Michal Strnad chce posílit v munici. CSG kupuje německou chemičku, která vyrábí nitrocelulózu

V Dolním Sasku se dosud vyráběla nitrocelulóza pro průmyslové účely. Po akvizici výroby skupinou CSG se má přidat také materiál pro munici.

Ondřej HolzmanOndřej Holzman

strnad

Foto: CSG

Michal Strnad, majitel Czechoslovak Group

0Zobrazit komentáře

Do rychle se rozvíjejícího průmyslového a zbrojařského království Michala Strnada přibývá nový podnik. Skupina CSG (Czechoslovak Group) oznámila, že prostřednictvím své slovenské dceřiné společnosti MSM Group uzavřela kupní smlouvu s americkou veřejně obchodovanou společností IFF za účelem akvizice podniku na výrobu nitrocelulózy, přidruženého závodu a průmyslového parku Walsrode v německém Dolním Sasku. Tam se dosud vyráběl vysoce hořlavý chemický derivát celulózy výhradně pro průmyslové účely, ale nově má přibýt také výroba energetické nitrocelulózy využitelné v munici. Cena akvizice nebyla zveřejněna, k vypořádání transakce by mělo dojít v první polovině příštího roku.

Nitrocelulóza se používá jako základní složka například v lacích nebo barvách a právě na to se dosud soustředili v Dolním Sasku. Průmyslový park o rozloze necelé dva kilometry čtvereční poblíž Hamburku, Hannoveru a Brém má v chemickém průmyslu dlouholetou tradici a CSG přebírá spolu s výrobou nitrocelulózy i celý areál včetně více než 350 zaměstnanců. Česká skupina, kterou vede a vlastní dvaatřicetiletý Michal Strnad, tu chce do budoucna vyrábět také energetickou nitrocelulózu sloužící jako vstupní komodita pro výrobu munice.

To si má nicméně podle vyjádření CSG vyžádat další investice v řádu několika miliard korun a také konzultace s příslušnými regulačními orgány. Nitrocelulóza je totiž chemická látka vyrobená nitrací celulózy (bavlny nebo dřevěné buničiny) pomocí směsi kyseliny dusičné a sírové a je výbušná a vysoce hořlavá. Proto její výroba, skladování a manipulace podléhá přísným bezpečnostním předpisům.

fiocchi-csg

Foto: CSG

Společnost Fiocchi Munizioni ze skupiny CSG vyrábí malorážovou munici pro různé účely

„Chemická výroba v průmyslovém parku Walsrode historicky zahrnovala také výrobu pro vojenské potřeby. I v současné situaci, kdy chemický průmysl v Evropě čelí vysokým cenám energií a náročné regulaci, může výroba nitrocelulózy pro muniční průmysl a další důležitá odvětví, jako jsou tiskařské barvy a nátěry, zajistit firmám působícím v tomto oboru dlouhodobou perspektivu,“ říká Jan Marinov, generální ředitel obranné divize CSG.

Strnadova skupina je dnes široce rozkročená. Patří do ní například automobilka Tatra Trucks, světový výrobce malorážové munice Fiocchi nebo český výrobce radarů Eldis. Klíčové výrobní podniky má vedle Česka na Slovensku, ve Španělsku, v Itálii, Indii, Velké Británii nebo Spojených státech a teď zapíchne pomyslnou vlajku také do Německa. Šéf obranné divize CSG, která zahrnuje mimo jiné vývoj, výrobu a prodej vojenských a speciálních kolových i pásových vozidel, terénních nákladních automobilů nebo zbraní, uvádí, že energetická nitrocelulóza je strategicky důležitá pro bezpečnost zemí NATO a EU a jejich spojenců.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Evropa nesmí upadnout do závislosti na dovozu této strategické komodity, protože je nezbytné mít jistotu dodávek i v případě krize,“ říká Jan Marinov, podle kterého je bezpečnostní hrozbou pro země NATO a jejich spojence nedostatečná evropská kapacita pro výrobu munice, zejména velkorážné. „Proto již několik let usilovně pracujeme a investujeme stovky milionů eur do vytvoření vertikálně integrované výroby velkorážové munice v rámci skupiny CSG, a to od vstupních komodit a polotovarů až po finální produkt. Tato akvizice nás k tomuto cíli výrazně přiblížila,“ doplňuje šéf CSG Defence.

