? Prostě takové ty prvnější, nesmělé pokusy o superhrdinské filmy podle komiksů z roku 2000-něco. Tak Lovec Kraven s namakaným Aaronem Taylor-Johnsonem v hlavní roli je právě takový. Akorát že teď už je rok 2024, což může činit jisté potíže.

Film je klasická superhero origin story. Mladému klučinovi umře milovaná maminka, tatínek je zlotřilý mafián, mladíkovi se stane něco strašného a podivného a získá supersílu a supersvaly. Kariéra lovce zločinců může začít. Jo a ještě stihne zklamat bráchu – to určitě nebude mít o X let později žádný dopad, že ne, ho ho ho… Ten scénář už jste četli nebo viděli stokrát. Ale na rovinu, ono to stále docela baví.

Samotný Kraven je mysticky napojený na divoký, zvířecí svět. Je nadpřirozeně mrštný a silný. Když loví kořist, schody vybíhá po čtyřech. Zároveň je to skutečný predátor, umí být dravý a krvelačný a ta animálnost na plátně je zábavná. Není to žádný čistý klaďas, klidně vytrhne tygří zub a rozbodá zloduchovi krk. V někdy až sanitizované podobě superhrdinského žánru to je příjemně přímočaré.

Poloha antihrdiny panu Kravenovi sedí, stejně tak Aaron Taylor-Johnson se na roli chvástajícího a svaly neustále ukazujícího borce fakt hodí. Na rozdíl od v úvodu jmenovaných filmů a postav byste ho klidně mohli hned transplantovat do jinak (= lépe) natočeného filmu.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Russell Crowe už zase hraje Russella Crowea, tedy nabručeného šedesátníka, jen s méně úsměvy a s ruským přízvukem. A za lehkou zmínku snad stojí Fred Hechinger, úchylný císař z druhého Gladiátora v opět nelichotivé roli Kravenova ustrašenějšího bráchy.

Pak už je to ale horší. Záporáci se podivně pitvoří nebo jsou toporní – a hlavně nezajímaví – jak epizodní protivníci z nějakého seriálu z před dvaceti let. Kravenova kámoška se z top právničky stane drsnou lovkyní („Nejsi jediný, kdo má tajemství!“). A všechno to doprovází scénář, který šustí papírem víc než hurikán v knihovně.

Film snad úplně všechno zbytečně a polopaticky vysvětluje. Cpe vám titulky s názvem místa, abyste neměli dojem, že tahle divočina je stále Londýn. Na záběru z bezpečnostní kamery bliká obří nápis „100% SHODA, TOHLE JE LOVEC KRAVEN!“. Chybí snad jen to, aby se při větách jako „Vy jste ta nejlepší investigativní právnička ve vaší firmě, takže můžete najít toho a toho zloducha!“ herci podívali do kamery. A i když tohle překousnete, tak vás zklame kvalita triků, především neuvěřitelných CGI zvířat.

Těch negativ je dost. Jenže pak Lovec Kraven ukáže, že to je opravdu lovec a dravec a borec a s pomocí pěstí, pastí, oštěpů i zubů přepadne v lese komando zločinců. A vy se příjemně bavíte a říkáte si, že peníze za popcorn a kino už jste utratili u horších filmů.

Mimochodem, proč jsme Lovce Kravena označili za „fejkovou“ marvelovku? Spolu s dalšími vyjmenovanými postavami patří do komiksového Marvelu, ale paradoxně nejsou součástí marvelovského filmového univerza. Filmová práva na tyhle postavy – obvykle spojené se Spider-Manem – drží Sony Pictures.

Jen v případě samotného pavoučího muže se s úspěšnější konkurencí Sony dohodlo na spolupráci, jinak si ale jede po vlastní ose. Naneštěstí pro nás diváky. Lovec Kraven je z těch pokusů spolu s prvním Venomem nejlepší, ale ta laťka je dost nízko.

Na Netflixu vyšel jeden ze seriálů roku. Sto roků samoty je pohlcující adaptace literární klasiky

Sto roků samoty je adaptace stejnojmenného románu Gabriela Garcíi Márqueze, jednoho ze stěžejních děl magického realismu.

Tomáš ChlebekTomáš Chlebek

one-hundred-years-of-solitude-netflix-1

Foto: Mauro González/Netflix

Minisérie Sto roků samoty na Netflixu

0Zobrazit komentáře

Nový seriál podle slavné knihy od Gabriela Garcíi Márqueze se povedl! To a mnoho dalšího přináší aktuální vydání newsletteru Watch, kde shrnujeme nejzásadnější dění ve filmovém i televizním světě, upozorňujeme na zajímavé trailery a doporučujeme, co si pustit. Přihlásit se k jeho odběru můžete v boxu níže.

