Na Netflixu vyšla druhá řada Hry na oliheň. Je to napínavá a chytrá podívaná s nejasným sdělením

Pokračování největšího hitu v historii Netflixu začíná pár let po první řadě. Hrdina Ki-hun se v něm vrací do krvavé soutěže s cílem ji zastavit.

Tomáš ChlebekTomáš Chlebek

squid-game-hra-na-olihen-netflix-14

Foto: Netflix

I Čong-dže jako Song Ki-hun neboli hráč číslo 456 ve Hře na oliheň

0Zobrazit komentáře

Jak navázat na nejúspěšnější minisérii v dějinách Netflixu, u níž takovou popularitu nikdo nečekal, a která vůbec neměla mít pokračování? A jak to provést způsobem, který bude dávat smysl a nebude působit jen jako snaha vydělat, čímž by se v zásadě zradily hodnoty předkládané v původním příběhu? Před takovými otázkami stáli tvůrci Hry na oliheň, když se jejich osobní projekt pro lokální publikum stal globálním hitem. Dnes vychází jeho druhá řada a bude překvapením, pokud opět nepůjde o obří úspěch.

Hra na oliheň se sice odehrává ve specifickém prostředí Jižní Koreje, překážkám, kterým čelí hrdinové seriálu, ale okamžitě porozuměli všichni. Abdul Ali je dělník z Pákistánu, který se snaží získat peníze na lepší život pro rodinu trpící pod politickým režimem v domovině. Songa Ki-huna, rezignovaného nezaměstnaného gamblera, zase zdrtil vyhazov a rozpad manželství, neplatí alimenty a topí se v dluzích. Oba, spolu se stovkami dalších, najdou naději v soutěži o stovky milionů korun.

Alespoň svým způsobem, naději v jejich těžké situaci musí překonat zoufalá existenciální potřeba, pouhá aspirace by totiž jen málokomu stačila jako důvod zúčastnit se her, kde poražené čeká brutální smrt. Někteří hráči v cestě za bohatstvím obětují kus ze své lidskosti, jiní potvrdí její absenci, téměř všichni ale stejně padnou. V této temné satiře pozdního kapitalismu, který podle režiséra a scenáristy Hwang Dong-hyuka nutí k soupeření na úkor ostatních, je vítěz jen jeden.

Hra na oliheň uspěla v době, kdy lidé po celém světě měli kvůli pandemii prakticky zakázáno vycházet z domu. Ke statusu nejúspěšnějšího titulu v historii Netflixu jí ale zásadní měrou dopomohla návyková kombinace sympatických i odporných postav, napětí, dětských her, záhady a sociálního komentáře. A pokračování následuje v jejích šlépějích, úspěšně však nachází způsoby, jak znovu překvapit a ponořit diváky hlouběji do svého zvráceného světa.

 

Song Ki-hun je na počátku druhé řady jiný člověk. Z rezignovaného ztroskotance a hrdiny, který se snažil pomáhat ostatním, se stal izolovaný muž zaměřený na jediný cíl: odhalit a zastavit organizátory soutěže. Obrovské jmění (45,6 miliardy wonů neboli 752,5 milionu korun) využívá jen na zaplacení základních potřeb a ke hledání náboráře, od nějž před pár lety v metru dostal osudovou vizitku s kontaktem.

Nakonec se opět ocitá v zelené kombinéze s číslem 456, obklíčen ozbrojenými bachaři v růžové spolu se stovkami dalších soutěžících. Opět ho čeká série dětských her a hledání spojenců, několik důležitých aspektů se ale změnilo. Zaprvé – Ki-hun už nechce jen přežít nebo zachránit co nejvíce lidí, ale definitivně hru zastavit. Zadruhé – má lidi venku, kteří se mu snaží pomoci. Zatřetí – pravidla soutěže jsou jiná. Zatímco předtím si přeživší mohli odhlasovat jedině odchod po vlastních nohou, ale s prázdnou, teď se hlasuje po každé hře, a pokud padne rozhodnutí věci ukončit, přeživší si mezi sebou rozdělí dosavadní výhru.

