V loňském září ostravská městská galerie Plato otevřela návštěvníkům prostor zrekonstruované budovy bývalých jatek. Od té doby zde proběhla celá řada výstav domácích i zahraničních tvůrců a tvůrkyň a v posledních osmi měsících se na svůj první rozkvět připravovala rozsáhlá veřejná zahrada, která se rozprostírá na ploše devíti tisíc metrů čtverečních obklopujících objekt galerie. Je rozdělena do pěti částí, zalévat ji lze z nádrží na dešťovou vodu a je založena tak, aby měla schopnost adaptovat se na změny klimatu.

Zahrada Přítomnosti, jak ji galerie Plato nazvala, vyrostla na místě bývalého brownfieldu. Nejprve tak bylo potřeba vypořádat se s chemicky znečištěnou půdou. Díky tomu ale Ostrava získala zřejmě první zahradu založenou na brownfieldu v Česku. Objekt galerie obklopuje z obou stran a zahradní architektka Denisa Tomášková se ji rozhodla rozdělit do několika rozmanitých úseků.

Návštěvníci tak na ní najdou louky s divokými lučními trvalkami vhodnými pro sušší biotopy, tůňku širokou čtyři metry, která postupně zaroste kosatci, orobincem, blatouchy, pomněnkami nebo puškvorci, trvalkové záhony připomínající zahrádky našich babiček, místo vyhrazené pro stromy včetně starých odrůd jabloní a nakonec krátce střižený trávník vyhrazený pro aktivity galerie.

„Okolí nového sídla galerie Plato věnujeme stejnou péči a přikládáme mu stejnou váhu jako výstavám a našim vzdělávacím aktivitám. Investorem zahrady je město Ostrava. Nebylo to snadné, ale společně s ním a autorem konverze městských jatek jsme se nakonec propracovali k takové koncepci okolí galerie, které bude empatické nejen k lidem, ale také ke zvířatům,“ říká ředitel galerie Marek Pokorný.

Foto: Lukáš Kaboň / Dominika Goralska

Na zahradě se nachází i malá tůňka

A dodává, že zahrada vznikla na permakulturních principech, které do co možná největší míry staví na přirozených přírodních procesech bez použití chemie. Díky tomu zahrada nevyžaduje tak velkou údržbu a spotřebu energie. Proto galerie přizvala k založení zahrady Denisu Tomáškovou, která se specializuje na permakulturní design a regenerativní farmy.

V červnu zahrada poprvé vykvetla a má za sebou také první sečení. Zabydleli se na ní také zajíci, ježci a v tůni vodní hmyz. V létě se bude poprvé zalévat z retenčních nádrží, které pod zemí zachycují dešťovou vodu. „Skvělá zpráva je, že sazenice, stromy a louky se ujaly a prosperují tak, jak bylo zamýšleno. Některé rostliny přirozeně ještě nevyrostly, budou potřebovat čas a vhodné půdní podmínky, které jim budeme vytvářet bez použití chemie,“ hodnotí první jaro v zahradě Denisa Tomášková.

Při navrhování zahrady vedla Tomášková v patrnosti také klimatickou změnu, která by mohla její podobu v budoucnu ovlivnit. Už nyní lze ve městech pozorovat, že se jejich zeleň mění kvůli delším a intenzivnějším obdobím sucha. Krátce střižené travní porosty a rostliny, které nejsou přizpůsobené ostrovům horka, neprospívají nebo dokonce umírají.

„Klasická praxe je, že vytvoříme instantní typ záhonu, nasázíme tam rostliny, zasypeme je nějakým druhem mulče a pohnojíme pomalu uvolňujícím se syntetickým hnojivem. Co ale ve skutečnosti potřebujeme udělat, je dostat do měst zeleň, která poskytne větší biodiverzitu a umožní lepší podmínky pro život hmyzu a drobných živočichů,“ dodává zahradní architektka.

Vznik zahrady není zcela nahodilý. Veřejná zeleň obklopuje už například Muzeum současného umění Belveder21 ve Vídni, londýnské Barbican Center nebo Muzeum moderního umění Louisiana v Kodani. Stejně tak i současní umělci a umělkyně se často zabývají ekologií, klimatickou změnou a propojením se světem zvířat a rostlin. A právě i téma brownfieldů přetvořených na zahrady ve společnosti aktuálně rezonuje, což dokládá i nejznámější zahradnická výstava na světě RHS Chelsea Flower Show v Londýně. Právě zahrady vytvořené na brownfieldech zde prezentovalo několik tamních designérů.

Foto: Lukáš Kaboň / Dominika Goralska

Zahrada je rozdělena na pět částí

„Letošní ročník RHS Chelsea Flower Show byl ve znamení adaptace na klimatickou změnu a podpory biodiverzity ve městech. Například designér Cleve West, který získal zlatou medaili, koncipoval svou zahradu jako ruinu domu, který byl zbourán a v němž se pomalu ujala příroda. V Británii měli loni velmi suché léto, které neřešili zavlažováním, ale adaptací na nové podmínky,“ doplňuje Tomášková.

V Zahradě Přítomnosti v nadcházejících letech přibude další výsadba, ale také vybavení jako například kompostér, mobiliář, herní prvky nebo pergoly. Jednotlivé části chce galerie Plato vytvořit ve spolupráci s umělci a umělkyněmi a také návštěvníky. Témata spojená se zahradou se v budoucnosti promítnou také do výstavní dramaturgie, vzdělávacích programů a akcí pro veřejnost.