Tomu podžánru strategických videoher se říká 4X – z anglických slůvek explore, expand, exploit a exterminate. Tedy volně přebásněno průzkum, rozšiřování vašeho vlivu, využívání zdrojů a konečně vyhlazení vašich soupeřů. Přesně taková totiž bývá herní náplň titulů, jako je třeba série Civilization, ten nejslavnější zástupce této videoherní škatulky. Anebo Master of Orion, který slaví třicet let od vydání.

Dnes už takové hry tvoří jak nezávislá studia, tak nejzavedenější hráči v branži. Jenže v roce 1993 bylo podobných titulů poskrovnu, však i původní Civilization byla na trhu teprve druhým rokem. Fanoušky si získala historickou hratelností, kdy jste dovedli zvolený národ napříč staletími od vynálezu kola až po současnost. V září roku 1993 jste planetu Zemi opustili. Vývojáři ze studia Simtex dokončili a mezi fanoušky retro strategií zcela legendární společnost MicroProse vydala Master of Orion.

V roli vládce jedné z desíti ras jste ze svého domovského světa začali budovat galaktické impérium. Volba národa přitom nebyla kosmetická, ale přinášela různé výhody a nevýhody – třeba možnost kolonizovat jinak nehostinné planety, lepší (či horší) vztahy s dávnými rivaly nebo expertizu v určitém odvětví výzkumu. Kromě expanze vaší říše do neosídlených končin kosmu jste se totiž starali i o diplomacii, ekonomiku, špionáž, válčení či vývoj nových technologií. Třeba terraformace. A celou tuhle galaxii možností MoO vměstnal na čtyři diskety s kapacitou 1,44 megabajtu. To je méně, než má fotka z mobilu.

Mimochodem, právě čerstvý třicátník je důvodem, proč se dnes podobné hry jako 4X označují. Vůbec prvně se totiž tohle spojení objevilo v časopise Computer Gaming World v článku od herního publicisty Alana Emricha. Ten v těchto čtyřech slovech citoval svého kolegu Toma Hughese. Oba nezmiňujeme jen tak náhodou, než totiž vznikl Master of Orion, v Simtexu pracovali na titulu nazvaném Star Lords. A právě Hughes a Emrich k tomuto prototypu poskytli cennou zpětnou vazbu – díky které vznikl Master of Orion, jak ho známe.

Foto: MicroProse

Základní pohled na galaxii v Master of Orion. Zakrátko si všechny tyto systémy podrobíte!

„Během hodně intenzivního a opakovaného hraní Star Lords jsme s Tomem neustále předávali poznatky do MicroProse. Jenže tam jsme je za chvíli přestali bavit, tak nás propojili přímo s hlavním designérem a programátorem hry Stevem Barciou,“ vzpomínal v dřívějším rozhovoru Emrich. „Žhavili jsme telefony a vyměňovali si nápady. No a Steve dělal hru čím dál tím lepší, načež se přejmenovala na Master of Orion a vykrystalizovala do finální podoby,“ popsal genezi slavné značky.

A byť stěžejní žánrové dílo Civilization udávalo jasný strategický tón, který silně rezonoval i ve hře od MicroProse, MoO nebyl jen vědeckofantastickým přebarvením svého striktně pozemského vzoru. Rozehrál vlastní vesmírnou operu, ve které přinesl například možnost manuálního velení soubojům. Takže jste na bitevním plánu pohybovali svými hvězdolety a nemuseli jste se spoléhat na automatický výpočet výsledku. Své lodě jste navíc mohli sami designovat.

„Když jsem psal svůj článek pro Computer Gaming World, tak jsem zmínil, že Master of Orion vypadá jako dobrá a slibná hra. Ale nemyslel jsem si, že dosáhne výšin Civilization. To byl tehdy vrchol strategických her. Jenže než se časopis dostal na stánky, změnil jsem názor,“ připomněl autor, ze kterého se později stal také herní designér. Podobně jako ke zrodu termínu 4X k otočce přispělo pár slov od Hughese: „Volali jsme si a on mi říká: ‚Hele, myslím si, že ta hra bude ještě návykovější než Civilization.‘ No a já na to: ‚A víš ty co? Myslím si, že už je.‘“

Hráči souhlasili. A kritika ještě víc. Hry se prodalo přes sto tisíc kopií, ale hlavně se zařadila mezi strategické legendy. Však dobové recenze ani pozdější hodnocení hry nešetřily neironicky lichotivým přirovnáním „Civilization ve vesmíru“. Když se některá z mnoha následujících 4X her vydala do kosmu, Master of Orion byl po dlouhou dobu vzorem hodným emulace. Jeho postavení potvrdilo i několik zařazení do seznamů nejlepších her historie. Nejen od magazínu Computer Gaming World, ale třeba i od PC Gameru, IGN nebo GameSpotu.

Foto: MicroProse

Je libo ničivější zbraně? V Master of Orion řídíte i válečný výzkum

Přesto období největší slávy trvalo jen tři roky. Přišel totiž Master of Orion II: Battle at Antares (a ještě před tím Simtex vytvořil také fantasy variaci Master of Magic). Byl rozsáhlejší, o něco složitější, měl propracovanější válčení i lepší audiovizuální stránku, byl prostě ve všech ohledech tak nějak větší. Jenže to také znamenalo více klikání a mikromanagementu. Pro mnohé stratégy to byl splněný sen o galaktických impériích, pro vydavatele to znamenalo větší tržby. Ale pro milovníky klasiky ztratil něco ze své vesmírné elegance a nesetkal se s pouze pozitivním přijetím.

Dnes už ale první a druhý díl patří k nezapomenutelným ikonám žánru, které si mimochodem můžete obě najednou vyzkoušet za pár desetikorun v balíčku na GOGu. Tamtéž najdete i třetí díl, jenže tentokrát se rčení o všem dobrém do třetice zdaleka nenaplnilo. Ani kdyby Master of Orion III – tentokrát už od studia Quicksilver – nebyl zatížený očekáváním slavného jména, byl by přinejlepším hratelnou a spíš zapomenutelnou hrou, co se až příliš vzdálila od svých kořenů a které přece jen trocha péče a delšího vývoje chyběla.

Lépe si v recenzích vedl reboot z roku 2016 s názvem Master of Orion: Conquer the Stars vydaný Wargamingem (tím, co znáte díky World of Tanks). Ten i dnes dokáže pobavit, byť spíš někoho, kdo ještě v jiných 4X hrách galaxii neovládl. Kouzlo prvního či druhého dílu nicméně nevyčaroval. Ale těžko se divit, však původní Master of Orion měl na utváření vesmíru, ve kterém existuje nespočet více i méně povedených následovníků, co se mu snaží přiblížit, dlouhých třicet let.