Spolu s tím se posouvají motivy, které Hra na oliheň řeší. V jádru ale stále stojí otázky, co jsme ochotní udělat v extrémních podmínkách a k čemu nás dokáže donutit systém založený na soupeření.  Druhá řada ovšem zachází dále, když soutěžícím dává více svobody a zároveň motivaci ve vražedné hře pokračovat. Do centra pozornosti vstupuje téma chamtivosti s otázkou, jestli se zvládneme vzdát vidiny pohádkového bohatství ve prospěch bezpečí ostatních lidí.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Hwang se k velkým tématům opět dostává chytře prostřednictvím jednoduchých konceptů, přes poněkud zjednodušené vidění dobra a zla příliš nepoučuje a znovu nemá problém vytvořit funkční návykový příběh. Přestože druhé řadě chybí silný efekt překvapení, tvůrcům se daří vynalézavě variovat viděné, vnášet do něj nové významy a podrývat divácká očekávání. Nové hry jsou stejně napínavé a jejich výsledky podobně zdrcující, obecně ale mají méně významnou roli. Více prostoru dostává jejich pozadí na jedné a snahy je zastavit na druhé straně.

V tomto ohledu seriál do určité míry polemizuje s první řadou, kde krvavé hry představovaly hlavní složku zábavy. Hra na oliheň své diváky, aniž by to hlouběji reflektovala, stavěla do pozice boháčů za kamerami, kteří se bavili nad utrpením „spodiny“. Pokračování paradox příběhu kritického k systému, jehož je sám součástí, obsahuje také. Naplňování divácké slasti nicméně nedostává tolik prostoru, naopak se poměrně mnoho času tráví u řešení toho, jak ho zastavit.

Naneštěstí to zároveň znamená, že uprostřed Ki-hunových plánů a akce se poněkud ztrácejí postavy. Jejich osobní příběhy většinou zaznívají jen v krátkých scénách seznamování nebo jako vysvětlení jejich volby v soutěži zůstat (či naopak odejít). Takové momenty sice do vypjatých scén hlasování vnášejí střípky lidskosti a komplikují diváckou perspektivu (proč by proboha někdo chtěl zůstat, i když si může odnést stovky tisíc), ve výsledku ale celek působí, jako by seriál spěchal ke svému dějovému vyvrcholení a jeho důležitý humanitární aspekt ustupuje do pozadí.

 

Jistě, tato stránka dostala prostor v první řadě, Hwang ale na jednu stranu představí nové postavy se specifickými problémy, na druhou z nich udělá spíš pouhé avatary, náčrtky živoucích lidí, k nimž si vytvoříme jen povrchní emoční vztah, aniž bychom je poznali blíže.

Nejvýraznější je to u postavy trans ženy jménem Hyun-ju. Tvůrci se do role rozhodli obsadit cisgender muže Park Sung-hoona, protože v Jižní Koreji jsou témata sexuálních a genderových menšin mnohem více potlačena než na Západě, takže ani není příliš velký výběr trans herectva. „Naneštěstí se mnoho skupin marginalizuje a společnost je opomíjí, což je smutné,“ řekl režisér Hwang Dong-hyuk pro The Associated Press. Vůbec ale nevyužije příležitosti zkušenost trans lidí v současné korejské společnosti přiblížit globálnímu publiku.

V tomto kontextu je snadné si vzpomenout na korejského vítěze Oscara Parazit, který v sobě kombinuje napínavý thriller, černou komedii a sociální drama o ostrých sociálních rozdílech. Jeho příběh je vystavěný tak, že skoky mezi žánry neustále udržuje pozornost, ale zároveň u diváků postupně buduje empatii k hrdinům. Když se pak v závěru objeví hrubé násilí, je šokující a nedává prostor typické divácké slasti z podobných scén. Hra na oliheň naproti tomu s očekáváním násilí explicitně pracuje a mrtvá těla na sebe vrší se vzrušující okázalostí. Musí pobavit.

Můžeme se ptát, jestli to je akceptovatelná cena za to, že stovky milionů diváků po celém světě uvidí srozumitelně podanou alegorii nebezpečí velkých sociálních rozdílů, disproporčního rozdělení moci nebo falešného dojmu demokracie. Ostatně také George Lucas Star Wars natočil ve snaze řešit politické otázky tak, aby byly stravitelné pro masové publikum.

