Mucha, Toyen i Kupka blíž než v galerii. Google představil první digitální sbírku zasvěcenou Česku

Devatenáctka kulturních institucí se rozhodla prezentovat české kulturní dědictví v digitálním prostoru. Seznámit se s ním mohou lidé po celém světě.

google-nahled

Foto: Google Arts & Culture

K vrcholům sbírky patří životní dílo malíře Alfonse Muchy Slovanská epopej v ultra vysokém rozlišení

0Zobrazit komentáře

Národní galerie, Národní muzeum, Národní divadlo, Galerie hlavního města Prahy, Centrum současného umění DOX, Vila Tugendhat a další instituce se zapojily do vzniku první české digitální sbírky pod taktovkou Google Arts & Culture. Projekt představuje více než 2 500 digitalizovaných děl, artefaktů a prostorů, které si lze prohlédnout v ultravysokém rozlišení. Muchovu Slovanskou epopej, obrazy od Františka Kupky či Toyen, ale i interiér Vily Tugendhat tak lze prozkoumat skutečně zblízka, ať už jste kdekoliv.

Bohatá digitální sbírka s názvem The HeART of Czechia byla slavnostně uvedena 7. prosince v sedm hodin večer v Národním muzeu – a od té chvíle je přístupná veřejnosti. Do první fáze projektu se zapojilo devatenáct předních tuzemských kulturních institucí.

„Jsme hrdí na to, že se nám ve spolupráci s lokálními institucemi podařilo přiblížit kulturní dědictví České republiky lidem po celém světě. Jedná se o první sbírku věnovanou umění, architektuře a designu, kterou přinášíme do Google Arts & Culture v rámci českého předsednictví v Evropské unii,“ říká Amit Sood, ředitel Google Arts & Culture.

Projekt Google Arts & Culture vznikl před jedenácti lety a jeho tým i záběr od té doby pozvolna roste. Na počátku se do něj zapojilo sedmnáct muzeí z různých koutů světa, nyní je jeho součástí více než 2 000 partnerů z osmnácti různých zemí a v jeho digitálních sbírkách se nachází přes šest milionů artefaktů.

alfons-mucha

Foto: Google Arts & Culture

Každé z Muchových pláten lze prozkoumat do nejmenších detailů

„Chceme, aby měly instituce možnost ukázat své kolekce a materiály tou nejlepší možnou cestou. Poskytujeme jim tak nástroje k tomu, aby mohly nabídnou uživatelům zajímavé a novátorské možnosti k prozkoumání kulturního dědictví, umění ale také různých divů světa,“ vysvětluje Liudmila Kobyakova, programová manažerka v Google Arts & Culture.

Sbírka The HeART of Czechia staví na třech tematických pilířích – umění, design a architektura. Velký záběr umožnilo zapojení institucí, jejichž kolekce oscilují mezi sbírkami obrazů, předmětů užitého umění, ale také rozmanitých artefaktů českého kulturního dědictví včetně zajímavých ukázek domácí architektonické tvorby.

Díky virtuální prohlídce budov Street View tak lze prozkoumat například brněnskou Vilu Tugendhat včetně příběhu, který se v souvislosti s touto unikátní stavbou německého architekta Ludwiga Miese van der Roheho rozvinul, kubistický dům U Černé Matky Boží, vzducholoď Gulliver od architekta Rajniše, která je dominantou Centra současného umění DOX v Praze, či historickou budovou Národního divadla.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Díky současným technologiím se nám podařilo velmi komplexně zachytit Slovanskou epopej, opus magnum malíře Alfonse Muchy. Všech dvacet pláten nevídaných rozměrů si lze prohlédnout v ultravysokém rozlišení, díky čemuž se lze skutečně ponořit do rozmanitých prvků, které dílo nabízí,“ říká Kobyakova. Soubor obrazů, z nichž nejrozsáhlejší má rozměry přes 6 × 8 metrů, patří k největším, které kdy byly na Google Arts & Culture v takovém rozlišení nasnímány.

Projekt Googlu nabízí kulturním institucím možnost sdílet jejich sbírky či artefakty zcela zdarma – v případě, že je chtějí zpřístupnit publiku po celém světě. Díky projektu tak mají možnost využít veškeré digitální nástroje, od Street View přes speciální kamery, které snímají díla v nejlepším možném rozlišení, až po skenery určené pro uchování starých rukopisů, knih a historických textových pramenů.

