Jak by v dnešním světě měly firmy fungovat uvnitř i navenek z hlediska jejich role ve společnosti? Měl by se například tvůrce platformy pro organizaci práce angažovat v politickém dění nebo se k němu vyjadřovat? Je vůbec možné se tomu vyhnout? Má mít společenské dění důsledky pro fungování byznysu? To, co se nedávno událo v Basecampu, je další výraznou kapitolou v současné problematice společenské zodpovědnosti firem.

Vlastně je vcelku paradoxní, že poslední kontroverze kolem firemní kultury se udála ve firmě, která o tomto tématu napsala už pět knih, z nichž jedna se dostala i na seznam New York Times Bestsellers. Basecamp, známý hlavně díky populárnímu softwaru pro projektové řízení, se dlouhodobě prezentuje jako velice efektivní společnost, nezatížená organizačními problémy jako mnoho jiných.

Proto se také Basecamp rozhodl změnit pravidla k lepšímu každodennímu fungování, nezatíženém složitými politickými diskuzemi. Ihned po tom, co spoluzakladatel a ředitel firmy Jason Fried změny oficiálně ohlásil, se ovšem strhla vlna kontroverze. „Nesouhlasím s nimi, jsem z nich smutný a rozhořčený,“ napsal na Twitteru například Jonas Downey, teď už bývalý šéf designu Basecampu. Spolu s ním odešlo i mnoho dalších zaměstnanců. V čem je ale vlastně problém?

V Basecampu naši firmu považujeme za produkt

Nová pravidla Fried ve zveřejněném e-mailu shrnul do šesti bodů, které uvedl komentářem o neustále se proměňující formě firmy a předpokládaném nesouhlasu ze strany některých zaměstnanců. „V Basecampu naši firmu považujeme za produkt. Nemusíme se spokojit s tím, co máme, ale můžeme si vytvořit, co chceme,“ napsal Fried. Dodal přitom, že zároveň je potřeba vždy vybrat jasný jeden bod směřování, byť s vědomím plurality názorů a možné kontroverzi.

I’ve worked at Basecamp for a long time because it’s a company full of smart and kind people, and together we’ve always tried to take care and do the right things. I don’t agree with the changes announced today, and I’m sad & upset.

— Jonas Downey (@jonasdowney) April 26, 2021

Část z šesti následujících bodů má spíše čistě operativní charakter, takže se týká například zjednodušení systému benefitů nebo zrušení formalizovaného hodnocení zaměstnanců mezi sebou navzájem. U jiných se ale objevují problematické aspekty, které na první pohled zjednodušují fungování firmy, na druhý limitují vliv řadových zaměstnanců a jejich zpětnou vazbu na celkové směřování.

Odmítnutí komisí ve prospěch rozhodnutí ze strany lidí s „relevantními zkušenostmi“ a odpovídající autoritou může odstranit celý proces domlouvání a hledání kompromisů. Jak ovšem upozorňuje například magazín Quartz, stejný krok může vést k přílišnému odizolování vedení Basecampu od řadových zaměstnanců, kteří tak ztratí možnost vyjádřit se. Podobným směrem se ubírá i zprvu rozumný záměr minimalizovat diskuse kolem dlouhodobých dopadů dřívějších rozhodnutí.

Hlavními kameny úrazu se ovšem staly změny, které celý seznam rámují na začátku a na konci. Detaily každodenního fungování Basecampu tak rázem přechází k vytlačení společenského aspektu podniku. Ten je v posledních letech napříč rozličnými obory čím dál tím aktuálnějším tématem s potenciálně zásadním vlivem na fungování firem.

„Už žádné společenské a politické diskuze na firemním účtu Basecampu,“ říká nové pravidlo. Fried a jeho kolegové ve vedení je považují za příliš komplikované, podněcující zbytečně nepřátelskou atmosféru mezi zaměstnanci a odvádějí pozornost od práce. „Zorientovat se v těchto záležitostech je už tak náročné v životě, ale ještě více v práci. Je toho až moc,“ píše Fried.

Zákaz společenských a politických diskuzí v prvním pravidle pak doplňuje apelem na byznys v jádru Basecampu, který není o společenském vlivu, nýbrž o projektovém vedení a komunikačních nástrojích. „Nemusíme řešit hluboké společenské problémy, veřejně se vyjadřovat k hlavním zprávám dne nebo podporovat různá hnutí našimi zdroji. Všechno jsou to důležitá témata, ale ne v naší práci,“ shrnuje spoluzakladatel Basecampu. Angažovat v těchto směrech se zaměstnanci mají mimo firmu.