Každý pátek vám ukážeme nové filmy, seriály a tipy, co sledovat nejen o víkendu.

Newsletter Watch | Poslední vydání

Sto roků samoty, román kolumbijského spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze z roku 1967, je nejen stěžejním dílem žánru magického realismu, ale považuje se i za jeden z nejlepších španělsky psaných textů vůbec a klenot světové literatury. Říct, že adaptovat ho do seriálu je výzva, je docela slabé označení. Šestnáctidílná minisérie, jejíž první polovina právě vyšla na Netflixu, k látce nicméně přistupuje s grácií a představuje jednu z nejzajímavějších televizních podívaných poslední doby.

Příběh, odehrávající se asi mezi polovinou 19. a 20. století, sleduje několik generací rodu Buendíů. Začíná svatbou Josého Arcadia Buendíi a Úrsuly Iguarán, kteří se ze svojí rodné vesnice spolu s velkou skupinou přátel a známých vydávají hledat nové místo pro život. Uprostřed bažin založí utopickou osadu Macondo, kde se dějí zvláštní věci – někteří lidé se vznášejí, mrtví se někdy vracejí, potulná skupina cikánů sem přináší netušené zázraky jako magnety, led, alchymii, fotografii, ale také sirup neviditelnosti.

Minisérie, stejně jako knižní předloha, všechny více i méně uvěřitelné věci vyobrazuje, jako by si byly rovny, a vytváří tak specifickou atmosféru. U televizního zpracování je přitom třeba zmínit výpravu, kulisy a kostýmy – natáčelo se v Kolumbii, a tak Macondo, stejně jako všichni jeho obyvatelé, působí dokonale autenticky. I kdyby Sto roků samoty nakonec nepřesvědčilo svým vyprávěním, už sama audiovizuální stránka s krásným, bohatým prostředím, zachycená okázalou kamerou proplouvající prostorem, stojí za pozornost.

I vyprávění nicméně podle většiny ohlasů funguje. Přestože adaptace bývá někdy příliš doslovná (vypravěč ve voiceoveru mnohdy přímo cituje knihu) a děj plyne bez velkého spádu, trávit čas v jeho prostředí je jednoduše obohacující, byť zdaleka ne vždy příjemná zkušenost. Jsou zde také všechny základní motivy předlohy jako zhoubný vliv moci, boj mezi vírou a racionalitou, ztráta nevinnosti a ideálů, samota, plynutí času a další. Tak si Sto roků samoty pusťte a nechte se pohltit.


Co ukazují trailery

28 let poté

V roce 2002 film 28 dní poté výrazně ovlivnil tvář celého zombie žánru, když zpopularizoval rychlé infikované a děj zaměřený na proměnu zdravých lidí spíš než na akci. Novinka 28 let poté chce ukázat, co se s lidmi stane dekády po apokalypse. Je to také první snímek s velkým rozpočtem, co se točil na iPhone. Více zde.


Co hýbe světem filmu a televize

Americké psycho dostane nový film

Potřebuje Americké psycho, kultovní satirický thriller s Christianem Balem jako krvelačným byznysmenem, remake? Pravděpodobně ne. Luca Guadagnino, režisér Dej mi své jméno nebo Bones and All, ale už se Suspirií ukázal, že dokáže vytvořit zajímavou variaci na původní film. Technicky ale má jít o novou adaptaci knižní předlohy Breta Eastona Ellise, ne remake snímku z roku 2000. Na zajímavosti pak projektu přidává obsazení Austina Butlera do hlavní role. Mladý držitel Zlatého glóbu už také ukázal, že skvěle zvládá charismatické showmany (Elvis) i děsivé psychopaty (Feyd-Rautha Harkonnen v Duně).


Co si pustit

Beetlejuice Beetlejuice

Max  |  Komedie  |  2024 |  104 min  |  ČSFD

beetle-5

Foto: Vertical Entertainment

Beetlejuice Beetlejuice vznikl 36 let po prvním filmu

Lydia Deetz dospěla, živí se jako médium v televizi a má vlastní dceru Astrid. Obě se snaží naučit žít se ztrátou Richarda, muže jedné, otce druhé z nich. Vtom umírá také Lydiin otec Charles a dvě hrdinky se vydávají domů do Winter River na pohřeb. Zde se ale rychle začnou dít věci a démon Betelgeuse bude ten nejmenší problém. Tim Burton se v pokračování své kultovní komedie sice silně spoléhá na nostalgii, po delší době ale opět ukázal, že svojí temnou estetikou, humorem a fantazií dokáže okouzlit stejně jako před lety.

Pro přehled dalších trailerů, novinek z filmového světa a tipů, co si o víkendu pustit, se podívejte na kompletní vydání newsletteru Watch a přihlaste se k jeho odběru zde či v boxu v úvodu článku.