Ve společnostech začleněných do skupiny CSG a v dalších propojených firmách dnes pracuje přes deset tisíc zaměstnanců. Hlavními obory skupiny jsou obranný a bezpečnostní průmysl, automotive, letectví a železniční průmysl a mezi produkty, které vyrábí, jsou kupříkladu těžká terénní vozidla, radary, systémy řízení letového provozu, munice všech ráží i luxusní náramkové hodinky. V roce 2023 dosáhly konsolidované tržby CSG 1,73 miliardy eur, což je v přepočtu zhruba 42 miliard korun. Provozní zisk EBITDA (před úroky, daněmi, odpisy a amortizací) činil 439 milionů eur, tedy zhruba 11 miliard korun. Zakladatelem CSG je Jaroslav Strnad, který firmu před šesti lety předal do rukou syna Michala.

Startup vědců v covidu vydělal skoro miliardu a teď řeší cestu dál. Misí je i boj s rakovinou, hlásí

Firma Diana Biotechnologies vznikla na ústavu organické chemie, který proslavily patenty Antonína Holého. I ona přišla v pandemii na to, jak vydělat.

Luboš KrečLuboš Kreč

dianaStory

Foto: Diana Biotechnologies

Václav Navrátil a Martin Dienstbier, zakladatelé Diana Biotechnologies

0Zobrazit komentáře

Vestec a Dolní Břežany, dvě městečka na jižním okraji Prahy, jsou s trochou nadsázky takovým středočeským Silicon Valley. Sídlí tam totiž několik elitních akademických ústavů a center jako laserové ELI nebo biotechnologický Biocev. A právě za ním si teď ve dvou nových budovách vybudovala své nové sídlo a výzkumné centrum firma Diana Biotechnologies.

„Je to pořád ještě work-in-progress. Podívejte,“ ukazuje rukou ke stropu, kde ještě chybí výplně a trčí z něj kabel, spoluzakladatel firmy a její provozní ředitel Martin Dienstbier. Z jaké je společnosti, se pozná už podle modré fleecové mikiny, kterou má na sobě – a kterou zdobí nápis Diana Biotechnologies a logo se symbolickou šroubovicí, která odkazuje k molekulárnímu výzkumu, z nějž vzešla.

Kořeny firmy sahají do roku 2017, kdy se vydělil jako jeden z prvních tuzemských vědeckých spin-offů z Ústavu organické chemie a biochemie, tedy z pracoviště proslaveného patenty profesora Antonína Holého. Název Diana přitom nemá nic společného se jménem někdejší britské princezny ani s řeckou bohyní lovu.

Jde o zkratku názvu technologie DNA-linked Inhibitor Antibody Assay, která dala firmě vzniknout a za níž stojí druhý ze spoluzakladatelů a CEO Václav Navrátil. Metoda umožňuje extrémně citlivou detekci různých onemocnění. Dokáže zacílit patogen a nechat výrazně narůst množství důkazů o jeho přítomnosti v organismu v laboratorním vzorku. Stopy chorob jsou běžně obsažené třeba v krvi nebo slinách, ale hlavně na začátku nemocí je jich tak málo, že jsou neviditelné jak pro lidi, tak pro přístroje. Navrátilova metoda je ale zároveň dobře využitelná ve výzkumu, a to např. při vývoji nových léčiv.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

A právě to, že dokáží kvalitně pracovat se vzorky a umí z nich zjistit to, co skrývají, se jim hodilo v pandemii. Rychle vyvinuli vlastní PCR testy, které díky komplexní automatizaci zvládli efektivně vyhodnocovat a opakovaně se včas připravit na podzimní skoková zesílení koronaviru v letech 2020 a 2021. V Česku se díky tomu stali klíčovým hráčem v testování na nemoc, která paralyzovala ekonomiku velké části světa.