I z jeho ambiciózního projektu se ale poměrně rychle vytratil význam a zůstala prázdná ikonografie s banálním bojem dobra a zla. Snad nás Hra na oliheň nepobaví příliš, takže se nakonec postavíme po boku Ki-huna se záměrem pomoci ostatním, než abychom zůstali stát a zírat s otupělým pohledem v dojmu, že stačí konzumace toho „správného“ obsahu.

Co si pustit během svátků? Toma Hardyho na heroinu, přehlíženou perlu Netflixu a herního Schwarzeneggera

Jaké zajímavé filmy a seriály pro nejen vánoční sledování skrývá Netflix, Disney+, Max, SkyShowtime, Prime Video, Apple TV+ nebo iVysílání?

Michal MančařMichal Mančař

filmy-redakce-cc-24

Foto: Amazon / Max / ČT

Redakční výběr filmů a seriálů

0Zobrazit komentáře

Nebaví vás pohádky a přeslazené, cukrovku vyvolávající filmy s vánoční tematikou? Tak to jste tady správně. Redakce CzechCrunche vám přináší sedm tipů na filmy a seriály na streamovacích službách, které vám vyplní čas mezi ládováním se cukrovím, salátem a kaprem.

Ukázky štědrovečerní pohádky na České televizi nás moc nenalákaly. Raději nažhavíme Netflix, Disney+, Max, SkyShowtime, Prime Video a Apple TV+… ale víte vy co, dokonce i na tu ČT dojde. Respektive na její iVysílání. Co bychom vám na streamech doporučili?


Michal Mančař doporučuje:

Secret Level

Amazon Prime Video

Vezmete tvůrčí mozek za sérií Love, Death & Robots. Všechny možné hry od těch stolních až po ty digitální. Hlasy Arnolda Schwarzeneggera, Keanu Reevese nebo Kevina Harta. Smícháte to. A dostanete patnáct animovaných příběhů plných akce, napětí i humoru spojených se značkami, jako jsou Dungeons & Dragons, PlayStation, Unreal Tournament, Pac-Man nebo Warhammer 40 000. A druhá řada už je potvrzená!


Ondřej Holzman doporučuje:

Terapie pravdou

Apple TV+

Na tento seriál z dílny Apple TV+ jsem narazil až před letošními Vánoci, přestože premiéra první řady byla už loni. Díky tomu ale mám teď k dispozici rovnou dvě série, což se vždycky hodí. A nemusíte se bát, že by snad svět terapeutů nemusel být během vánoční pohody vhodný. Harrison Ford, Jason Segel (toho Marshalla ze seriálu How I Met Your Mother tam prostě už budu vidět pořád) a spol. totiž zajišťují příjemnou a odlehčenou zábavu o tom, jak jeden terapeut, který se sám topí v osobní krizi, vyzkouší úplně nový přístup. Bude to stačit?


Evel Beníšková doporučuje:

Stuart: Život pozpátku

Max

Tenhle film z roku 2007 od Davida Attwooda je tak trochu skrytým klenotem. Na první pohled vypadá poměrně nezáživně, opak je ale pravdou. Fenomenální výkon Toma Hardyho, tedy Stuarta, který má velmi rád alkohol a heroin, je doplněn neméně skvělým Benedictem Cumberbatchem v roli sociálního pracovníka Alexe. Mezi oběma muži je utvořen přátelský vztah, který boří zdi předsudků a odhaluje, jak křehký může lidský příběh být.


Lucka Černohlávková doporučuje:

Kaos

Netflix

Pohřbená perla tohoto roku. Seriál, který svérázně převádí vybrané antické mýty do rádoby soudobé Kréty, kde lidé žijí vedle bohů, představil sympatického Promethea v trenkách, vyschízovaného Dia v podání neotřesitelně skvělého Jeffa Goldbluma i Orfea, kterého byste nejradši objali. Po první sérii bohužel dostal na Netflixu stopku, což je velká, velká škoda.

Den Šakala

SkyShowtime

Thrillerová klasika Fredericka Forsytha je sice už přes padesát let stará, pořád je to ale sakra dobrá knížka. Na kontě má i dvě filmové verze, ze sedmdesátých a devadesátých let, teď se o pozornost hlásí i zmodernizovaná varianta v seriálu s Eddiem Redmaynem v hlavní roli. A i když se vám zrovna on nebude do role chladnokrevného zabijáka hodit, vězte, že mu sedí náramně.

