Podpora mladých je pro Kamalu Harrisovou zásadní. Mají pocit, že chápe jejich problémy, říká amerikanista

Odhady výsledků amerických voleb jsou těsné a hlas mladých může rozhodnout. Kamala Harrisová jim slibuje zastání v otázkách klimatu i dostupného bydlení.

Kamala Harrisová a Donald TrumpRozhovor

Foto: Instagram Kamaly Harrisové / Depositphotos

Kamala Harrisová je pro mladé Američany atraktivnější než Donald Trump

0Zobrazit komentáře

Spojené státy čekají už v úterý prezidentské volby. Jelikož jsou prozatím odhady výsledků velmi těsné, klíčovou roli v nich sehrají mimo jiné i mladí voliči. Ti se v předchozích letech spíše odvraceli od demokrata Joea Bidena a přikláněli se ke třetím stranám nebo k republikánům, se vstupem viceprezidentky Kamaly Harrisové do letošního klání se ale situace výrazně změnila. Demokratická kandidátka se těší výrazné podpoře mileniálů i Gen Z a jejich hlas jí může v souboji o Bílý dům výrazně pomoci. „Mladí voliči mají pocit, že více chápe jejich problémy a že jí na nich záleží,“ říká amerikanista Jiří Pondělíček. 

Průzkumy naznačují, že Harrisová oslovuje mladé tím, že reaguje na jejich frustrace a bere na vědomí jejich názory. Tento aspekt se ukázal jako klíčový i pro podporu dalších voličských skupin – kromě mladých voličů se k Harrisové přiklání nejvíce Afroameričané, přičemž nárůst podpory ve věkové skupině 18–29 let činí téměř 12 procentních bodů.

Pro Harrisovou může být podpora mladých voličů klíčová. Generace Z a mileniálové tvoří stále větší podíl elektorátu, k volbám jich ale chodí méně než zástupců starších generací. Aby demokraté vyhráli, potřebují masivní účast mladých voličů, kteří se často rozhodují na základě vlivu svého okolí. Podle posledního průzkumu Harvardské univerzity se 79 procent mladých lidí plánuje zúčastnit voleb, pokud budou jejich přátelé hlasovat také, zatímco jen 35 procent těch, kdo očekávají nízkou účast vrstevníků, uvedlo, že k volbám půjde.

Přestože několik dní před volbami vede u mladých Kamala Harrisová, Donald Trump její celkový náskok rychle dotahuje. Přesvědčivě se Harrisové daří především mezi mladými ženami, zatímco mladí muži častěji podporují Trumpa. Proč? A jaká témata jsou pro ně důležitá? I na to jsme se ptali amerikanisty Jiřího Pondělíčka, redaktora Forum 24. 

Proč preferují mladí lidé Kamalu Harrisovou před Donaldem Trumpem?
Podle průzkumů mají mladí voliči pocit, že více chápe jejich problémy a že jí na nich záleží. Obecně také mladší více akcentují témata, jako je klimatická změna a gender, což je přirozeně směřuje spíš k demokratům.

Bylo to tak vždycky?
Dlouhodobě jsou mladí spíše liberálnější, a podporují tedy demokraty. Zároveň se ale jedná o nejvlažnější skupinu voličů. Volební účast mezi mladými do 29 let bývá nižší než volební účast celková. Platilo to i v roce 2020, kdy se sice k urnám vydal rekordní počet mladých voličů, ale ani tak poměr těch, kteří hlasovali, nedosáhl stejné úrovně jako mezi ostatními věkovými skupinami. 

Mileniálové a generace Z dohromady tvoří bezmála polovinu populace s volebním právem.

Čím se snaží demokraté v kampani mladé lidi zaujmout? Zdá se, že se v tomto ohledu zatím profilují více než republikáni – Kamala Harrisová byla nedávno hostkou v populárním podcastu Call Her Daddy, Tim Walz zase streamoval online hru s Alexandrií Ocasio-Cortez, kongresmankou za Demokratickou stranu.
Ano, demokraté se snaží zopakovat to, co se jim povedlo v minulých volbách. Biden vyhrál díky těsným výsledkům v několika málo státech, a tak se dá říct, že právě mladí voliči pro něj byli důležitou skupinou. Demokraté potřebují, aby opět přišli k volbám v hojném počtu. Harrisová i proto nabízí podporu na koupi první nemovitosti. 

Takže kromě klimatické změny a genderu je pro mladé důležitá i ekonomika?
Obecně vzato je i pro ně nejdůležitějším tématem, za hlavní ji označuje celá třetina. V jejím rámci je jedním z nejdůležitějších témat právě dostupnost bydlení. To je zvláště v atraktivních městech, kde je zároveň nejvíce pracovních příležitostí, velice drahé. Významným tématem jsou i studentské půjčky, které mohou člověku znemožnit získat třeba hypotéku. Bidenova administrativa dokonce usilovala o jejich odpuštění. Z neekonomických témat je pak druhou nejvýznamnější pro mladé ženy otázka potratů, pro mladé muže zase imigrace. 