„Tato iniciativa je první krok do srdce českého kulturního dědictví, ale jsme otevření další spolupráci. Zapojit se mohou i současní umělci, vůbec nejjednodušší ale je, když je zastupuje nějaká instituce nebo partnerská organizace – ze smluvního hlediska lze pak současná díla představit na naší digitální platformě,“ uzavírá Kobyakova.

toyen

Foto: Google Arts & Culture

Součástí digitální sbírky je tvorba od české představitelky evropského surrealismu Toyen

vila-tugendhat

Foto: Google Arts & Culture

Projít si lze například Vilu Tugendhat

 

Tělo mnoha podob. Nejvýraznější česká umělkyně Eva Koťátková představí své dílo v Národní galerii

Instalace Moje tělo není ostrov zabere celou dvoranu Veletržního paláce v Praze. Odehrávat se v ní budou příběhy zkoumající limity lidského života.

eva-kotatkova

Foto: Národní galerie Praha

Výstava Evy Koťátkové spojí instalaci s performancí

0Zobrazit komentáře

Současná česká umělecká scéna má několik jmen, která dlouhodobě rezonují i v zahraničí. Kateřina Šedá, Lukáš Hoffman, Anna Hulačová, Klára Hosnedlová či Zbyněk Baladrán. V první řadě však především Eva Koťátková, která je podle žebříčku J&T Banka Art Index nejvýznamnější umělkyní na soudobé domácí scéně. Od 7. prosince budou moci milovníci umění nasát tvorbu Koťátkové v celé její kráse. Národní galerie Praha totiž zahájí výstavu Moje tělo není ostrov, kterou se kurátorům podařilo přenést do českého prostředí z francouzského Muzea současného umění v Bordeaux.

Hlavní charakteristikou tvorby Evy Koťátkové je zkoumání pozice člověka v jeho každodenním osobním prostředí a sociálním kontextu. Pro své vyjádření používá rozličná média – kresbu, instalaci, sochu i performance –, její rukopis je však neměnný: hravý, tajuplný a zaměřený na detaily. Často se tematicky obrací k dětství a skupinovému chování, které vnímá jako svázané normami a stereotypy.

V případě výstavy Moje tělo není ostrov vyjadřuje Koťátková vliv zmíněných limitujících prvků prostřednictvím obrovského těla, které je částečně rybí a částečně lidské. Instalace, která obsazuje Velkou dvoranu Veletržního paláce, je tvořena vícero částmi, které zprostředkovávají nesčetné množství příběhů. Na každého diváka tak může působit trochu jinak – záleží, z jakého prostředí sám vychází.

eva-kotatkova-moje-telo-neni-ostrov-fotografie-aleksandra-vajd-fotograficka-postprodukce-jiri-kralovec-5

Foto: Aleksandra Vajd / fotografická postprodukce Jiří Královec

Každou sobotu odpoledne instalace ožije

V pomyslném břiše těla, které je středobodem celé výstavy, leží různé krabice a přepravní bedny. Z nich se snaží uniknout zvířecí a lidské bytosti, kterým nelze přiřadit nálepku a která svobodně vyjadřují, co cítí a o čem sní. Bedny podle Koťátkové symbolizují neustálé pohyby a přesuny – ať už z místa na místo, tak ze sociálních rolí. Zároveň jde o typický znak lidské touhy zařadit vše do úhledných krabic a podřizovat se společenským normám.

Výstava ale není statická. Každou sobotu totiž ožije v podání performerů a performerek, kteří divákům zpřístupní různé příběhy, jež instalace ukrývá. Například příběh o dítěti, které ve škole zažívá šikanu, o krevetě vařené zaživa nebo o keři vytrženém z jeho původního prostředí, aby byl znovu vysazen na předměstí. Moje tělo není ostrov se tak dotýká také otázek hranic empatie a násilí páchaného na lidských, zvířecích nebo rostlinných tělech a duších.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Instalace byla původně ke zhlédnutí v Muzeu současného umění v Bordeaux, kde vznikala pod taktovkou kurátorky a ředitelky instituce Sandry Patron. Ta se podílela rovněž na jejím přenesení do prostředí Národní galerie Praha ve spolupráci s kurátorem Sbírky moderního a současného umění Radoslavem Ištokem.

Společně s výstavou Evy Koťátkové zahajuje Národní galerie ve stejném termínu také stálou expozici 1956⁠–⁠1989: Architektura všem, která je věnovaná architektuře a životnímu stylu ve výřezu let, jež figurují v jejím názvu.

eva-kotatkova-moje-telo-neni-ostrov-fotografie-aleksandra-vajd-fotograficka-postprodukce-jiri-kralovec-4

Foto: Aleksandra Vajd / fotografická postprodukce Jiří Královec

Koťátková ve své tvorbě reaguje na společenské normy a stereotypy