Co to znamená v řeči čísel? Jestliže v roce 2019 byla Diana Biotechnologies klasickým biotech startupem, který ještě nemá výrazné tržby a primárně investuje do vývoje technologií (tržby z prodeje služeb byly jen 875 tisíc korun a firma skončila v osmimilionovém mínusu), o rok později už utržila 213 milionů a v čistém vydělala 104 milionů. To ale ještě nebylo nic v porovnání s roky 2021 a 2022 – tam se obrat vyšplhal na 950, resp. 464 milionů a čistý profit dosáhl 573, resp. 106 milionů.

Suma sumárum v koronavirových letech podnik vydělal téměř 800 milionů korun. Kdyby se to převedlo do startupové hantýrky, byla by Diana Biotechnologies jedním z nejlépe zainvestovaných českých startupů. „Někdo má investory, my měli covid,“ krčí trochu omluvně rameny Václav Navrátil.

db

Foto: Diana Biotechnologies

Nové sídlo společnosti Diana Biotechnologies

Ne že by se o Diana Biotechnologies mezi investory nevědělo, ostatně v roce 2017 do firmy vstoupili skrze svůj venture kapitálový fond BPD Ventures miliardáři Vasil Bobela, Petr Pudil a Jan Dobrovský, tedy bývalý vlastníci Mostecké uhelné, jíž v roce 2010 prodali Pavlu Tykačovi. Někdejší uhlobaroni později svůj podíl navýšili poté, co vykoupili startupový inkubátor i&i Prague, který vznikl právě při biochemickém ústavu, z nějž Navrátil s Dienstbierem přišli.

Nyní, když je největší covidové riziko zažehnáno, se i v Diana Biotechnologies vrací k tomu, s čím původně vznikli. A prostředky, které v pandemii nashromáždili, mají jako pověstnou runway. „Umožnilo nám to zejména investovat do rozvoje nových produktů a unikátních technologií, které uvedeme na trh v budoucnu. Mohli jsme si také dovolit uzavřít dlouholeté pronájmy a vybavit nové budovy a sestěhovat se všichni na jedno místo. Dosud jsme byli roztahaní po více lokacích,“ říká Martin Dientsbier.

Je nás tu kolem stovky a lákáme další, vybudovali jsme tady vynikající laboratorní zázemí a chceme přitáhnout opravdu špičkové odborníky i ze světa,“ dodává s tím, že v roce 2023, kdy už hlavní proticovidová opatření z velké části odezněla, se společnost vrátila do fáze, kdy investice do vývoje převyšují aktuální tržby firmy. Obrat činil zhruba 50 milionů korun a hospodaření skončilo v mírné ztrátě.

Byznysově se firma od svých počátků i od covidového období výrazně rozrostla: nyní tým Diana Biotechnologies rozvíjí hned čtyři různé segmenty. I nadále vyvíjí a vyrábí PCR testy, a to nejen na covid, ale i na jiná virová onemocnění. Součástí jejich dlouhodobější strategie je stát se průkopníky v technologiích zaměřených právě na klinické testování. „Například pracujeme na testu pro zjišťování sepse, lidově nazývané otrava krve. U toho, co se nyní používá, trvá vyhodnocení až 24 hodin, my bychom se chtěli dostat na jednu až dvě hodiny,“ říká Václav Navrátil a dodává, že velmi perspektivní jsou i inovativní způsoby testování sexuálních chorob nebo trombofilie.

Mohli jsme si také dovolit uzavřít dlouholeté pronájmy a vybavit nové budovy a sestěhovat se všichni na jedno místo.

S diagnostikou souvisí i to, co třiačtyřicetiletý Dienstbier nazývá jednou z misí celé firmy – včasné odhalování rakoviny. „Je to samozřejmě hodně rané, ale tohle je něco, co extrémně zajímá celý medicínský svět. Koukáme se na genetickou informaci, která se dostává z nádoru do krve. Děláme tzv. tekutou biopsii, při které jsme díky naší nové technologii schopni odhalit v krvi menší množství nádorové DNA než jiné metody, a upozornit tak na rozvoj rakoviny v raném stádiu, kdy může být ještě dobře léčitelná,“ naznačuje provozní šéf Diana Biotechnologies.

