Tenhle výdělečný příběh začal nenápadně. Matěj Nosál zašel s kolegou Vojtěchem Jatelem na pivo. Vojta tehdy zkoušel stvořit vlastní hru a Matěje k sobě přibral. „Protože firmě, ve které jsme pracovali, se v oboru velice dařilo. A my si řekli, že bychom to taky mohli zkusit za sebe,“ říká Matěj. Zkusili to. A spolu s Evou Knirschovou založili Terahype. Brněnské studio, které se svou mobilní hrou hlásí měsíční tržby přesahující půl milionu – dolarů. „A každý měsíc rosteme o desítky procent,“ doplňuje.

„Sedlo si to perfektně. Kluci měli technologické a herní znalosti, já zase ty marketingové, byznysové a právnické,“ přidává Eva – dříve Knirschová, ale dnes už s Matějem tvoří pracovní i manželský pár se společným příjmením Mira –, která chvíli předtím vydělala na prodeji svého startupu Reshoper. V Terahype nejprve vydali několik menších her, které nebyly kdovíjaký finanční hit, ale vždy dokázaly zajistit chod i růst studia. Alespoň na chvíli.

„Byl to frustrující koloběh. Museli jsme rychle něco vyvinout, to nám něco vydělalo, pak zase vyvíjet… Začalo nám docházet, že technologie ani finance nám už možná dlouhodobě nestačí. A nechtěli jsme se vzdávat podílu ve firmě, dobře známe výhody i nevýhody toho mít investora,“ říká Eva Mira. „Nabízeli nám smlouvy, které člověk opravdu nechce podepsat, pokud nemusí,“ dodává.

Ale aniž by to v Terahype věděli, začali pracovat na svém budoucím klenotu. V té době – začátkem předloňského roku – totiž mobilní trh velice úspěšně zasáhl titul Doodle Magic, který na tržbách točil kolem dvou milionů dolarů měsíčně. Chráníte v něm svůj hrad před nekonečnými útoky nepřátel. V Brně přitom na podobné hře s názvem Boom Castle už několik měsíců předtím pracovali.

„Takže jsme během zhruba tří měsíců prototyp rychle překlopili do první verze Boom Castlu,“ vzpomíná Matěj Mira. Úplně vyhráno však nebylo, peníze opět docházely. „Tak jsem prodala pozemky, které jsem měla, a nějak jsme to lepili, abychom bez krachu pokryli ten tříměsíční vývoj i další dva měsíce, během kterých jsme sbírali data. Postupně jsme se všichni soustředili na ten jediný projekt. A říkali si, že buď to dáme, nebo je konec a jednoduše na to nemáme,“ popisuje Eva Mira.

Protože čtete tenhle článek, tak je vám jasné, že to v Terahype dali. V malém týmu s nevelkým rozpočtem zvládli za krátký čas to, co i větším studiím trvá klidně přes rok. „Najednou jsme koukali, jak skvělá ta čísla byla oproti věcem, na kterých jsme dělali mnohem déle,“ dodává Matěj Mira. Také zájem investorů a vydavatelů začal potvrzovat, že nasednout zrovna v tuhle chvíli na vlnu takových her by se mělo vyplatit.

Sice se na trhu objevily i další mobilní hry, které úspěch prvních trendsetterů ještě znásobily, ale Boom Castle i tak prvotní zájem uživatelů stihl zachytit. Zhruba před rokem vyšla hra (zdarma, ale s nákupy v aplikaci) z Brna do světa. A sice v narychlo vyrobené verzi bez spousty obsahu, který přišel až později – ale z několika milionů korun v minusu se rázem začala stávat černá čísla.

„Teď nám hra generuje nějakých 550 tisíc dolarů měsíčně, zhruba dvanáct milionů korun. Každý měsíc jsme to zvedali o desítky procent, zrovna míříme na milion stažení,“ říká Eva. Nutno dodat, že většina peněz putuje zpátky do byznysu. Získávání nových uživatelů je pro mobilní hry zcela klíčové a v případě Boom Castlu spolkne klidně dvě třetiny měsíčních tržeb. Plus poplatky platformám, náklady na pracovníky a tak dále.

„Každopádně zdaleka nejsme ani před vrcholem,“ přidává spoluzakladatelka. Čímž zároveň otevírá odpověď na dotaz, co bude s Terahype dál. Mobilní trh je totiž extrémně lukrativní – tvoří zhruba polovinu celého videoherního průmyslu, za loňský rok vygenerovaly nákupy v mobilních hrách 1,7 bilionu korun (to jako 1,7 tisíce miliard) a mobilní studia se kupují i za miliardu dolarů.

