Více než osm let byla soudkyní Ústavního soudu, na konci roku 2021 se stala soudkyní Evropského soudu pro lidská práva, který sídlí ve francouzském Štrasburku, a právě v zemi galského kohouta získala v témže roce z rukou prezidenta Emmanuela Macrona Řád čestné legie v hodnosti rytířky za osobní nasazení v prosazování lidských práv. „Rovnost je možnost, aby se každý mohl rozvíjet takovým způsobem, jaký chce. Stereotypy, ve kterých žijeme, ať už společenské nebo právní, někdy mohou vést k tomu, že je člověk tlačen do věcí, které nechce,“ říká Kateřina Šimáčková v podcastu Crunch. Pusťte si ho ve videu výše nebo na YouTube, Spotify či Apple Podcasts.

Respektovaná právnička Kateřina Šimáčková s kolektivem autorek dokončuje druhý svazek publikace Mužské právo, ve kterém na konkrétních příkladech českých soudních rozhodnutí ukazují, jak legislativa a pravidla, která na první pohled sice vypadají neutrálně, mohou na muže a ženy působit různě.

„Chceme ukázat, že pravidla mohou vytvářet nevýhody pro určité skupiny. Zákonodárci, advokáti ve vedení advokátní komory nebo předsedové soudů jsou převážně muži a nemají citlivost, aby si toho všimli. Každý se dívá na realitu prostřednictvím svých potřeb a svých zkušeností – jenže ta zkušenost je nyní velmi podobná,“ říká soudkyně.

Z patnácti soudců Ústavního soudu jsou aktuálně čtyři ženy-soudkyně, na Evropském soudu pro lidská práva ze šestačtyřiceti zemí působí pouze patnáct soudkyň. U českých soudů nižší instance přitom tvoří ženy kolem šedesáti procent soudců. Kam mizí? Podle Šimáčkové se velmi často rozhodnou pro péči o rodinu. „Není to ale nic, co bychom jim měli zazlívat. Je to i společenské nastavení,“ říká.

Kateřina Šimáčková zároveň tvrdí, že rovnost není stejnost. „Neznamená to, že bychom měli nějakou představu, že ženy mají být úplně stejné jako muži – právě proto, že ty různé potřeby a různé zkušenosti, které se spolu potkávají, jsou obohacující,“ dodává. Krunýř převládající mužské perspektivy na společnost podle ní nakonec není výhodný ani pro samotné muže.

„Pokud jde o stereotyp, že muži mají být zmužilí, silní, nemohou být citliví nebo že musí být jediným živitelem rodiny, když je žena na mateřské dovolené, tak je tím vystavujeme zcela zbytečnému tlaku. Bohužel je mezi sebevrahy více mužů, mají také velké problémy se závislostmi,“ dodává.

Ke knize i svým mediálním výstupům přistupuje podle svých slov citlivě. „Myslím si, že musíme být opatrní, abychom snahou o lepší svět neudělali svět horší,“ říká. Kulturní války podle ní souvisí zejména s nejistotou a proměnami ve společnosti, které část lidí frustrují.

„Lidé mají rádi tradice, ale někdy spíš mají pocit, že něco je tradiční, i když to tak vůbec není. Tomáš Garrigue Masaryk nebo Vojta Náprstek sami sebe označovali za feministy. Z pohledu československé a české tradice je právě podpora ženského zastoupení a vůbec férového zastoupení vlastně tradiční,“ připomíná Šimáčková.

Soudce si své musí postoje přiznat

Kateřina Šimáčková se prestižního postu u Evropského soudu pro lidská práva ujala v prosinci 2021. Soudkyně, která už u českého Ústavního soudu vynikala důrazem na lidská práva, zmiňuje důležitost empatie a laskavosti při rozhodování právních případů.

Právníci a soudci podle ní musí sledovat lidské příběhy za jednotlivými případy a porozumět jim, aby mohli správně aplikovat normy. „Rozhodujete o konkrétních lidech. A někdy vám příběh člověka ukáže, že normy nefungují, a pak je potřeba je změnit. Ale nesmíte to právo vyprázdnit tak, že do něj projektujete svoje vlastní názory nebo svoje vlastní preference,“ vysvětluje.

„Nejtěžší je to podle ní pro soudce, kteří sami sebe považují za neutrální a objektivní. Když si přiznáte, jaké je vaše hodnotové východisko, jste na sebe vlastně přísnější, byť je vám to někdy třeba líto. Vzpomínám na příběh soudkyně, která musela exekuovat majetek, a ačkoliv jí to přišlo nespravedlivé, u toho člověka musela rozhodnout v jeho neprospěch. Potom si sundala svou zlatou brož a dala mu ji,“ říká.

Česko z hlediska zemí, které jsou u Evropského soudu pro lidská práva posuzovány, patří podle ní mezi „slušnější“ státy. „Česko je v podstatě ve středu Evropy. Hodně se věnují také spisům Ukrajiny a Francie a oproti Francii je Česká republika z pohledu formalismu u vrcholných soudů možná ještě lepší,“ tvrdí.

Štrasburský soud podle ní státy neodsuzuje, ale pomáhá jim být lepšími. „Někdy se říká, že stát prohrál, když konstatujeme porušení. Ale my jsme ukázali problém a stát získal možnost být lepší pro své občany. To je důvod, proč státy přistoupily k Evropské úmluvě o lidských právech,“ domnívá se Šimáčková. Jako příklady uvádí zřízení Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), zkrácení soudních průtahů nebo fakt, že v Česku už nejsou odebírány děti jenom ze sociálních důvodů.

Poslechněte si celý podcast Crunch. Dozvíte se v něm také:

• Proč Kateřina Šimáčková nezvažuje vstup do politiky?
• Jak tvořit zákony, které nejsou „mužské“?
• Jak je možné, že české „manželství pro všechny“ splňuje standardy Evropského soudu pro lidská práva, i když nezaručuje rovnost?
• Vadí jí slovo hostka?