Když se na první svátek vánoční vznesla k obloze raketa s vesmírným teleskopem Jamese Webba (JWST), skončila tím téměř třicetiletá práce pro tisíce lidí z pozemního personálu NASA. Pro jiný tým to byl ale začátek zhruba měsíce plného stresu, během nějž se odehrají klíčové úkony pro budoucnost tohoto stroje za přepočtu 210 miliard korun. Dobrá zpráva je, že masivní dalekohled putuje vesmírem zatím přesně tak, jak má a bez problémů probíhá i rozkládací sekvence.

Stroj, který bude nástupcem slavného Hubbleova teleskopu, je největší svého druhu a jeho úkolem je zkoumat historii vesmíru a hledat známky života v předalekém vesmíru. Sloužit mu k tomu má pozlacené zrcadlo o průměru šest a půl metru, které však žádná raketa nebyla schopná do kosmu vynést v celku. O sluneční cloně zhruba o velikosti tenisového kurtu ani nemluvě. Bylo tak nutné JWST složit do rakety jako origami a již na Zemi navrhnout, vyzkoušet i otestovat nesložitější sekvenci rozkládacích manévrů v historii vesmírného bádání.

Právě v těchto dnech rozkládací sekvence probíhá. Pro představu, jedná se o více než tři stovky různých pohybů, které se všechny musí podařit na první pokus. Jedním z prvních zásadních kroků bylo rozložení solárního panelu a antény, nyní se kompletně podařilo rozložit i zmíněnou clonu. Tento krok trval osm dní.

„Rozložení Webbova slunečního štítu ve vesmíru je neuvěřitelným milníkem, který je pro úspěch mise klíčový,“ řekl Gregory L. Robinson, ředitel programu JWST v ústředí NASA. „Tisíce dílů musely zapadnout s naprostou přesností, aby se tento technický zázrak mohl plně rozvinout.“

Na rozkládání a napínání sluneční clony se podílelo 139 uvolňovacích mechanismů sondy, 70 závěsných sestav, osm rozkládacích motorů, zhruba 400 kladek a 90 jednotlivých kabelů o celkové délce zhruba půl kilometru. Tým už na jeden den operace přerušil, aby mohl optimalizovat energetické systémy dalekohledu a zajistit, aby byl v nejlepším stavu před zahájením hlavních prací na napínání slunečního štítu.

Jak je patrné z modelové animace celého procesu, blyštivý materiál se začal zbavovat své ochranné přikrývky již v prvních dnech po startu. Postupně se pak štít roztáhl na obě strany a následně i narovnal do podoby pěti od sebe oddělených vrstev. Každá z nich je tenká jako lidský vlas, ale mají naprosto zásadní efekt.

Bez tohoto obřího odstínění, které JWST namíří ke Slunci, by totiž samotná optika neměla šanci fungovat. Pro sledování vzdáleného vesmíru (navíc v infračerveném spektru, v němž bude JWST operovat primárně) je totiž potřeba co možná největší chlad. Zatímco na vnější straně štítu tak bude okolo 90 stupňů Celsia, na druhé straně, jen o pár desítek centimetrů dál, až minus 240.

Největší a nejsložitější vesmírnou vědeckou observatoř na světě čeká ještě pět a půl měsíce příprav, včetně rozmístění sekundárního zrcadla a křídel primárního zrcadla, seřízení optiky dalekohledu a kalibrace vědeckých přístrojů. Poté JWST dodá své první snímky. Aktuální stav, polohu i fázi rozkládání lze sledovat přímo na webu NASA.

Foto: NASA/Chris Gunn

JWST má jako první na světě zrcadlo složené z osmnácti komponentů

Nejkritičtější fáze však bude hotová zhruba až ke konci ledna, kdy JWST dorazí na svou trvalou oběžnou dráhu, do takzvaného libračního bodu. Jedná se o označení pomezí míst, kde se vyrovnávají gravitační pole Země a Slunce. Jeho zvláštností je, že umožňuje teleskopu zůstat v jedné přímce se Zemí při jejím pohybu kolem Slunce.

Revoluční technologie dalekohledu bude zkoumat všechny fáze vesmírné historie – od naší sluneční soustavy až po nejvzdálenější pozorovatelné galaxie v raném vesmíru. Bude toho schopná především díky tomu, že se nezaměří primárně na viditelné světlo, ale infračervené vlny. S tím, jak se od doby Velkého třesku zvětšil vesmír, prodloužila se i vlnová délka světla, právě směrem do člověkem neviditelného. Jen tak bude schopná odhalovat galaxie a hvězdy i z prvních milionů let po vzniku vesmíru.