Otevřeně pak přiznává, že nová pravidla znamenají určitý typ redukování, stlačování, eliminování, a to je přesně jejich účelem s cílem zvýšit efektivitu práce. Všichni zaměstnanci Basecampu samozřejmě mohou mezi sebou probírat cokoliv chtějí, jen ne v rámci firemní komunikace a organizace. Opět, na první pohled se tak jedná o relativně neproblematická rozhodnutí, která zostřují zaměření podniku na to, co je pro něj hlavní. Tak, jak se to píše v jeho byznysových knihách.

Ohlášení nových pravidel ale rozpoutalo velkou kontroverzi a způsobilo odchod až třetiny z šedesáti zaměstnanců Basecampu, některých z úzkého vedení. Proč? Podle komentářů anonymních lidí z firmy totiž byla interní situace poněkud odlišná, než se zdálo navenek. Zpravidla v ní nikdy neprobíhaly velké, pro byznys irelevantní diskuze o amerických volbách nebo dění na Dálném východě, ale bavilo se o fungování Basecampu samotného.

Jak popsal například magazín The Verge, šest lidí z firmy popsalo snahy o citlivé probírání některých jejích selhání v otázkách diverzity, inkluzivity a rovnosti a možnostech, jak to do budoucna zlepšit. Šéfové Basecampu Jason Fried a David Heinemeier Hansson ale tyto diskuze prý po čase zavřeli s odkazem na návrat k centrálnímu byznysu.

Zvlášť překvapivé je takové jednání vzhledem k nedávné minulosti, kdy Basecamp o problémech diverzity a inkluzivity otevřeně mluvil a jeho vedení je otevřeně liberální. Jak jsme psali i my, kvůli problémům se e-mailovým klientem Hey na App Storu se například pustil do boje s Applem a jasně volá po změnách fungování obchodu. Jindy zase Basecamp umožnil afroamerickému kandidátovi na starostu Chicaga použít svoje kanceláře pro vedení kampaně.

Seznam srandovních jmen a firemní autokracie

Vedle nekonzistence ovšem v jádru problému Basecampu stál už mnoho let starý seznam zákazníků Basecampu se „srandovními“, mnohdy neamerickými jmény. Když se u něj interní komunikace firmy na delší dobu zastavila kvůli možným, byť nezamýšleným, bigotním či rasistickým tendencím, Fried a Hansson začali ztrácet trpělivost. Sami sice existenci seznamu označili za naprosté selhání a něco, co se nesmí opakovat, diskuze kolem něj ale začala pohlcovat příliš mnoho energie a rozhodli se ji a jí podobné zatrhnout.

Postoj kritiků se tak v zásadě dá shrnout jako pokus o efektivnější fungování firmy versus posun k menší transparentnosti a ignorování možných relevantních problémů. Ačkoliv Fried a Hansson svou firmu už dříve označili za nedostatečně etnicky diverzifikovanou, jakmile se k tomu stočily obsáhlejší diskuze mezi jejími zaměstnanci, zablokovali je novými pravidly.

Ty mohou být nejen omezující, ale také matoucí, protože snadno nastanou případy, kdy jsou nevyhnutelné. Nemají například jasné místo při nabírání nových zaměstnanců? A proč se angažovat zrovna v antimonopolním boji proti Applu nebo politické kampani na chicagského starostu, ale ne diskutovat o možných bigotních konotacích firemních praktik?

Vzhledem k přirozené struktuře podniku rozděleného do různých úrovní autority mají šéfové Basecampu k zastavení politických diskuzí jistě právo. Těm, kteří nesouhlasili, navíc umožnili dát výpověď s půlroční náhradou platu a slíbili, že občasné porušení pravidel rozhodně nebude důvodem k postihu. Zároveň se ale podle všeho zachovali dost nekonzistentně vzhledem k vlastním předkládaným přesvědčením a pozicím lídrů ve skvělé firemní kultuře.

S tím, jak se v posledních letech zvýšil zájem o politická a společenská témata na veřejnosti, je snad takřka nemožné je ignorovat ve firmách a zároveň je prezentovat jako uvědomělé. Magazín Business Insider současnou situaci ve společnosti a kolem Basecampu i v byznysu obecněji přirovnal k rozdílům mezi fungováním demokracie a autokracie. Zatímco vlády se musí lidem zodpovídat, vedení zaměstnancům ne.

Možná je tak poslední epizoda malé americké firmy dalším argumentem pro větší změny ve strukturách firemní sféry, podporování růstu odborů či ochrany politických diskuzí na firemní půdě. Každopádně ovšem ukazuje, že otázky diverzity i politiky v byznysu jsou dnes často nevyhnutelné, nanejvýš je můžeme s potenciálně problematickými důsledky přejít.