To mě přivádí k rozdílným preferencím podle pohlaví. Podle průzkumů mladí muži více podporují Trumpa, jsou konzervativnější, zatímco mladé ženy jdou liberálněji směrem k Harrisové. Je to V USA celospolečenský trend?
Je to tak. Je to vidět napříč věkovými kategoriemi a etnickými skupinami. Zároveň ale platí, že u mladých je tento rozdíl možná největší. Podle průzkumu společnosti Data for Progress by u žen od 18 do 29 Kamala Harrisová Trumpa porazila o 37 procentních bodů, kdežto u stejně starých mužů je to remíza. Je to dáno jednak jistou mírou misogynie, která je živena pocitem, že feminismus zašel příliš daleko a že díky němu mladí muži mají problém najít partnerku, která by byla ochotna zůstat doma a vychovávat děti. Druhým důvodem jsou rozdílné ekonomické zájmy. Na amerických univerzitách studují daleko častěji ženy než muži. Daleko více mladých mužů po střední škole začíná pracovat a živí se jiným druhem práce. Patří tak k demografické skupině, kterou, ať už oprávněně, nebo ne, Donald Trump oslovuje.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Dá se určit, zda budou mladí lidé v letošních volbách nějak více mobilizovaní než v těch minulých? Viděli jsme například řadu projevů nespokojenosti ohledně války v Pásmu Gazy ze strany studentstva, propíše se do jejich účasti i to?
Vypadá to, že by jejich účast mohla být podobná, jako byla v roce 2020, což by byl docela úspěch. Vztah k Izraeli je jedním z témat, v němž je generační propast největší. Někteří mladí voliči mohou samozřejmě kvůli deziluzi z politiky Bidenovy administrativy zůstat doma. Zatím se ale zdá, že se Kamale Harrisové poměrně daří je přesvědčit, že její postoj je z jejich pohledu vyváženější. I tak ale určitě někteří doma zůstanou. Je to navíc téma, ve kterém mladí hned po imigraci věří viceprezidentce nejméně. Víc než jejímu soupeři jí v této otázce věří jen o devět procentních bodů mladých více. Navíc skoro pětina není schopná říct, kdo by podle nich dokázal tento problém řešit lépe.

Do jaké míry je podpora mladých lidí pro jednotlivé kandidáty důležitá? Tvoří významnou, nebo spíše zanedbatelnou skupinu v rámci voličstva?
Mladých voličů je hodně. Mileniálové a generace Z dohromady tvoří bezmála polovinu populace s volebním právem. Nicméně registrovaných je jich v průměru méně než starších voličů a také chodí méně často k volbám. Vzhledem k tomu, jak byly volby těsné v letech 2016 a 2020 a jak budou nejspíš těsné i letos, jde o důležitou skupinu. To ale zároveň lze říci skoro o každé skupině voličů, protože rozhodovat mohou stovky i desítky tisíc hlasů z celkových možná až 150 milionů. 

Do kin míří Válečný zpravodaj. Dokument o jediném českém novináři, který stabilně působí na Ukrajině

Martin Dorazín už přes dva roky reportuje, co se děje v Ruskem napadené zemi. Jak pracuje a jak se vyrovnává s hrůzami kolem sebe, ukazuje nový film.

dorazin-uvodka

Foto: Valecnyzpravodaj.cz

Protagonistou nového dokumentu Válečný zpravodaj je Martin Dorazín z Českého rozhlasu

0Zobrazit komentáře

Obličej Martina Dorazína si možná nevybavíte, jeho hlas zato ale nejspíš poznáte. Vysoký rodák z Valašského Meziříčí je totiž od roku 2022 stálým zpravodajem Českého rozhlasu na Ukrajině, odkud informuje o tom, co se v zemi děje. Hlavně ale jezdí do míst, kam se kvůli blízkosti bojů jen tak někdo nevydá a neúnavně informuje o tom, jak žijí lidé, co se je rozhodli neopustit, a jakou daň si válka na všech vybírá. Nyní o jeho práci, za kterou posbíral už řadu novinářských cen, vzniknul i unikátní dokument Válečný zpravodaj.

Martin Dorazín je totiž jediný český novinář, který na Ukrajině od roku 2022 stabilně působí. Jak vám bude po pár záběrech jasné, má tuto zemi a její obyvatele rád. A taky má svou práci, konkrétně tu část, která zahrnuje nutnost být tam, kde se něco děje a reportovat o tom, v krvi. Ve filmu, za nímž stojí trio autorů David Čálek, Benjamin Tuček a Václav Flegl, ho tak prakticky neustále uvidíte s natáčecím zařízením či telefonem (a všudypřítomnou cigaretou) v ruce.

Jeho aktivity, tak jak je můžeme sledovat, zahrnují co nejvíc času v terénu a kontaktu s obyčejnými lidmi, kteří čelí realitě, o níž Dorazín do Českého rozhlasu promlouvá. Jak sám totiž říká, bavit se s lidmi, kteří jsou na místě, považuje na novinářské práci za to nejdůležitější – všechno ostatní si totiž může načíst, podívat se na to v televizi nebo si to klidně vytelefonovat z Prahy.

