Ve věku 88 let dnes ve svém pařížském domě zemřel jeden z nejslavnějších evropských herců – Jean-Paul Belmondo. „Nějakou dobu byl velmi unavený. Zemřel poklidně,“ řekl jeho právník agentuře AFP bez udání přesného důvodu smrti. Belmondovi blízcí se musí rozloučit s milovaným člověkem, zatímco zbytek světa symbolicky uzavírá zásadní kapitolu filmových dějin. A zároveň jí ale stále žije.

Francouzský herec byl v několika ohledech na začátku vývoje kinematografie, jehož linie vede až do současnosti. Narodil se v roce 1933 do rodiny umělců, kvůli své velice aktivní až netrpělivé povaze ho ale zpočátku zajímal spíše sport. K herectví, které vlastně umění spojuje s fyzickou aktivitou, se z vlastního zájmu dostal chvíli před svými dvacátými narozeninami, kdy začal chodit na soukromou divadelní školu.

Už tehdy se projevily jeho rebelské tendence dělat něco jiného, než se očekávalo, známé z jeho pozdějších velkých rolí na stříbrném plátně. Ve francouzské národní konzervatoři dramatických umění měl vyhrát cenu za nejlepšího herce, porota ho ale nevybrala, protože si v jednom skeči dělal ze školy legraci. Studia nedlouho poté (a malé vzpouře spolužáků) předčasně ukončil a vydal se na hereckou kariéru, nejdříve v divadle a pak ve filmu.

Reprofoto: MasterMajkl/YouTube

Jean-Paul Belmondo

Ačkoliv mezi nejznámější Belmondovy snímky patří Muž z Acapulca nebo Bezva finta, do dějin se významně zapsal už v počátcích svého filmového herectví s U konce s dechem. Spolu s režisérem a bývalým kritikem Jean-Luc Godardem jím pomohl odstartovat tzv. francouzskou novou vlnu, jedno z nejvýznamnějších filmových hnutí v Evropě (a snad i ve světě). To přebíralo mnohé prvky americké tvorby, ale okázale je narušovalo a vytvářelo vlastní nový styl.

Ve snímku U konce s dechem, který byl uveden v roce 1959, Belmondo představil nový typ akčního hrdiny. Jako charismatický mladý floutek s obdivem vzhlížel k hvězdě americké akční produkce Humphrey Bogartovi, jeho pojetí ale bylo poučené, hrálo si s nastavenými konvencemi a některé zcela rozbíjelo. Belmondo zde hraje nezodpovědného antihrdinu, jenž zastřelil policistu.

V zásadě je tak velkou ironií, že se Belmondo později sám stal prvoligovým hrdinou akčních filmů, snad ještě výraznější než Bogart. „Když je herec úspěšný, lidé se k němu obracejí zády a říkají, že zvolil snadnou cestu, že se nechce snažit nebo riskovat,“ citují Reuters hercův komentář ke svému rozhodnutí vzdálit se umělecké avantgardě a účinkovat ve více populárních projektech.

Sám věřil v inteligenci diváků, kteří by nezajímavou tvorbu odmítli. I jeho pozdější kariéra se ostatně do velké míry odvíjela ve směru sebeuvědomělých postav, které se nebraly příliš vážně a nabourávaly zažitá očekávání. Filmy jako Muž z Ria či Policajt nebo rošťák představily charismatické hrdiny, kteří kromě atraktivity herce zaujaly hlavně svým nekonvenčním jednáním.

Několik let po Belmondově debutu a vzestupu k mainstreamové slávě se pak kruh uzavřel. Evropskými avantgardními hnutími, které pomohl odstartovat, se inspirovaly americké snímky jako Bonnie a Clyde či Bezstarostná jízda a později také mladí režiséři jako Steven Spielberg nebo George Lucas. Jejich chytrá filmařina a s ní spojený nástup moderního blockbusteru Hollywoodem hýbe dodnes.

Na Belmonda tedy nelze vzpomínat pouze jako na někdejší, byť velkou filmovou hvězdu. Byl totiž zásadní součástí vývoje, který kinematografii i kulturu obecněji ovlivňuje v současnosti a ještě dlouho bude. Dnes sice zemřel, už dávno se však stal součástí samotné filmové matérie, na kterou svět jen tak nezapomene.