Další oblastí, na níž se Navrátil a spol. zaměřují, je urychlování vývoje léčiv pro jiné farmaceutické společnosti. Třeba prostřednictvím nástroje na měření kináz, což jsou speciální enzymy, které se v těle zapojují do různých signálních drah a to včetně těch způsobujících buněčné dělení. Když nefungují správně, buňky se začínají nekontrolovatelně dělit a vzniká nádorové bujení.

I další segmenty, na kterých chtějí ve firmě stavět, jsou blízko farmacie a diagnostiky. Společnost vyvíjí a vyrábí enzymy a sady pro různé laboratorní aplikace, zejména založené na metodě PCR, které jsou využívané napříč biologickým a medicínským výzkumem v akademických i průmyslových laboratořích.

dbb

Práce v laboratoři Diana Biotechnologies

Vedle toho firma nově vyvíjí i tzv. monoklonální protilátky. Tyto molekuly se hojně využívají v diagnostice a jsou základem velké části nejmodernějších léčebných postupů. „Rádi bychom v tomto směru měli vše pod jednou střechou, abychom zákazníkům mohli dodat přesně to, co potřebují,“ upozorňuje Navrátil.

Jako všechno v medicínském byznysu i to, na čem pracují v Diana Biotechnologies, podléhá poměrně striktní regulaci a čas nutný na dotažení věcí do konce se nepočítá v měsících, ale v letech. Takže říct, kdy se na trh dostane třeba funkční rychlý test na sepsi nebo kdy bude hotová technologie pro včasnou diagnostiku rakoviny, nelze ještě přesně určit. Navrátil s Dienstbierem, kteří ve své firmě drží dohromady zhruba 47 procentní podíl, každopádně doufají, že již v horizontu dvou nebo tří let se počet jejich produktů uvedených na trh výrazně rozšíří.

„Právě proto, že v našem oboru vývoje léčiv i diagnostik všechno tak dlouho trvá, stojí tolik peněz a je to spojeno s určitým rizikem, není biotech sektor tak populární mezi investory. A to i přesto, že v případě úspěchu je možné dosáhnout velkých zhodnocení i obecné prospěšnosti. Minimálně v Česku to tak je. My jsme měli štěstí, že prvních komerčních úspěchů jsme dosáhli velice záhy a o finance teď máme na nějakou dobu postaráno,“ říká devětatřicetiletý Navrátil.

vedci

Přečtěte si takéMilionový trh. Čeští vědci vyvíjí látky na obezitu i AlzheimeraJako když si Indiáni dají koku. Čeští vědci jsou blízko léku na obezitu, lidé by po něm neměli hlad

Jedním dechem ale doplňuje, že pro dotažení nejambicióznějších projektů budou nejspíš v horizontu několika let potřebovat další funding nebo příchod strategického investora, neboť například vývoj diagnostiky rakoviny může ve finále spořádat i miliardy korun

Když se oba vědci-podnikatelé mají ohlédnout za tím, čím si s firmou prošli v posledních pěti letech a co z toho pro ně plyne do budoucna, moc dlouho nepřemýšlí. Diana Biotechnologies prý museli už třikrát budovat v podstatě odznova a pokaždé se jim podařilo ji dále rozvinout a zvětšit: poprvé na úplném začátku po roce 2017, podruhé při rozjezdu covidu, kdy ucítili šanci s PCR testy a stali se vedle výzkumného podniku i výrobním, a potřetí po odeznění pandemie, kdy se stali široce rozkročenou biotechnologickou firmou s globálními ambicemi.

„V každém kroku jsme si museli definovat, co bude dál, jak se posuneme a jak naložíme s tím, co jsme získali,“ vysvětluje Dienstbier. A Navrátil dodává: „Víme přesně, kam jdeme. Jen to nepokazit.“