Místo toho si tak reportér, který působil jako stálý zpravodaj ve Varšavě nebo Moskvě a byl i tím válečným v Afghánistánu či na Balkáně, kolem sebe tvoří síť lokálních lidí, kteří mu jednak pomáhají s pohybem v místě, jednak s nimi navazuje úzké kontakty a prožívá jejich mezní situace. Což je přesně to, co ho zajímá.

Ve Válečném zpravodaji se tak hned ze začátku ocitneme na cestě do zničeného města Avdijivka v Doněcké oblasti. Dorazín tam spolu se svým parťákem, pastorem Olehem Tkačenkem, z něhož se stal dobrovolný pekař, přiváží živořícím obyvatelům odmítajícím se evakuovat chleba. Spolupráce těchto mužů a návštěvy nejrůznějších, válkou zdecimovaných, míst se pak táhnou celým bezmála osmdesátiminutovým snímkem.

Během nich sledujete Dorazína, jak odvádí práci, ve které se mísí ta novinářská – tedy poslouchání příběhů, zaznamenávání názorů a výpovědi lidí, s natáčením zvuků a videí –, s tou humanitární, k níž se připojuje díky svým průvodcům. Válečný zpravodaj zdaleka nezachycuje celou šíři Dorazínových aktivit nebo množství lidí, se kterými spolupracuje. Snaží se ale nabídnout co nejlepší ukázku toho, co tato mise obnáší včetně mnohdy velmi depresivních momentů – ať už jde o záběry zničených měst, nebo rozhovory s lidmi, kteří se schovávají v temných sklepích, ale zároveň je odmítají opustit.

Mezi jednotlivé „pracovní cesty“ k frontě, jsou pak nastříhané sekvence z Dorazínových rozhlasových výstupů, ale i záběry z jeho ukrajinského bytu nebo cesty do Česka. Během nich dostávají prostor jeho úvahy nejen o konfliktu jako takovém, ale i o vývoji současného Ruska, povaze práce válečného zpravodaje a její slučitelnosti s partnerským a rodinným životem nebo o tom, jak on sám hrůzy, které vidí, prožívá a vyrovnává se s nimi.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Právě v těchto momentech je film úplně nejautentičtější a nejsilnější. Pohled na muže, který žije v obklopení mnoha lidí, ale přesto sám a s neustále připraveným mikrofonem a zásobou kabelů pro každou možnou variantu, která by mohla nastat, dokonale podtrhuje to, jak o své práci Dorazín mluví a přemýšlí. Někdy to může působit až smutně, za vším je ale cítit obrovské odhodlání.

Právě to chce ostatně trio autorů Čálek, Tuček, Flegl předat. Jejich snímek není totiž „jen“ dokumentem o muži, který získal ty nejprestižnější české novinářské ceny a dočkal se i návrhu na nejvyšší státní vyznamenání (a přesto nejradši – jak si z něj i ve filmu utahuje jeho kolegyně Petra Procházková –, chodí v teplákách). Kromě toho má ještě dvě roviny.

Ta první je ryze praktická. Má ukázat, jak novinářské výstupy z válečné oblasti vznikají. Autoři k tomu vypracovali i speciální edukační program nebo zkrácenou verzi snímku, která zamíří i do škol. Má pomoci bojovat se sférou dezinformací a fake news, ale i nechat nahlédnout pod výrobní pokličku všem, kteří by se žurnalistikou chtěli jednou živit.

Tou druhou je velký celospolečenský apel, který se nese zcela v duchu toho, co o válce na Ukrajině říká nejen Martin Dorazín – že je tady a je vyčerpávající, možná přeneseně pro nás, ale zejména pro ty, kteří ji dennodenně prožívají a nevzdávají se. A že právě nevzdávat se je potřeba, protože jestli má něčeho agresor, tedy Rusko, hodně, je to čas a s tím také hraje.

Ve výsledku je díky tomu všemu Válečný zpravodaj, který začal vznikat loni, opravdu silným mementem se snahou co nejrealističtěji ukázat každodenní práci novináře ve vypjaté situaci. Co mu chybí je větší rámování a vysvětlení toho, kdo Martin Dorazín je, jaký je jeho předešlý vztah k regionu, pro koho pracuje nebo v jaké době se kde pohybuje. Místo toho vás vrhne na scénu a musíte se sami zorientovat.

Pro pochopení záměru filmu to není podstatné, pro ty z nás, kteří mají podobné usazení rádi nebo neznají potřebné záchytné body, je to menší, ale odpustitelný diskomfort. A asi se nestane, že by zrovna na tento film šel někdo, kdo by o jeho protagonistovi a válce na Ukrajině nic netušil. O to zajímavější pak můžou být případně debaty s tvůrci.

Válečný zpravodaj vstupuje do široké distribuce dnes, premiéru si ale odbyl na Varšavském filmovém festivalu a představil se i na festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Z Polska si mimochodem odvezl cenu za Nejlepší dokument.