„V tento okamžik nevíme, do jaké míry ještě zvládneme škálovat sami. Určitě nastane chvíle, kdy to pro nás už nebude komfortní a vydavatel by mohl pomoci. Takže existuje bod, kdy dává prodej smysl,“ vysvětluje Eva Mira. „Zároveň víme, že je to zatím jediná naše takto výkonná hra. Je to nějaký asset, který by mohlo být zajímavé ve firmě podržet. Ty cesty zvažujeme obě, ale uvědomujeme si, že nesmíme propásnout tuto chvíli, kdy zrovna tyhle hry jsou trendy,“ říká.

„Je to ta klasická otázka, jestli děláte firmu na maso, nebo na mléko,“ přidává s úsměvem Matěj. A kdyby to mělo být ono maso, tedy prodej za velkou sumu, kolik by vyneslo? „Teď může mít naše hra hodnotu kolem dvaceti milionů dolarů. To je ale částka, kterou bychom nechtěli, naše cíle jsou vyšší,“ naznačuje Eva. „I kdyby ji někdo koupil za padesát milionů dolarů, tak se mu rozhodně splatí,“ míní manžel.

Je docela paradoxní, že takhle lukrativní byznys brněnské studio rozjíždí v jistým způsobem přehlíženém oboru. Tedy co se Česka týče. Na mobilní hry se jiní hráči (či dokonce vývojáři) dívají skrz prsty, do mainstreamu pronikají spíš příběhy velkých konzolových či počítačových titulů. I když na telefonu hraje výrazně víc lidí.

„Je to i jiný byznysový model. Někdo jako Warhorse Studios nebo Madfinger Games vydá svou prémiovou hru, kde hlavním cílem je úspěšné vydání. To udělá většinu výsledků, ale pak prodeje padají,“ říká Matěj Mira. Zatímco u mobilních her je to naopak. „Začínáme s málem a rosteme. A hlavně hry na PC nebo konzole vyvíjíte několik let a nemusí to dopadnout, zatímco my hned máme data, vše upravujeme, během chvilky se můžeme rozhodnout dělat něco úplně jinak nebo nového,“ dodává.

Mobilní hry v Česku? Málokdo jim rozumí

Mira mimochodem Madfinger Games prošel (podobně jako další z tuctu současných pracovníků Terahype) v době, kdy to ještě bylo studio zaměřené na mobilní hry. A s tímhle spojením se nešlo nezeptat na jednu věc. Madfinger se totiž nedávno přeorientoval na vývoj pro PC. „Mobilní trh je v prdeli,“ okomentoval rozhodnutí šéf studia Marek Rabas. „Na tom se s Markem neshodneme, mobilní hry stále dělají polovinu tržeb průmyslu,“ oponuje Matěj Mira s úsměvem.

„Když v Česku řeknete, že děláte free to play mobilní hru, tak jste trochu za padoucha. Lidé je ani moc nechtějí dělat, je to pro ně ‚hraní na záchod‘, není to ‚pravé hraní‘,“ říká se smíchem. Čím to? „Máme tu hrozně romantizované představy, protože v Česku vyšlo několik veleúspěšných prémiových her,“ vysvětluje s odkazem například na Kingdom Come: Deliverance 2 („Nejlepší hra, co jsem kdy hrál,“ říká Matěj.), Mafii nebo sérii Arma.

Zároveň ale zmiňuje etablovaná a světově úspěšná česká studia zaměřená na mobilní hry – třeba Alda Games, NOXGames či Tinysoft (všechny shodou okolností taktéž z Brna) či Flyboys Games. „Jenže o nich není tolik slyšet, k úctyhodnému zisku totiž nepotřebují onu velkou premiéru jako klasické hry. Mobilní studia jsou tak často firmy bez potřeby většího PR,“ doplňuje manžela Eva.

Jenže ani tento výdělečný potenciál zatím mobilní hry v Česku na větší výsluní nedostává. „Ačkoliv světově platí, že jsou tahouny herního průmyslu. Zatímco u nás se o ně málokdo opravdu vážně zajímá,“ říká Matěj Mira. „Což platí například pro investory. Těch je v Česku obecně v herní branži málo. A těch, kteří by rozuměli mobilním hrám, ještě méně,“ doplňuje ho manželka Eva.

„Přitom když někomu odkryjeme, jak ten byznys funguje a jak finančně zajímavý je, tak jsou lidé strašně překvapení. S nadsázkou říkáme, že to je perpetuum mobile na peníze. Strop má tenhle byznys nesmírně vysoko,“ dodává. „Ale zároveň je to nesmírně kreativní práce, jejíž výsledky hráčům přináší zábavu a odreagování. Navíc primárně zdarma,“ připomíná v základu bezplatnou povahu Boom Castlu.

„Lidé platí, protože je naše hra baví a chtějí nás podpořit. Ne protože by museli. Že se jí finančně daří, bereme jako známku toho, že je fajn a snad ji děláme dobře,“ uzavírá Eva Mira, spoluzakladatelka Terahype. Studia, které svůj stroj na peníze ještě neroztočilo do nejvyšších otáček.