Koupím Ti za tu konzultaci kafe. Teda to kafe mi zase dá barista za to, že mu zařizuji parkování. A to mu umím upéct, protože jsem věnovala svoje šaty naší paní domácí. Nemůžu Ti za to moderování odměnit, ale uvidí Tě tam lidé, kteří Ti možná zaplatit moci budou. A navíc je to skvělé pro Tvůj osobní brand. 

Rozhovory mých posledních dní naznačují, že z mileniálního světa zmizely peníze. Není divu, že všichni před výplatou googlujeme recepty z fazolí. Přestali jsme si vzájemně platit, a tak nikdo z nás nemá peníze, aby je poslal dále. Místo toho spolu barterujeme služby, věci i pozornost.

Mluvím v práci často o hodnotě. Kterou má čas, výrobky i služby. Pomáhám designérům a startupům nastavovat ceny a vyplňovat byznys plán, aby mi došlo, že moje vlastní hodinovka jsou teď často půlšaty a jedna večeře. A tak není divu, že velká otázka mojí letenské bubliny je Jak našetřit / ušetřit / mít & vzít peníze?

Naučili jsme se barterovat všechno, ale dochází mi, že často měníme ne protože chceme, ale protože musíme. Podle Fortune berou mileniálové o 20 % méně za stejnou práci než generace našich rodičů. Byla to ekonomická krize, která mnoha mladým lidem nedala jinou možnost. Jak píše NY Post: „Ve Španělsku ekonomický pád znamená, že mladí lidé obchodují v tom nejtradičnějším smyslu – pěstují si vlastní potraviny a mění ho za předměty, které potřebují.“

Četla jsem fejetony o tom, jak barter vystihuje pozitivní vztah naší generace k udržitelnosti a recyklaci. Jak máme jiné nákupní zvyky než naši rodiče. Nezajímají nás prý nové věci. Forbes tvrdí: „Mileniálové jsou unikátní ve svých nákupních rozhodnutích, neláká je vlastnit všechno nové.“

Ale většina vášně pro recyklaci u mě končí v kategorii Za odvoz na Sbazaru. Neznám moc lidí, co umí vybarterovat nájem. Stejně jako Lítačku a účet za plyn.

Naše švarcsystémové úvazky, projekty u startupů, co mají životnost cold-pressed džusů a 80% růst ceny bytů v Praze nás nutí k návratu ke kořenům. Ke komunitě a rodině, která tě podrží a nabídne zdroje, co potřebuješ. K sousedce, co má možná vajíčka výměnou za cukr.

Podle The Independent jsou mileniálové o 80 % méně ochotní se přestěhovat za prací. Není divu, když potom ztratíme network pro bartery, konzultace a službičky. Ekosystém, který tě zachraňuje před smrtí hlady.

Influenceři tuhle logiku objevili už dávno, my ostatní na to přicházíme teď. Jak převést čas na peníze ve světě, kde peníze nejsou.

Celá generace marně šetříme na vlastní bydlení a současně raketovým tempem roste second-hand market. Podle GlobalData vyrostl módní přeprodejový trh v posledních třech letech 21krát rychleji než maloobchod. Náhoda? Nemyslím si. Server PopSop tomu říká Neo-Bartering: „Second handy jsou na vzestupu od chvíle, kdy ekonomika klesla.“

A tak není divu, že už to dávno není garážovka. Americký prodejce Foot Locker letos oznámil investici ve výši 100 milionů dolarů do online tržiště Goat Group, na kterém se přeprodávají tenisky. Koncem loňského roku luxusní módní tržiště Farfetch za 250 milionů dolarů koupilo jiné online tržiště Stadium Goods, kde se prodávají nové tenisky i ty z druhé roky, avšak nikdy nenošené, a internetové tržiště StockX, kde se prodávají limitované edice tenisek a zároveň ukazuje jejich tržní cena, získalo investici 50 milionů dolarů.

Second hand market roste, protože Grailed, Vestaire Collective i IKEA jsou šance, jak vzít ty vybarterované půlšaty a převést je na jídlo. A současně, jak si dovolit, co bys potřeboval doopravdy. Protože často vyděláváš věci, které nechceš. Další věšáček na kabelku už neužiješ. Stejně jako láhev červeného.

Mohlo by to znít jako revoluce, která má správnou pointu. O nových vztazích, které navážeš kvůli odvozu lampy. O ekologickém smýšlení. O čistotě mysli (a bytu) podle Marie Kondo. Ale výměnou jsme ztratili klid a možnost plnit si sny bez nutnosti vybarterovaného kompromisu.

Absence peněz nás vrátila do pravěku se vším všudy. Učíme se hustlit na každém kroku. Být lovcem i sběračem. Není divu, že při tomhle nastavení světa chce podle magazínu Inc. 66 % Američanů podnikat. Stále větší počet studentů Oxford University nastupuje na školu s tím, že jednou založí vlastní firmu. Ale počet mladých lidí, kterým se tenhle sen splní, klesl od roku 1980 o 65 %.

Je to začarovaný kruh, ze kterého se těžko vystupuje. Přestali jsme si vzájemně platit, a tak nikdo z nás nemá peníze, aby je poslal dále. Tak nejsou v oběhu a nemají je ani firmy, aby vypsaly nová pracovní místa. Tak mnoho lidí končí za barem i s Mgr.

Přestali jsme si vzájemně platit, a tak nikdo z nás nemá peníze, aby je poslal dále. Ani za práci, která si to zaslouží. Tak vezmeme juniora a zavedeme švarcsystém. Práce zadarmo nebo za barter je často jedinou možností, jak si sáhnout na svojí vysněnou kariéru.

Přestali jsme si vzájemně platit, a tak nikdo z nás nemá peníze, aby je poslal dále. Malé značky nemají peníze na reklamní kampaně, konzultace ani cokoliv, co by je z černé díry červených čísel dostalo. Ale mají třicet svítících mečů, nafocený lookbook a PR článek zdarma v Hradeckém Deníku.

Jenže když neplatíš, nediktuješ si podmínky. Tak ten lookbook není nafocený tak, jak bys chtěl, tak stážisté občas nepřijdou a trávíš dny na schůzkách, co nemají smysl. Protože, když si chceš říct o zdvořilost, musíš to udělat osobně, tvrdí slušně vychovaná holka ve mně. Tak zase ztrácíš čas, co mohl být v jiném světě penězi.

Láďa vždycky říkal, že peníze jsou energie. Energie, která znamená, že můžeš dělat, co chceš. Ale bez peněz jsme energii žít svoje sny ztratili.

Článek vyšel také na blogu Pavlíny Louženské Pavlina Speaks.