Jen vraždy v budově

Disney+

Co vznikne, když spojíte Selenu Gomez, Steva Martina a Martina Shorta? Poťouchlý seriál o tom, jak tahle nesourodá trojice sousedů vyšetřuje vraždu ve svém domě. Ano, letos vznikla už čtvrtá řada, kterou provází to, co další řady úspěšných seriálů většinou provází, pořád je to ale vtipná a příjemná oddychovka. A kdo nezná předchozí série, má co dohánět.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Vojta Sedláček doporučuje:

Delicious in Dungeon

Netflix

Když jsem se v patnácti rozhodoval, co dál dělat, přál jsem si být rytířem. Kdybych se jím opravdu stal, šel bych se svými kumpány do nějaké kobky a tam se pořádně nadlábl. Přesně o tom je totiž animovaný seriál Delicious in Dungeon, který velmi barvitým způsobem popisuje dobrodružství hrdinů prozkoumávajících temné podzemí začarovaného hradu. Kromě příšer musí čelit také hladu – a proč sebou tahat těžké zásoby, když se právě důmyslně připravená příšera může stát překvapivě chutnou položkou na menu?


Hanka Němečková doporučuje:

The Responder (Na příjmu)

iVysílání

Teprve letos jsem plně docenila kvality iVysílání, kde lze sledovat spoustu kvalitních zahraničních seriálů v původním (!) znění. Martin Freeman, ostříhaný na ježka a s pořádnými pytli pod očima, tentokrát exceluje v žánru „vyhořelý policajt se dostane do bryndy“. Oprýskaný Liverpool včetně totálně nesrozumitelného přízvuku, skvělá Freemanova parťačka Adelayo Adedayo a scénář od bývalého poldy Tonyho Schumachera vás vtáhnou a nepustí. Pokud vám letošní řada Medvěda nedodala dostatek adrenalinu a beznaděje, u Na příjmu si to vynahradíte.

Forbrydelsen (Zločin)

iVysílání

Most, Kaštánek, Katla… pokud si libujete v nordic noir, ale neviděli jste Zločin, musíte to přes Vánoce dohnat. Právě dánský seriál v roce 2007 v Evropě a posléze všude po světě odstartoval zájem diváků o vyšetřování mrazivých vražd detektivy ve vlnitých svetrech a s minimálně jednou psychiatrickou diagnózou. Policistka Sara Lund v podání Sofie Gråbøl má před sebou poslední den v práci, než se odstěhuje se svým přítelem a synem do Švédska. Jenže vyšetřování vraždy mladé dívky, která detektivy zavádí na kodaňskou radnici, pro ni začne rychle být přednější než její budoucnost s jejími nejbližšími. Do šedomodrých prosincových dnů ideální.


Filip Magalhães doporučuje:

Vis a Vis

Netflix

Orange Is The New Black je dost známý seriál. Španělé ovšem dokázali vytvořit (dle mého názoru) mnohem lepší, brutálnější a napínavější záležitost ze ženské věznice. Těšte se na mnoho zajímavých zvratů, hodně osobní smůly hlavní aktérky a také velkou dávku krásné španělštiny. Ostatně Španělé teď mají na Netflixu velké množství skvělých počinů – kromě slavné La Casa de Papel jde třeba i o Hořkou chuť sedmikrásek či Kdybychom se nepotkali.


Pavlína Nouzová doporučuje:

Rozzum v divočině

Apple TV+

Neudělalo to zdaleka takové haló jako poslední pixarovka V hlavě 2, ale Rozzum v divočině má asi pětkrát větší srdce – a rozhodně je to něco, co chcete vidět o Vánocích. Tenhle animák využívá všechny možné známé postupy ze zavedených filmů pro děti, ale mixuje je do svěží podoby, u níž platí to otřepané „budou se bavit i rodiče“. Zmatená robotka v džungli, zákeřná zvířátka, odstrkované housátko a to všechno zabalené do filmu o tom, co přesně znamená být rodičem. Ani jedno oko nezůstane suché.